V pondělí 24.října pokračuje letošní série Hybatelé rezonance již druhým koncertem. Tentokrát se představí Kristina Barta. Při té příležitosti nám poskytla krátký rozhovor:
Myslím, že právě v Anežském klášteře jste již na nástroj Bechstein hrála, a to v rámci Fresh Music Talks (spolu s N.Bókovou), jaké to tehdy bylo a jak se těšíte nyní na hraní před početnějším publikem?
Tehdy především chybělo publikum. I přesto jsem se ale dokázala do hry plně ponořit a to hlavně díky krásnému nástroji a krásnému prostředí. Pro mě je krása nástroje v jeho zvuku a v jeho mechanice. Ten pocit když zmáčknu první klávesu a cítím že mechanika nástroje je mi příjemná a vyhovuje mi a následně se rozezní tón. Pro mě jsou tyto chvíle moc vzácné. Protože koncertuji na mnoha místech a každé je zcela odlišné, toto místo a tento nástroj, to jsou nezapomenutelné a vzácné okamžiky. Jako převážně jazzová klavíristka vystupuji spíše v menších sálech a často také v jazzových klubech. Po letech koncertování v tuzemsku i v zahraničí mohu z vlastní zkušenosti říci, že míst s dobrým nástrojem, dobrou akustikou a výjimečnou atmosférou je převážně v tuzemsku velmi málo. V zahraničí je to o poznání lepší, nicméně upřímně musím vypíchnout nástroj Bechstein a Anežský klášter, protože to ve mě zanechalo velký zážitek. To, co pro své kompozice a improvizaci potřebuji, je inspirace. A té se mi dostalo náležitě. Takže se velmi těším na stejné místo a početné publikum k tomu je pomyslná korunka. Publikum mne vždy vyhecuje k maximálně soustředěnému výkonu.
Jak jste vybírala repertoár, včetně Vašich vlastních skladeb, na dnešní koncert?
Repertoár vždy stavím tak, aby byl dramaturgicky zajímavý pro posluchače. Své vlastní kompozice, které jsou postaveny na melodickém tématu nebo rytmickém motivu na které následně improvizuji, hraji stejně ráda jako například jazzové standardy nebo popové či folkové písně. Takže jsem o repertoáru na dnešní koncert nepřemýšlela jinak. Zahraji vlastní skladby a to převážně novější kompozice, které jsou ze dvou nových připravovaných alb. Obě alba jsou celkem odlišná, jedno je čistě instrumentální moderní jazz pro můj quartet, ovlivněný současnou NY jazzovou scénou. Druhé album je plné melodických a lyrických písní, některé s texty nebo poezií. Nese název Krajiny a napsala jsem ho při měsíčním rezidenčním pobytu v broumovském klášteře. Takže celý koncert bude kombinací těchto dvou ještě nevydaných alb, která jsou původně psaná pro větší obsazení, ale já tyto skladby velmi ráda hraji i sólově.
Kdo je pro Vás osobně takovým „hybatelem“ či inspirátorem, ať mezi tuzemskými hudebníky či v zahraničí anebo úplně mimo oblast hudby?
Pro mě jsou hybateli velcí improvizátoři napříč jazzovou historií a další velká skladatelská jména nehledě na žánr. Otevírají nekonečný prostor plný nevyčerpatelných možností a to mne velmi přitahuje, fascinuje a inspiruje. Udělám takový výčet skrze žánry, pro představu jak moc je tento okruh osobností široký. Thelonius Monk, Duke Ellington, Miles Davis, Keith Jarrett, Brad Mehldau, Shai Maestro, R. Glasper, J. S. Bach, W. A. Mozart, Sergej Rachmaninov, Charles Loyd, Beatles, Billie Eilish, Dan Bárta & Illustratosphere a další a další, to by byl dlouhý seznam.
Změnilo vaše nedávné rodičovství a péče o mlaďounkého potomka nějakým způsobem vaše nazírání na hudbu, skládaní či koncertování?
V základu nezměnilo. Já jsem si mateřstvím uvědomila, jak moc nedokážu bez mé práce existovat. Hudba je pro mne existenční záležitost, nemyslím hmotně. Ale pro můj psychický stav je tvoření hudby a práce na ní neodmyslitelnou součástí mého života. Upřímně říkám, láska k mé dceři je srovnatelná s láskou k hudbě. A i když mi mnoho lidí kolem říká a říkalo, že si přeci musím vybrat, není to pravda. Já jsem do svého vztahu k hudbě přidala dalšího človíčka. A všichni tři krásně fungujeme a jsme šťastní. Dceru jsem nikdy nenechala samotnou a zároveň jsem nikdy nepřerušila koncertování ani proces komponování nebo nahrávání ve studiu. Jednou jsem někde četla, že děti přicházejí na svět rodičům, u kterých chtějí být, se kterými chtějí žít a vyrůstat, chtějí se zapojit do jejich života a pak jsou ty děti šťastné. A tak se tím přirozeně řídím. Když doma cvičím na klavír, dcerka má hned vedle hrací koutek, zapojí se a cvičíme spolu. Když jí to už nebaví, přestanu a hrajeme si zase s něčím jiným. Já jsem spokojená a je to čím dál tím lepší. Jelikož jsem většinou na podiu i s manželem, jezdí s námi na koncerty babička a hlídá během vystoupení v šatně.
Ovlivnilo vaši hudbu období pandemie a jak jste ji prožívala?
Určitě ovlivnilo. Byl to tehdy velký životní zlom. Na určitou dobu jsem tím byla ovlivněna i ve svých kompozicích. Pravdou ale je, že se vše velmi rychle vrací a mění. Dva roky uplynuly a dnes na mě zpětně působí jako dlouhá dovolená. Ovlivňují mě zase jiné věci, které souvisí se současným děním ve světě.
Chystáte nějaké novinky či změny ve vašem hudebním směřování?
Chystám novinky i změny. Pracuji současně na několika albech. Nejprve vyjde nové album mého quartetu. To vidím jako zásadní změnu v mém hudebním působení. Jde o čistě instrumentální moderní jazz interpretovaný klasickým jazzovým quartetem. Nic více, nic méně. Je to čisté soustředění se na témata, improvizaci, rytmus, volnou improvizaci, akustický zvuk. Album vyjde v polovině příštího roku 2023 u zahraničního vydavatelství. Pracuji také na albu Krajiny, které jsem zkomonovala během výměnné rezidence v Broumově. Album bude plné českých, norských a ukrajinských zpívaných i recitovaných textů v podání různých interpretů. Hudbu bych ještě ráda proaranžovala pro větší hudební těleso a tak si nechávám čas. Mezitím vším pracuji na debutové desce své sestry Martiny, která studuje druhým rokem na univerzitě v New Yorku. Konzultujeme spolu nové kompozice telefonicky. V New Yorku se pak poprvé interpretují a my tak máme skvělou odezvu od předních jazzových hudebníků kteří na univerzitě působí. Takže je na co se těšit a já pociťuji, že mé hudební zrání jde směrem, se kterým jsem čím dál tím více spokojena.