Když v roce 2014 na labelu Hevhetia vydal saxofonista Michal Wróblewski se svým souborem E Converso album „Konspirační melodie“, netajil jsem nefalšované nadšení z toho, jak může jazz ze srdce Evropy znít světově. Poté Wróblewski odešel studovat do Norska, kde se pohyboval v okruhu progresivních jazzových kapel jako Gúo, VeVe či Grey Patterns. Odtud se posléze rekrutovali jeho spoluhráči v dalších projektech, nejnověji v triu KIAP, založenému před dvěma lety: kytarista Magnus Jønnum Grimnes a bubeník Magnus Sefaniassen Eide. Tento trojlístek nedávno vydal eponymní debutové album, a to opět díky košickému vydavatelství Hevhetia. A opět je co poslouchat, i když stopáž je pouze půlhodinová; směs evropské rockové avantgardy 70.let, volné improvizace a power-jazzu je vskutku hutná a hlavně: chutná!
Ostatně našinec je mohl slyšet vloni na podzim na přehlídce Žižkov Meets Jazz. Mimochodem v loňském roce absolvovalo trio turné též po Japonsku a všude přivádělo posluchače k extatickým výbuchům živočišné radosti z energií nabité hudby. Kytarista často sahá po grungeových či dokonce metalových postupech, jež ale přetváří po svém, takže připomíná Míru Wanka z Už jsme doma. Wróblewski je autorem většiny z deseti skladeb a hraje tady pouze na altku, a to s podobně šťavnatým a hravým frázováním jako John Zorn. Bubeník je spolehlivým rytmickým motorem, jenž s kytaristou tvoří nejen magmatický základ.
Již úvodní vypalovačka „Vitamins“ začíná grungeovým běsněním, jež se přetaví do hutnosti a´la King Crimson. Sax je oproti tomu zprvu melodický, ale s přibývající hutností se dostane až do hájemství free-jazzu. V následující „Twango“ přebírá sólové otěže kytara, která se zde proměňuje od rytmizování k hlukové stěně, od preludia k metalovým riffům. A v předposledním tracku „Circles“ se ze žiletkově ostrých řezů kytara vzepne k fantazijnímu sólovému chorusu. Pak už si kytara i sax rovnoměrně rozdělují sólové party, přičemž spolu vedou často kontrapunktická dueta. Třeba ve vrcholné skladbě „Frenetic“ do metalového nářezu altka doslova chrčí, v „Beans“ si hravě prozpěvují, v „Ha-Ha“, jediné lyričtější skladbě, kombinují folklórně zabarvený sax s kytarovým rytmem a´la tango. Album vrcholí členitějším dílkem „Something“, kde se též bubeník zaskvěje vynikajícím sólem, opravdu zahraným…
Půlhodina toho nejčerstvějšího jazzového extraktu! Ostatně, posuďte sami: