Ve čtvrtek 4. července začal v jihomoravských Boskovicích již 32. ročník FESTIVALU PRO ŽIDOVSKOU ČTVRŤ, který trval do neděle 7. července. Než se budu zevrubně ve zvláštním reportu věnovat jazzovému programu, který byl opět ve dvou dnech (v pátek a sobotu v Zámeckém skleníku), musím se zmínit o dalším dění, jež si zaslouží pozornost a které jsem stihnul navštívit. Patří sem i každoroční nedělní pokládání Kamenů zmizelých v židovské čtvrti. Letos bylo položeno celkem dvacet kamenů, jež připomněly židovské rodiny Guttmannovu, Faltitschekovu, Samstagovu a Müllerovu…
Fotografie, výtvarné instalace, kresby a filmy
Zmínku si bezpochyby zaslouží festivalové výstavy. Festival jako již tradičně startuje vernisáží na dvoře Muzea regionu Boskovicka a za účasti vystavujících výtvarníků a kurátorky výstav a exteriérových výtvarných instalací Heleny Musilové. Zahrál a zazpíval vesměs na bluesovou notečku Justin Lavash…
V synagoze i částečně ve veřejném prostoru bylo možné zhlédnout výstavu fotografa Karla Cudlína pod názvem „Generace pouště X.o“, která představila výběr unikátních smímků z posledních tří cest do Negevu, pouště v Izraeli. V Židovském obecním domě byla umístěna série kreseb s výmluvným názvem „7. října 2023“; autorkou je Zoya Cherkassky z Izraele (původem z Ukrajiny), reflektující brutální teroristické útoky na hudebním festivalu Nova a zajetí rukojmích. V arkádách a na dvoře muzea byly umístěny dvě interaktivní a k tvůrčím zásahům veřejnosti otevřené instalace pod souhrnným názvem „Růst jako umění / Rostlina jako výzva“.
V roce 2023 byla v Boskovicích vypsána výtvarná soutěž pro oslovené studenty Akademie výtvarných umění. Impulzem pro tuto soutěž bylo vytvořit pietní místo pro předčasně zemřelé a nenarozené děti na boskovickém hřbitově, které by vytvořilo klidný prostor pro jejich nejbližší rodiny. Odborná porota zvolila návrh Pavlíny Šváchové „Vanitas“, kombinující kamenné valouny a skleněné bubliny, jako metaforu lidského života. Výstava v Muzeu regionu Boskovicka představila pod názvem „A leť“ jak vítězný návrh, tak výběr autorčiny volné a užité tvorby.
V roce 100. výročí úmrtí Franze Kafky nemohl zůstat festival také slepý. V podobě tisků vylepených na plakátovacích plochách ve městě ožila komiksová adaptace jeho románu „Zámek“ z dílny Jaromíra Švejdíka, známého jako Jaromír 99.
Zhlédnul jsem také dva vynikající celovečerní dokumentární filmy v kině Panorama. Prvním byl slovenský dokument pod všeříkajícím titulem „Dežo Hoffman – fotograf Beatles“ režiséra Patrika Lančariče z roku 2022. A nejen Beatles! Ryzí dokument. Velký příběh (cituju z jedné recenze).
„Rozsviť světlo, ať je vidět“ je název dokumentu, jenž vypráví na pozadí více než pětatřicetileté historie hudební skupiny Už jsme doma silný příběh dlouholetého přátelství jejích dvou ústředních osobností – zpěváka, kytaristy a skladatele Miroslava Waneka a malíře Martina Velíška, který byl od počátku výhradním autorem plakátů, obalů alb a vizuální prezentace kapely. Dvojportrét umělců s velkým tvůrčím potenciálem a rozdílnými životními osudy se odvíjí v rámci dějové linky, zachycující jeden rok v životě kapely, s reminiscencemi do minulosti v podobě archivních záběrů z koncertů i dalších aktivit protagonistů. Nepřikrášlený obraz přátelství a spolupráce Miroslava Waneka a Martina Velíška tak současně reflektuje dění na alternativní hudební a výtvarné scéně v České republice v průběhu posledního čtvrtstoletí. Na dokumentu původně pracovali režisér Václav Kučera a producent Romek Hanzlík. Oba tvůrci však v roce 2019 nečekaně zemřeli a snímek zůstal nedokončen. Učinil tak až (a citlivým způsobem) režisér Radim Špaček.
