Dvacet let Hevhetie na stránkách knihy Petera Motyčky

Dvacet let Hevhetie na stránkách knihy Petera Motyčky

Naposledy editováno:

Rok 2021 v hudebním srdci Evropy patřil bezesporu východoslovenskému vydavatelství HEVHETIA. Ta slavila úctyhodné dvacáté narozeniny. A nadělila si mimo jiné reprezentativní publikaci „Dvadsať rokov Hevhetie“, jejíž autorem je renomovaný hudební publicista Peter Motyčka. Ten měl zcela volnou ruku nejen co se týče textu, ale také čtyřdiskové kompilace představující to nejlepší z dosavadní produkce labelu. Většinu z uvedených titulů jsem tady na Jazzportu měl to potěšení recenzovat…

Autor se zhostil úkolu představit Hevhetii jako jedinečný a pozoruhodný vydavatelský subjekt na jedničku. Sám uvádí, že díky raným titulům změnil svůj pohled na evropský jazz. Rekapituluje čtivým stylem, nejde ani zbla o suchopárné čtení. Přes 280 hudebních alb, řada knih, tři ročníky časopisu Hudba, množství koncertů, festivalů a showcasů, to je vskutku obdivuhodná bilance! Autor vyzdvihuje unikátní vizuálno, respektive užitou grafiku, jež dodává neotřelou tvář produkci vydavatelství; první alba (včetně těch od Pavla Jakuba Ryby s M.T.S. Art Ensemble) měl na starosti Jaroslav J.Alt, od pátého titulu (Oskar Rósza Sextet) malíř, sochař a grafik Peter Beňo. Autor si všímá také žánrového rozptylu, který má ale jedno společné: kvalitu a originalitu. Proto se Hevhetia vyhýbá úspěšně rozředěnosti či neukotvenosti. Věnuje se klasice (kapitola „Klasika nově“), folklóru („S folklórem na věčné časy“), kdy je zmíněno výtečné album Hanky Gregušové „Essence“ ; nechybí ani skvělá fúze moderního klavírního jazzu s lidovou a klasickou hudbou v podání Jána Hajnala. Rok od roku rozšiřuje Hevhetia jazzový zeměpis. V prvé řadě je to Polsko; nezapomíná na jedinečnost vokalisty Grzegorze Karnase, který triumfoval např. i v Číně (album „Power Kiss“. Stranou nemohli zůstat jazzoví houslisté, kterých má Polsko možná nejvíce na světě; mezi nimi se skví třeba Bartosz Dworak. V kapitole „Do Evropy a ještě dál“ se čtenář dozví, kam až košický label expandoval – Belgie, Francie, Lucembursko, Itálie, Norsko… Norští muzikanti se často sdružují s českými, takže vznikají uskupení jako třeba KIAP a NOCZ (např. vynikající album „A Sailor on Dry Land“. Poněkud kontroverzně ale vyznívá kapitola s výmluvným názvem „Umělecká samovražda?“. Zmiňuje prešovského kytaristu Davida Kollara, který od debutu z roku 2006 udělal opravdu mílové kroky. Z jazz-rockové klece se vymanil nahrávkou „The Son“ (2013), aby posléze dobyl svět progresivní, experimentální hudbou se silným elektronickým kořením. A to dobyl doslova! Psal jsem tu o něm často, včetně exkluzivního rozhovoru. Kamenem úrazu je ale hodnocení tvorby Jula Fujaka, který patří podle mne k zásadním umělcům Hevhetie. A to nejen počtem vydaných titulů, ale také ojedinělostí avantgardního výraziva. Motyčka naštěstí nezpochybňuje dva Fujakovy majstrštyky, skutečné skvosty improvizované hudby. Jde o trio s Franzem Hautzingerem a Zsoltem Sörésem s koncertním albem „Live in Brussels“ a s Mariánem Vargou „Hudobné Happeningy“. Ale na kompilaci se nedostaly. Autor Motyčka v závěru kapitoly uvádí, a podle mne zbytečně: „K otázce v názvu kapitoly na začátku bychom mohli na jejím konci pokojně přidat další: Je toto všechno ještě hudba? Odpovědět musí, naštěstí, každý jen za sebe…“ Takže s vehemencí odpovídám: ANO! TOTO VŠECHNO JE JEŠTĚ HUDBA!

