Je pozoruhodné, jaký má košický label HevHetia čich na hudební nevšednosti! A nejen co do podivností, ale také kvality. Dalším příkladem, a tím nejzářnějším, je debutové album „Voice´n´drums“ dvojice RYBACKA & PASBORG, jež vyšlo na přelomu roku. Jak titul napovídá, tvořeno je pouze vokalistkou a bubeníkem…
Polská zpěvačka Ania Rybacka je mladá žena až renesančního rozletu. Absolvovala hudební studia (kompozice, jazzová hudba, klavír, klasický zpěv, dramatické umění), také sociální vědy a psychologii. Její diplomová práce se týkala kvality života polských jazzových hudebníků. Poté se přestěhovala do Dánska a tady hlouběji studuje hudbu. Je členkou polského improvizačního tria Sphere, dánského elektroakustického tria Blueberry, tvoří duo se švédskou vokalistkou Lo Ersare v projektu The Art Of Escapism, spolupracuje s pohybovou performerkou Ewou Kotwy. A dánský bubeník Stefan Pasborg má v portfoliu taková jména, jako Ray Anderson, Miroslav Vitouš, Tomasz Stańko, Ellery Eskelin, Tim Berne či Palle Danielsson. V roce 2004 byla jeho autorská deska „Toxikum“, již natočil s Marcem Ducretem a Johnem Tchicaiem, vyhlášena v Dánsku Jazzovým albem roku!
Všech osm skladeb vzniklo spontánně, volnou improvizací; ovšem za použití elektronických technologií, jež umožnily vrstvit zvukové plochy, především pak vokální. Tato improvizace je ale idiomatická, tonální, s příchutěmi od jazzu, přes world music, až po ambientní a meditační hudbu. A pozoruhodné je na tom ještě to, že čím delší plocha, tím úžasnější, protože ponornější skladba! Příkladem budiž „Teinuttah“ (track č.3), jež v bezmála jedenácti minutách skrývá podivuhodnou práci s niterným zvukem, který evokuje elektroakustickou kompozici. Postupem času hudební tok nabývá na intenzitě, dynamice a naléhavosti, přičemž barvy se doslova vrší na sebe. Dostává to podobu šamanského zaříkávání, neboť zpěvačka vokalizuje stylem blížícím se joikování, v němž mísí něhu s exaltovanou emotivností. Bicí skrze elektroniku vytvářejí minimalistický spodní proud, z něhož vystřelují vzhůru erupce úderů. V půli skladby se pak ambientní opar rozpustí ve vokální repetici, tu vystřídá vskutku hraný bubenický part, aby pak vše vygradovalo k úchvatnosti. Další absolutní vrchol představuje předposlední track – „Aurora“ (7:22). Tady má ambientní opar až mystickou náladu, což umocňuje tajemný šepot. Útržky slov se vynořují a zase zanořují, nebo se proplétají. Až se v polovině skladby vzedme nádherný chorálový vokál. Bicí zesilují, naléhavějí, vokál houstne. A posluchače jímá chvění…
Ovšem nutno dodat, že celé album drží pohromadě, tvoří kompaktní celek, byť předchozí dvě kompozice jsou oněmi hudebními osmitisícovkami. V každé skladbě slyšíte něco jedinečného. V úvodní „Endings & Beginnings“ vás pohladí neobyčejná zvukomalebnost bicích a využití minimalistického postupu ke strhující gradaci hudební masy, „Duvie Manaete Tue“ je tvořena z množení zpěvných partů s marimbovým podkladem, v „Russau Maro“ evokuje vokál flétnu, „What Would Your Alter Ego Say?“ uvozuje zvukový experiment a´la musique concréte, díky recitativu v angličtině za doprovodu bicích v „The Ultimate Challenge“ jsem si živě vybavil dávný zážitek v podobě recitace americké beatnické básnířky Ruth Weiss za doprovodu Jany Modráčkové (Zuby nehty) v novoborském kině L.P.1999. Album uzavírá kalimba a konejšivě melodický zpěv s duší Afriky…
Summa summarum: Výjimečné album!
