Jak již bylo uvedeno v prvním reportu, jazzovému – vesměs česko-německému – programu letošního ročníku FESTIVALU PRO ŽIDOVSKOU ČTVRŤ se hodlám věnovat v tomto reportu. A předzaznamenávám, že se opět vydařil; ovšem nad tím vším vysoko strmí tuzemské kvarteto LIMBO! Ale popořádku…
Velký jazzový pátek
Páteční jazzový program (5. července) mělo původně zahájit Jonah Roth Trio, ale z důvodu nečekaných okolností nemohlo vystoupit. Nahradilo jej jiné trio: KammerJazz. Byla to skvělá dramaturgická volba, neboť již nástrojové složení slibovalo nevšední zážitek. Dvě harfy (akustická a elektrifikovaná), na něž válela Andrea Dorschner, housle (Andrea Hofman) a trubka (Marcous Albinoni). Mimochodem houslistku jsme tu již zažili vloni, a to v česko-německém uskupení kolem legendárního bubeníka Günthera „Baby“ Sommera. Trojice vycházela z volné improvizace, přičemž harfa sloužila často jako zdroj hluku. Navýsost sympatické bylo, že navzdory noisovým a freejazzovým erupcím, neidiomatickému bloudění a šťavnaté pulsaci nechyběly melodie, dokonce až jímavě kantilenové, ponor do barev a hlavně díky trumpetistovi i barokní názvuky!
Poté patřilo pódium projektu Svou chvíli. Jde o cyklus pianistou Martinem Brunnerem zhudebněných básní Věry Koubové pro zpěvačku Markétu Foukalovou (známou z pop-jazzové kapely Lanugo) a také pro orchestr; se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu jej také premiérovali a před dvěma lety vydali na stejnojmenném albu (díky Animal Music). Na boskovickém festivalu samozřejmě symfoňák chyběl; avšak komorní provedení v triu s kytaristou Tomášem Fuchsem dalo ještě hlouběji vyniknout svébytné poetice básní, tvárnému a emotivně bohatému zpěvu a instrumentálním sólům. Před posluchači protagonisté předestřeli jedinečný písňový svět, který nemohl nikoho nechat lhostejným, nezúčastněným…
Dalším chodem byla německá jazz-rocková lahůdka pod názvem Glam One. Tenorsaxofonista a flétnista Michal Skulski, kytarista Christian Stoltz, bubeník Moritz Grosch a Tom Götze, který hrál současně na baskytaru i klávesy, vyrukovali s hutným koktejlem jazzových improvizací, energických groovů, funku, fusion, blues, německého šlágru a krautrocku. S dynamicky i výrazově pestrým, neoposlouchatelným projevem!
Finále pátečního jazzového večera v Zámeckém skleníku patřilo triu Yasinski/Doležal/Tichý. Bylo to opravdu vyvrcholení! Původem běloruský akordeonista Aliaksandr Yasinski, bubeník Radek Doležal a kontrabasista Petr Tichý hrají spolu teprve rok, ale jejich kongeniální naladění pro jazz s prvky rocku, vážné hudby a běloruské lidové hudby je tím nejzásadnějším pro jejich sehranost. Pódiová energie a instrumentální um je samozřejmostí. Samozřejmostí ale není přirozenost v jejich společné tvorbě, protože radost zcela potlačuje akademičnost, jež v tak náročné hudbě může hrozit. Yasinski hraje na akordeon navýsost fenomenálně, s výrazovou pestrostí, včetně prvků spektrální hudby. Tichý umí vystřihnout groovy i swing, muziku nejen tvrdí, ale dokáže se ponořit do jímavosti pomocí smyčce; ve hře arco je, troufám si tvrdit, u nás nepřekonatelný. Doležal se z regionálního muzikanta (Hradec Králové) vyšvihnul nejen na skvělého, neotřelého bubeníka, ale také nápaditého skladatele. Jeho autorský vklad patří k tomu nejnosnějšímu z repertoáru tria. Těšme se na album!
