Big band Cotatcha Orchestra založil trumpetista Jiří Kotača s vizí hrát neotřelou a originální bigbandovou hudbu – a kapela se měnila a rostla s každým novým realizovaným repertoárem. Od skladeb legendárních světových tvůrců, přes současnou českou tvorbu pro big band až po spolupráce se skvělými zahraničními a tuzemskými hosty. Další takovou spoluprací bude nadcházející koncert, kterým oslaví 100 let od narození amerického trumpetisty Thada Jonese a 110 let od narození amerického jazzového klarinetisty Woodyho Hermana. Speciální večer se uskuteční 5. června v brněnském prostoru Cabaret Des Péchés. Součástí programu bude také uvedení Ebony Concerto Igora Stravinského, které bylo napsáno pro big band Woodyho Hermana.
Jak si stojí ansámbl v době post covidové? A jak byste zhodnotil současnou jazzovou scénu, co se změnilo, s čím bojujete či naopak co se vrátilo do starých kolejí?
S big bandy to byl vždycky boj – mít dostatek koncertů a finančně a organizačně to utáhnout. Nejistota, která začala covidem a pokračuje nevyzpytatelným zdražováním všeho možného, dopadá samozřejmě i na velké jazzové kapely. V kultuře je momentálně o něco míň peněz, a tak je to teď o něco těžší. Lehké to nebylo nikdy. Do určité míry se změnilo i plánování organizátorů a chování posluchačů, které je víc nevyzpytatelné.
V jednom rozhovoru jste uvedl, že jste se učili nastudováním materiálu Thada Jonese / Mel Lewis Orchestra. Proto i letos Jonese připomínáte?
Je to víc věcí dohromady. Když jsem před devíti lety Cotatcha Orchestra zakládal, měli jsme v repertoáru i některé Jonesovy skladby. Zároveň jsem se jeho hudbou o několik let později zabýval ve své bakalářské práci a na rok 2023 vyšlo krásné kulaté výročí jeho narozenin. Takže obsah naší programové řady, která se věnuje významným jazzovým osobnostem slavící kulatiny, byl jasný.
Kromě století Thada Jonese upozorňujete také na 110. výročí Woodyho Hermana a to speciálním koncertem 5. června v brněnském Cabaret des Peches. Co pro vás osobně Herman znamená?
Woody Herman je mi sympatický tím, že šel s dobou a rád pracoval s novými proudy jazzu. Své jméno si v jazzovém světě vydobyl v období swingu, ale neustrnul v něm. Se svými big bandy hrál bebop a později i jazz rock, funky anebo právě Ebony Concerto. To pro jeho big band napsal Igor Stravinsky, kterému se líbil zvuk Hermanova orchestru.
Jaké skladby během večera zazní?
Od Thada Jonese třeba pohádkové Quietude, Tip toe, krásná sólovka křídlovky, barytonu a kontrabasu s názvem Three and One nebo tlakovky Cherry Juice či Don’t Get Sassy. Taky zmíněné Ebony concerto, v kterém se rozšíříme o harfu, lesní roh, kytaru a sólový klarinet. Tuto třívětou skladbu bude dirigovat Pavel Šnajdr.
Tentokrát jste přizvali hosta z Nizozemí, rotterdamského trumpetistu Jana van Duikerena. Jak tato spolupráce vznikla, proč jste se rozhodli oslovit právě jeho?
Jan je skvělý všestranný trumpetista a chlapík, kterého jsem potkal v Nizozemsku, kde jsem u něj studoval. Když jsem se rozhodl, že budeme dělat Thada Jonese, v jehož skladbách jsou i sólové party, měl jsem hned jasno, kdo by měl být hostem. Jan navíc chvíli hrával u Boba Brookmeyera, jednoho ze stěžejních hráčů Thad Jones/Mel Lewis Orchestra.
Jak probíhají zkoušky projektu? Scházíte se pravidelně osobně či online? A v jakém momentu se zapojí Duikeren?
Hudební materiál zkoušíme obvykle dva dny před koncertem. Online varianta není u živého provozování hudby možná, ledaže by všichni měli 5G internet a dobré studiové vybavení (smích). Pravidelné zkoušky nemáme. Ono to ani nejde vzhledem k tomu, že bydlíme v různých místech České republiky, Slovenska a Bulharska. Jan se k našemu zkoušení přidá den před koncertem.
Kdo vlastně rozhoduje o repertoáru těchto, řekněme, extra koncertů? Vy sám, coby kapelník?
Dramaturgii všech programů big bandu dělám já.
Nedávno jste vydali novinku s Lenkou Dusilovou. Skladba Tsumaranai vyšla pouze na YouTube, dá se tedy předpokládat, že bude v budoucnu součástí nového alba? Připravujete jej?
Stát se to určitě může (smích). Už nějaký čas pracujeme s Martinem Konvičkou na novém repertoáru, který se postupně rozšiřuje. K dalšímu albu to tedy směřuje, ale že bych další desku v tuto chvíli velmi aktivně připravoval, to se říct nedá. Časem přijde. Aktuálně připravuji spíš nové album s Alfem Carlssonem.
Uvažujete opět o zahraničním labelu? Bigbandová elektronika vyšla v USA.
Je to jedna z možných variant.
Bude pokračovat spolupráce s Lenkou Dusilovou, či případně uvažujete i o dalších zpěvačkách?
Variant je víc a plánů taky. Nechte se překvapit (smích).
Debut nesl název Bigbandová elektronika, budete elektro směr ještě prohlubovat?
Ano, už se to děje. V nové tvorbě jdeme víc směrem živé elektroniky, s níž pracuje větší počet hráčů. Rovněž se o něco víc vzdalujeme od jazzu.
Co další projekty členů Cotatcha Orchestra, co by měli fanoušci sledovat?
Dohromady hrajeme hrubým odhadem ve sto padesáti kapelách. Z těch autorských projektů stojí za zmínku třeba Point of Few, kde hraje Petr Smékal, různé projekty Radima Hanouska, mé kvarteto s Alfem Carlssonem nebo alt popové duo Blue Uandi Martina Konvičky. A samozřejmě také DH Vepřovjanka, která již přijímá nabídky na nadcházející plesovou sezonu (smích).
Děkujeme za rozhovor.