Humanity Suite je titul nového autorského alba NIKOLAJE NIKITINA. To vyšlo 2. února 2026 na jeho značce Hlava XXII a je dostupné na digitálních streamovacích platformách a v limitované edici 100 kusů LP. Hluboká umělecká výpověď o lidskosti je vyjádřena téměř beze slov. Nač také přehršel slov?
„Nič, čo by som povedal slovami, by nedokázalo vyjadriť humanizmus tak, ako to dokázala naša hudba,“ vyjádřil se autor.
Projekt spojuje excelentní hudebníky z hájemství současného jazzu a komorní vážné hudby: kromě Nikolaje Nikitina (tenor a soprán sax, basklarinet) zde figurují Vojtech „Béla“ Botoš (viola), Pavol Bereza (kytara), Miki Skuta (klavír), Matej Štubniak (kontrabas) a Jakub Turác (bicí). Jejich z valné části improvizovaná hudba vypovídá o lidskosti a vnitřní svobodě v dobách nejistoty. A víme všichni, v čem nyní žijeme! Přičtu-li navíc svoje vlastní rozpoložení, jde o hudbu zároveň nesmírně intimní. Byť se zrodila kolektivním pojetím.
Ano, všichni aktéři hudbu tvoří pospolu; evokuje to notně ECM sound, ale takový ten raný, ještě neučesaný, syrovější, emotivnější. Stejně jako v mojí duši se zde hlasy prolínají, navzájem se umocňují, nikdy se navzájem nepotlačují. A nepřetlačují. Jejich síla neoslabuje, naopak. Sólové chorusy (v režii především Nikitina a Berezy) se vynořují a zase zanořují, bez špetky exhibice a samoúčelnosti; kladou důraz na barevnost a rozvíjení jinak klokotavě rozvolněné struktury a vesměs s lehkostí nahozených, tudíž obzvláště jímavých témat.
Album obsahuje sedm skladeb. Jeho sevřenost je jedinečná, takže posluchač má šanci se do hudby ponořit cele až po uši. Úvodní „Come With Us“ je tím opravdově nefalšovaným pokynem, melodické rozvolnění vyvěrající z folklóru korunují nádherná sóla kytary a basklarinetu. V následující výzvě „Follow Me“, mistrné miniatuře s tenorsaxem, perlí klavír skrz naskrz prošpikovaný emocemi. „Nibelungen“ je jediný zpívaný kus; čistoskvoucí zpěv hostující Jazmíny Piktorové nakonec ústí v gejzír Nikitinovy sopránky. Track „Friend, Lean On Me“ je prodchnutý až mysteriózní náladou. Nepřeslechnutelná je tu opravdu skvělá akustická kytara a elastická rytmika. Posléze se vyloupne tenorsax, hudba zbrunátní vypjatými emocemi, notně zhoustne a vyostří díky brisknímu kytarovému sólu. V nejrozměrnější kompozici „Humanity“ (8:30) to pak doslova tepe, vzlíná, nechybí balkánský říz (díky saxu); ten graduje až k freejazzově výživnému výhonku, jenž vás zdrtí z jedné strany, z té druhé pak hutná el. kytara a vskutku brutální vyvrcholení. „The Heart of Tolerance“ (7:40) představuje mistrnou směs rozevlátých impresí a rozvolněných expresí, violových nádechů, kytarového tkaní, výrazných emocí a ztišení. Album uzavírá impresionistická pětiminutovka „Negnulebin“ se sopránkou, v níž samozřejmě opět nechybí vzlet dynamiky.
Vzlet i ponor… to je album „Humanity Suite“. Mistrné dílo!