Improvizační duch sobotního večera
Sobota 6. července přinesla hned prvním koncertem (pro mne) absolutní jazzový vrchol festivalu! Dvacetileté Limbo potvrdilo svoji pověst české obdoby Art Ensemble of Chicago. A nejen to. Veskrze autorská hudba Limba je napájena z různých zdrojů, aby tak Pavel Hrubý (sopránsaxofon, basklarinet), kontrabasista Taras Voloshchuk, bubeník Dušan Černák (viz. můj rozhovor s ním) a nový člen, trumpetista Oskar Török (Vertigo, Wojtek Mazolewski Quintet, Iva Bittová, Michal Rataj), zaplnili Zámecký skleník v Boskovicích globálním jazzem té nejvyšší, vpravdě světové úrovně! Moderním jazzem, v němž jsou organicky rozpuštěny gospel, spirituál, blues, africká rituální hudba, slovenský folklór, hard bop, free jazz, řízená kolektivní improvizace. V červnu vydalo kvarteto Limbo narozeninové album s devíti novými skladbami, na nichž se autorsky podíleli všichni členové; zove se přiléhavě „Spirit Of Chaos“ a vbrzku jej budu recenzovat. Zazněly všechny skladby z alba plus bouřlivě vyvolaný přídavek „Karlíkovi s láskou“, což je dechberoucí pocta jazzovému velikánu Charlesi Mingusovi. Pořádná tečka!
Obával jsem se, že po tak silném zážitku by mohly přijít otazníky. Naštěstí se tak nestalo. Nastoupilo česko-německé duo Doppelgetriebe (což znamená v překladu Dvouspojková převodovka), jež tvoří původem americký, v Česku již dlouhodobě žijící kontrabasista George Cremaschi (např. spoluzakladatel Pražského improvizačního orchestru) a saxofonista Hartmut Dorschner (ten již na festivalu koncertoval, a to v roce 2022 s triem Sein a v česko-německém uskupení ad hoc Strategy Of Tension). Ačkoli šlo o stoprocentní improvizaci, jejich skladby měly hlavu i patu, nechybělo blues a spiritualita. Saxofonista střídal altku (při hře často užil cirkulární dech, takže vytvořil mistrně vystavěný jednolitý proud s tektonickými pohyby) a sopránku (tady neměl daleko třeba k takovému Garbarekovi!). Kontrabasista se nepřetržitě proháněl po strunách, jež doslova vybuchovaly, pomáhal si také třeba preparací pomocí kolíčků na prádlo, při hře smyčcem až brutálně tahal za struny. Z nástrojů obou protagonistů vystřelovaly gejzíry emocí. Když ale bylo potřeba zvolnit, stala se jejich hudba vzdušná, melodická až zpěvná; v závěru se vznítila dokonce jakási modlitba… Bravo!
V sextetu HotPotFree se stejně jako vloni sešli tři čeští a tři němečtí instrumentalisté, kteří se věnují především volné improvizaci. A opět v jedinečném nástrojovém a muzikantském složení: Anna Romanovská (housle, koto), Sabine Grüner (violoncello), Anne-Kathrin Wagler (klavír, el.piano), Michal Hrubý (klarinet, basklarinet), Petr Tichý (kontrabas) a Matthias Macht (bicí). Hudební ajntopf obsahoval neidiomatickou improvizaci, free jazz, komorní soudobou hudbu, world music a šraml; stále se něco dělo, muzikanti se navzájem poslouchali a tvořili různé instrumentální sekce a předávali si štafetu sólových chorusů. Avšak jedno sólo musím vyzdvihnout nade všechny: to, co vykouzlila Romanovská na koto, mi evokovalo to nejlepší z harfové hry Alice Coltrane!
Festival pro židovskou čtvrť v Boskovicích budiž pochválen. A těšme se na příští rok. Nic víc závěrem není třeba dodávat, není-liž pravda?
(foto: Josef Bednář)