Zní tu úplně jiná muzika, než na albu tria Treetop, jehož byl členem. Však také uplynulo pět let a VOJTA DRNEK učinil z akordeonu nástroj pro (v našich luzích a hájích) poskrovnu slýchané hudební experimenty. Ostatně, nikoli náhodou prorazil v Berlíně, evropské mekce progresivní hudby. Debutové sólové album s titulem „Lost Wisdom“, aby bylo hned v úvodu jasno, považuju za mimořádný hudební počin!
Okolnosti vzniku tohoto alba, jež vydal label Ma Records, jsme vám před časem již osvětlili. Dodal bych ještě vlastní Drnkovo vyjádření, které souzní s mojí životní zkušeností, což ostatně umocňuje můj posluchačský zážitek:
„Album jsem začal připravovat krátce poté co jsem přišel o své zuby moudrosti, proto Lost Wisdom. Název ale také odráží mou zkušenost s blížící se třicítkou, kdy je mladistvé sebevědomí konfrontováno s realitou a jistotu střídají nové otázky. Možná právě v téhle životní etapě si čím dál více uvědomujeme, že na všech našich rozhodnutích záleží. Každý čin rezonuje a formuje to, co v našich životech přijde dál.“
Na albu „Lost Wisdom“ se samotné prostředí monumentálních podzemních prostor vodojemů na brněnském Žlutém kopci, kde nahrávka vznikla, stává hudebním partnerem inspirujícím instrumentalistu k jedinečnému tvůrčímu dialogu. Sólové hraní se tak proměńuje de facto v duet, ale posluchač to nutně ani nemusí takto pojímat. Na ploše bezmála 38 minut v podobě sedmi skladeb (pět je autorských) zní jednak bohatě harmonická site–specific hudba na pomezí ambientu, soudobé vážné hudby a jazzu, druhak dobrodružné objevování samotného mystéria hudby.
Ambientně mysteriózní náladou se vyznačuje hned úvodní „Common Ground“. V následující „What´s next?“ nastupují strhující emoce, vyznívající až fatálně. Zvuk akordeonu v podzemních prostorách doslova bobtná, až zbrunátní v nelítostný zdroj hlukového ataku. „Invitation“, což je motiv z pera filmového skladatele Bronislawa Kapera (1902-1983) ze stejnojmenného filmového melodramatu z roku 1952, činí interpret ještě intimnějším. (Mimochodem osobnost Kapera stojí za zmínku; narodil se sice ve Varšavě, ale působil v Berlíně, odkud jako Žid v roce 1935 emigroval do Spojených států. Je autorem hudby k dlouhé řadě filmů, včetně mého oblíbeného Lorda Jima; samozřejmě ho neminul ani Oscar.) Následuje „Unease It“, skladba ponorná i vzletná, rozechvělá i dramatická. Titulní „Lost Wisdom“ prosycuje zprvu hutná temnota s prvky noise, posléze se připojuje druhá linka, vznosná, až andělská. „Dark Forest Hypothesis“ v sobě mísí neobyčejně dramatickým způsobem až středověkou duchovní náladu (slyším tu dokonce hlas jako od Hildegardy von Binden?) s fyzičností (údery do těla nástroje). Album uzavírá „Peace Piece“, ikonická skladba z reperoáru génia jazzové lyriky, pianisty Billa Evanse; melodie je sice pouze naznačená, je to jen její kostra, přesto nepostrádá hymničnost a duši…
Prostě: SKVOST!
Štítky