Slovenská prog/art rocková skupina FAIRY TALE je uměleckým dítětem hudebníka, skladatele a producenta Petera Kravce. Její zprvu nesmělé počátky sahají do roku 1994. Nahrála tři demo MC, ale oficiální diskografie skupiny začíná až s příchodem talentované zpěvačky Barbory Kolárikové, jejíž entuziasmus znovu oživila pohádku (album „Loveland“, 2011). Ale s dalším albem si kapela dala načas. Pravda, mezitím se objevila nahrávka sesterského projektu Babokalyps „Veľký voz“ (Hevhetia, 2017), ale Fairy Tale se ozvalo až po deseti letech. Ovšem to čekání stálo za to. Album „That Is Question“, jež vyšlo opět na Hevhetii, se svojí vytříbenou instrumentací vyrovná i těm nejlepším fusion nahrávkám současnosti. A vězte, že na něm spolupracovali slovutní Hugh Syme, mimo jiné dvorní grafik kanadské rockové legendy Rush, a britský zvukař Simon Heyworth, proslavený např. prací na Oldfieldově majstrštyku „Tubullar Bells“!
Otázky byly primárně určeny lídrovi kapely Peteru Kravcovi, ale zapojila se (jako správná emancipovaná žena) také Barbora Koláriková…
Zastavme se na chvíli u názvu vaší kapely Fairy Tale. Přišel jste s ním jako vysokoškolák v roce 1994. Má to souvislost s Hermannem Hessem, vaším oblíbencem? (Jen taková pikantnost: letos v září vyšla další kniha mistra hrůzy Stephena Kinga shodného titulu. Je to temné fantasy o mladíkovi, který zdědí klíče od skryté říše z jiného světa a ocitne se v čele bitvy mezi silami Dobra a Zla.)
Peter Kravec:
Ten názov sa mi vtedy zapáčil, neprišiel mi dokonca ani typicky anglický. Som citlivá vnímavá duša, svet rozprávok býval pre mňa miestom farieb a bezpečia. A keďže žiaden internet vtedy neexistoval, nebolo ako si overiť kontext, prípadne predvídať ako náročné po rokoch bude vygoogliť ten „správny“ Fairy Tale. A áno, práve vďaka vyhľadávaču som nedávno zistil, že Stephen King pomenoval svoj najnovší román Fairy Tale. Hľadal som nejaké naše zahraničné recenzie a vyskočilo na mňa ešte asi o desaťtisíc odkazov viac než zvyčajne :)
Hermanna Hesse som spoznal o dosť neskôr, na VŠ som mal totiž hlavu plnú všemožných Heideggerov či Kierkegaardov… takže na ďalšie čítanie už nebola kapacita. Neskôr v období, keď sa mi narodila dcéra, som bol plný nových pocitov, aj obáv a dovtedy nepoznanej zodpovednosti. Hesseho texty v knihách Narcis a Goldmund alebo Siddhártha mi pomohli nájsť odpovede a pokoj v duši.
A co název „sesterské“ kapely Babokalyps?
Barbora Koláriková:
Bol to taký nápad… piesne v rodnom slovenskom jazyku, aj s iným zvukom a aranžmánmi ako Fairy Tale. Názov Babokalyps sme použili už pre pieseň na albume Dream. A keď sme zvažovali meno pre tento vedľajší projekt, prišlo nám prirodzené použiť práve toto neexistujuce slovo. Predstavuje to spojenie slov: „Barbora“ a „apokalypsa“.
Tahle kapela se poněkud vymyká, je víc písničkářská, folk či soft rocková respektive indie popová. Debut Veľký voz vám už vydal label Hevhetia, a to v roce 2017. Domnívali jste se, že tahle, řekněme „měkčí“ muzika, má větší šanci uspět?
B: Viackrát okolo nás zaznela otázka, prečo nespievam po slovensky… a keby ste tam mali nielen jednu, ale viac slovenských skladieb… a podobne. Dobre, povedali sme si: Spravíme niečo iné a v našej rodnej slovenčine. Bol to vyslovene taký projekt, ktoremu sme dali iný hudobný vzhľad. A áno, očakávali sme, že album bude mať trochu výraznejšiu odozvu.
P: Babokalyps má trošku odlišný spôsob skladania, ten rukopis tam asi stále bude, ale je to iné. Zdalo sa mi akoby čistejšie oddeliť tieto dva princípy od seba a nekombinovať s Fairy Tale.
Ostatně v jednom rozhovoru jste uvedl, že jste se narodil první den Vodnáře, v roce, kdy debutovali Queen, Camel či Mike Oldfield. Předpokládám, že jste je poslouchal. A posloucháte i nadále?
P: V destve som tieto mená nemal odkiaľ poznať. Azda okrem Queen, tých som si zamiloval už ako malý chlapec, stále dokola som chcel počúvať album Flash Gordon, čo nie je ich typická tvorba, ale mal som asi 8-9 rokov a tá hudba mi prišla krásna a dobrodružná. Mikea Oldfielda či Camel som spoznal až neskôr, ale dodnes ich mám rád a vlastním ich kompletné diskografie.
Zmiňujete se také o vašem profesionálním portfóliu, které by vystačilo na pořádně dlouhý žebřík, opřený o tu správnou stěnu. Dodáváte pak: Bez afektů a bez efektů… Jak tomu máme rozumět?