Společně s projekcí dokumetu proběhla vernisáž výstavy „Vzpomínka na Romka Hanzlíka“ fotografa Karla Šustera.
Panský dvůr plný rebelů
Páteční program, který mně přinesl již jazz (ale o tom ve druhém pokračování), jsem začal ochutnávkou dvou pozoruhodných tuzemských kapel. Ty vystoupily na Panském dvoře (kde mimochodem sídlí Prostor, dějiště např. festivalu Melomania, o kterém tu rok co rok referujeme) pod hlavičkou UNI scény.
Třebíčská rocková scéna se může pochlubit skupinou FRU FRU. Vznikla v roce 2000 a do roku 2013, kdy se uložila ke spánku, vydala čtyři alba plné jedinečného směsu popu, rocku, funku a jazzu s dekadentně kabaretní náladou. Frontmanem je tu textař a zpěvák Václav Bartoš, který mimochodem působil kdysi ve skupině Pluto Pavla Fajta. Po roce 2018 se začal věnovat jiným projektům, hlavně skupině Kucharski. V loňském roce, tedy po deseti letech, se Fru Fru dali opět dohromady. V Boskovicích se představili v aktuální, neobyčejně silné sestavě; kromě Bartoše jsou to baskytarista Jakub Vejnar, kytarista Vladimír Dudek, bubeník Miloš Dvořáček a mistr kláves Michal Nejtek, dobře známý i jazzofilům. Kapela se představila ve vynikající formě, hudební výraz byl postaven na propracovanosti struktury i textury, nepředvídatelnosti, proměnlivé dynamice a teatrálním i zcela emočně čistém projevu frontmana. Zazněly ty nejznámější songy, včetně „Já a já a já a já“, „Med“, „Válka“ či „Minulost patří robotům“ (ten zvukově odkazující k art-rockové legendě Progres 2). A když zaznělo „…smečka vzteklých psů…“, evokovalo mi to silně píseň „Bizoni“ z repertoáru Pluta. V závěru se blýsknul parádním manzarekovsky vymazleným sólem na el.piano Nejtek.
Další kapelou, kterou jsem si nemohl nechat ujít, byla pražská folk-punková úderka FAIL TOGETHER. K ní mne váží i osobní důvody, protože jeden ze členů, kontrabasista Jiří Vidimský (ovládající ale i kytaru), který si svůj nástroj vyrobil sám z banja a bubnu, je synem mého souputnika z neoficiální hudební a básnické scény osmdesátých let, známého pod jménem Cimbura. To, co zní z jejich loňského debutového alba „Get Lost“, vyvřelo na festivalovém pódiu v plné síle. Z Boskovic jela kapela rovnou hrát do německého Halle…
V neděli jsem si pak doslova vychutnal koncert indie-folkaře Jana Žambocha alias WOLF LOST IN THE POEM. Čtenáři Jazzportu si zajisté vzpomenou na moji nadšenou recenzi jeho první nahrávky „Nepřipoutaný“. Letos na jaře vyšlo nové album „Indigem“ věnované českým básnířkám; chystám vbrzku recenzi. Náslech desky (poslech zatím na streamovacích platformách, v srpnu vyjde vinyl) a festivalové vjemy naznačují, že se mohu i jako recenzent těšit. V Boskovicích vystoupil společně s kongeniálně bubnujícím Pavlem Koudelkou (ex-Dunaj).
Autoři foto:
nehudební Monika Šindelková
hudební autor