Čtyři disky představují navzdory těmto výtkám opravdu reprezentativní průřez dvacetiletou produkcí Hevhetie. Nezbývá, než smeknout. Samozřejmě jde o subjektivní výběr autora, a lze s ním tedy polemizovat, ale těší mne, že mezi 67 ukázkami nacházím většinu toho, co jsem recenzoval s nadšením. Až na již zmíněného Fujaka; jeden track je opravdu žalostně málo. Dotázal jsem se autora, co ho k tomu vedlo. Toto je jeho odpověď, za kterou jsem mu vděčný, neboť potvrzuje jeho poctivost a zaujetí, se kterými přistupoval k výběru:

Július Fujak zrejme chýba na sampleri viacerým (jeho projekty sú v knihe spomínané tuším dvakrát). Nehľadaj prosím za tým nič osobné, dôvody sú jednoducho pragmatické: celkovo som mal k dispozícii cca 280 minút a vyberal som z rovnakého počtu CD. Rozsiahlosť a rôznorodosť katalógu mi prakticky ani neumožňovala pripraviť relevantný výber, ktorý by obsiahol všetkých a všetko. Pôvodne som nachystal na sampler približne 90 skladieb, z ktorých však vo finálnom výbere vypadli takmer tri desiatky a keďže som tam chcel od počiatku zaradiť ukážku z projektu NE:BO:DAJ (ten podľa mojej mienky patrí k najoriginálnejším a najzaujímavejším Fujakovým počinom a poukazuje aj na širokospektrálnosť umelca), musel som kvôli časovému harmonogramu vyradiť dvadsaťminútový track z vynikajúceho improvizačného projektu Hautzinger–Fujak–Sörés (z úcty k umelcom som si nedovolil track editovať). Množstvo ďalších projektov a umelcov sa na sampler nedostalo z rozličných dôvodov, hoci patria k formotvorným či inak výrazným tváram Hevhetie. Ako som aj načrtol v predhovore k sampleru, absencia týchto umelcov či projektov v nijakom prípade nenaznačuje ich nedôležitosť ani bezvýznamnosť. Okrem časového rozsahu viacerých trackov sa mnohé z albumov vymykali zvolenej línii – jedným zo zámerov bolo, aby finálna podoba každého z nosičov zachovávala určitú logickú i umeleckú líniu a kontext.“

Kompilace je rozdělena na čtyři části, každá s trochu jinou filozofií; nicméně se navzájem doplňují a tvoří tak plastický obraz. Jsem potěšen, že tu jsou zastoupena alba, jež jsem ohodnotil velmi vysoko (a mnohdy i plným počtem recenzentských hvězdiček či procent!). Na prvním disku s názvem „Past“ je to Anna Gadt s „Renaissance“, Quasars Ensemble, projekt „Lutoslawski Retuned“, Przemek Kleczkowski s debutem „Time“, klavírní sólo Ondreje Krajňáka „Forevernest“, otec a syn Jorgos & Antonis Skolias s majstrštykem „Kolos“ či Michal Zaborski Quartet a „Feeling Earth“.

Druhé CD „Present“ skrývá např. Pavla Morochoviče s „Awakening“, Pit Dahm Trio a „Omicron“, Szymon Mika Trio s „Unseen“, eponymní KIAP, Otto Hejnic Trio s prvním albem „One“ či Michal Tokaj Trio s „The Sign“.

Na třetím disku nazvaném „Future“ se skví Nebula Machina, Elma s „Ad Rem“, Port-Mone, Nora Skuta, Kamil Piotrowicz Sextet s „Popular Music“, NOCZ s Ivou Bittovou, wESTAMAN , Peter Katina, Past Presents a jejich „Short Pieces“, Didrik Ingvaldsen Orchestra, E Converso – „Konspirační melodie“ či David Kollar se „Sculpting In Time“.

A konečně čtvrtý disk s trochu záhadným názvem „Beyond“ je obvzláště nadupaný! Nechybí Linda Kovács, David Kollar s Arvem Henriksenem a jejich věštecká „Illusion of a Separate World“, Duševné vlastníctvo, The Flash, drtivá KoMaRa, trio Romanovská/Tichý/Hrubý – „Bylo to právě“, Ania Rybacka & Stefan Pasborg a „Voice´n´Drums“, Tasiya & Sammy Lukas s „New Old Fairytales“, Kadosch s „Disappearing Languages“ a Pavel Kaczmarczyk Audiofeeling Trio se „Something Personal“.

Těším se na dalších dvacet let!