P: Áno, takto som to tuším kedysi dávno napísal. K tej myšlienke ma zrejme viedol môj súkromný povedzme „ psychologický svetonázor“, kde si afekt sám pre seba definujem ako nesprávny pocit na nesprávnom mieste a azda aj v nesprávnom čase. A s efektom sa to má podobne, akýkoľvek efekt, trebárs aj zvukový, sa na nesprávnom mieste a čase stáva afektom. Mám rád poctivú hru, v živote aj v hudbe. Za prejavom či hraním musí byť hudba, myslím obsah. Hudba bez obsahu je len zvukový balast.
Deset let jsme si museli počkat na vaše další album That Is the Question s prog-rockovým Fairy Tale, opět na značce Hevhetia. A toto je otázka moje: Proč tak dlouho?
P: Za tých 10 rokov sme sa vlastne všetci stali rodičmi. A tak vzhľadom na naše citlivé duše nami lomcovalo všetko možné, len nie chuť počúvať otázky typu: prečo robíte TAKÚTO hudbu :)
Navyše sme potrebovali trochu reštartu a očisty práve vďaka akustickejšiemu Babokylaps. A tak celý tento proces pohltil oných 10 rokov, pričom my osobne túto pauzu nevnímame nijak dramaticky.
Vyplatilo se čekat, ta nahrávka je výtečná. A jsou s ním spjata vskutku dvě zářná jména zahraničních spolupracovníků. Jak se vám podařilo dostat na album grafika Hugha Syma a Simona Heywortha, který jej masteroval?
B: Ďakujeme za kompliment! Oslovili sme ich úplne spontánne, až s takou detskou naivitou by som povedala. Ale viacmenej sme ani neočakávali, že sa nám ozvú. Napísali sme e-maily a tým sme to považovali za vybavené. O to viac nás prekvapilo, keď odpovede prišli. Aj Hugh, aj Simon boli veľmi milí, priateľskí a inšpirujúci. Na Slovensku je človek zvyknutý na to, že keď niekoho s čímkoľvek osloví, tak to trvá a trvá… a odpovede sa ani nedočká. Takže nás úprimne zaskočilo, ako veľmi bol Hugh Syme akčný, čo sa týkalo komunikácie a profesionálnej spolupráce. Ešte sme mu ani nestihli odpísať a už sme medzitým od neho dostali ďalšie e-maily, podnety, návrhy, ukážky. A takto sme komunikovali večer čo večer. V Kanade je iný čas, ako u nás. Takže keď Hugh mal pracovné ráno, u nás už bol ospalý večer :)
P: A Simon to isté, posielal mi rôzne verzie, ako by hral master „zhraný“ na pásy Ampexu v porovnaní s pásmi zo Studeru, neskutočné. Pri exporte dokonca poslal dve verzie albumu, každú cez iný hi-end prevodník… Navyše, keď bol master hotový, spojili sme sa aj cez Skype a dozvedeli sa o sebe trochu viac. Video máme aj na Youtube kanáli, stojí to za pozretie. Simon Heyworth je legenda, Hugh Syme tiež, prácu oboch mám veľmi rád.
Uvádíte, že jste strávili hodně času diskusemi nad smyslem a potřebou umělecké tvorby. Zda to má ještě nějaký smysl. A z toho vyplynula ona hamletovská otázka Být či nebýt?, tedy: Udělat to album, nebo ne? Jak vidno, album je na světě. Co rozhodlo, že jste do toho šli? A takhle naplno?
P: Buď tú odpoveď v sebe človek nájde, alebo s tým skončí. Buď je pre teba byť tvorcom samo o sebe všenapĺňajúce, alebo nie. Pre niekoho je to málo, a niekto tomu trebárs ani vôbec neporozumie, potrebuje odozvu, masy, úspech, veľa rečí a omáčiek, ktoré zväčša nemajú s podstatou nič spoločné.
S odstupem času si stojíte za nahrávkou? Nebo byste něco udělali jinak?
P: Áno, sme spokojní. Jediné, čo by som zmenil, že by som ju málinko zvukovo upravil pre vydanie na vinyle. Či k tomu niekedy reálne dojde, je už iná otázka.
Ve své recenzi jsem promítl přání, že by se album mohlo dočkat široké pozornosti v zahraničí. Stalo se tak? Budou koncerty mimo hranice Slovenska?
P: Nie sme prakticky uspôsobení, aby sme zajtra vyrazili na polročné turné … No vybudovať aspoň malú komunitu, ktorá prekračuje hranice našej krajiny, a dať o sebe vedieť sa nám podarilo. Našli sa ľudia, čo si od nás skompletizovali takmer všetko, dokonca som cez Discogs predal ešte pôvodnú demo kazetu Fairy Tale z roku 1995 :)
B: Ohlasy a recezie sme mali aj zo zahraničia, respektíve povedala by som, predovšetkým zo zahraničia. Aj na Bandcampe medzi followers prevažuje Francúzsko, Nemecko, USA, Kanada, Česko…
Co chystáte nebo rádi byste uchystali v dohledné budoucnosti?
P: Vo všeobecnosti je dobré sem tam sledovať ktorékoľvek naše stránky. Áno sú tu ďalšie vízie, ale nechcem zatiaľ vopred nič prezrádzať.
B: Peter nás neprestáva frustrovať tým, že vôbec nejaké nové nápady stále má :)
Máte nějaký hudební, potažmo životní sen?
P: Povedal by som, asi ako dnes každý normálny človek: zdravie a žiť v mieri.
Děkuji za rozhovor a držím palce!