AMBIENTNÍ VÝLET NORSKÝCH wESTAMANŮ DO AFRIKY

AMBIENTNÍ VÝLET NORSKÝCH wESTAMANŮ DO AFRIKY

zvuk
hudební úroveň
obal desky
4.7

Slovenský label Hevhetia vydal pozoruhodné ambientní album norské provenience, jež se může směle měřit s tím nejlepším z produkce třeba takového vydavatelství, jakým je londýnský Touch (kde mimo jiné vydává své desky např.Geir „Biosphere“ Jenssen, taky z Norska). Album „wESTAMAN“ skrývá ambientní zvukový projekt, pod nímž jsou podepsáni tři norští experimentátoři: bubeník a perkusionista Erland Dahlen (člen několika electro-jazzových formací, spolupracoval i s Molvaerem), kytarista a producent alba Bjorn Charles Dreyer (s Dahlenem se znají z Aarsetova Sonic Codex Orchestra) a klávesista Hallvard Hagen (polovina electro-dua Xploding Plastix). A tito Seveřané vyrazili za lovem „field recordings“ (čili terénních nahrávek, které jsou pak základní stavební hmotou pro ambientní kompozici) na africký ostrov Zanzibar, aby zde album natočili v tamním proslulém Mtoni Marine Center.

AMBIENTNÍJiž samotné názvy osmi tracků, jež 39 minut trvající album obsahuje, naznačují jejich obsah: jde o výlet do temného zvukového světa moře a jeho hlubiny, který člověka fascinuje natolik, že se s ním pouští za pomoci techniky buď do nerovného boje, ve kterém však nemůže zvítězit, a nebo se snaží poznat jeho tajemství, včetně těch sonických, a tudíž mu porozumět a sžít se s ním. Hudební tvůrci zvolili samozřejmě tu druhou cestu. Při nahrávání narazili dokonce na synchronicitu: pro zvuk lodního motoru použili jeden velký člun, který si v zanzibarském přístavu vyhlédli, a posléze zjistili, že byl v 70.letech vyroben v jejich vlasti, Norsku!

Úvodní „Catamaran“ s lidskými hlasy, zvukem vln, jež proráží loď, s ocelovými ozvěnami jakoby z hlubin je výrazně naturální. Následující „Hyrdophone Blues“ již pracuje s drony a táhlým zvukem elektrických houslí, drásaným industriálními poryvy. Nejdelší skladbou je 7 a půl minuty trvající „Pwani“, vystavěná zprvu na výrazně kovových perkusích v kontrapunktu k melodické pedal-steel kytaře, posléze vygradovaná zhušťováním soundu využitím celé bicí soupravy, samozřejmě patřičně zkreslené, a eruptivně exponované elektrické kytary, zakončená pak pouze perkusemi, elektronicky modifikovanými. Úžasně zpracovaný kytarový zvuk tvoří další kompozici „Kili“, kde až s drásavou naléhavostí vzlíná ze spodního proudu dronů, až je vystřídán kovovými alikvóty. V „Endemic Engines“ si naplno vychutnáte lahodné elektronické vlny témbrů nad výrazně industriálním rytmickým tokem, ve skladbě „TINA“ vás bude děsit doom-jazzový rytmus s hororově zabarvenou kytarou, jež postupně zesiluje a přebírá otěže. Výrazně perkusivní „Nje“ přejde v ticho, z něhož se začnou linout jemné zvuky (snad) podvečera na břehu moře (evokuje mi to jednu sekvenci z legendárního alba „Ambient 4/On Land“, kde se snažil otec ambientu Brian Eno zvukově zaznamenat západ slunce). Závěrečná „Submerge“ album korunuje proměnlivou ambientní plochou s kytarovým podkladem, ústící v sonickou hloubku oceánu, narušovanou pouze osamocenými drony. Svou naléhavostí však zneklidňují…