Slovenské vydavatelství Hevhetia vypustilo nyní do světa album, které se s největší pravděpodobností stane mým letním albem roku! Jde o běloruské trio PORT-MONE a jejich třetí album „Thou“. Srdce recenzentovo plesá…
Port-Mone vzniklo v Minsku v roce 2006. Tvoří jej fenomenální akordeonista Aleksey Vorsoba, bubeník Sergey Kravchenko a baskytarista Aleksey Vanchuk. Když trio o tři roky později natočilo debutové album „Dip“ (u ruského nezávislého labelu Geometry), stalo se v žánru ethno-music albem roku nejen v Rusku, ale taky např.v Chorvatsku. V roce 2012 (tentokrát pro polský nezávislý label Hermetic Garage) vydalo Port-Mone společné album s ukrajinským souborem DakhaBrakha (slovanský protějšek finských Värttinä), jež se zove „Khmeleva Project“ a je opět znamenité. Nynější album (díky, Hevhetia!) pak ještě překonalo očekávání.
„Thou“ bylo natáčeno nikoli v kamenném studiu, ale venku, v lese. Tyto neobvyklé akustické podmínky dodaly hudbě na přirozenosti (naturální zvuky zůstaly zachovány), jež mnohým současným etno-hudebním nahrávkám chybí. Zvuková sterilita přetechnizovaných studií totiž potlačuje ono gró takové hudby, a to prapůvodní čistotu lidské duše (potažmo duše tvůrčí), které není sešněrováno vnějšími, umělými vlivy. Spletitě pojaté, vesměs jednoduché melodie jsou syceny soudobou vážnou hudbou, prvky noise, experimentální i lidovou hudbou. Svou naléhavostí, způsobem uchopení témat a jejich rozvíjením, nápaditým členěním hudební masy a využitím rytmických a dynamických proměn připomínají Port-Mone jiné podobně sestavené trio, a to KTU finského akordeonisty Pohjonena. Ale je mezi nimi podstatný rozdíl: běloruští muzikanti nejsou takoví zvukové teroristé. Přesto je jejich hudba neméně naléhavá a mnohdy vypjatá také až k zběsilosti. Ale: emočních barev skrývá jejich hudba více.
Již úvodní skladba „Meeting“ vás svými šesti a půl minutami jednoduše posadí na zadek. Minimalistické předivo akordeonu, z něhož se rozlévá tíživá melancholie, přesto vzdušná a mysteriózní, plus rytmika vše zahušťující i kontrapunkticky přitakávající. V podobném duchu je vystavěna následující „Vena“, jen bicí tady ševelí jako stromy ve větru a basovka zní více jako vyostřená kytara. Vanchukova baskytara exceluje dokonce sólově, a to v dalším tracku „Nina“, přičemž v závěru až frippovsky vybuchuje a šmodrchá. Akordeon tady zní více rozpustile, což vytváří vůči rytmické složce neobyčejně hutné napětí. V nejdelší kompozici alba (7:40) „Port“ ozvláštňuje hudební tok rytmus, evokující techno. Nad ním se vznáší, klene a bouří dynamicky a barevně proměnlivý akordeon. V „The Words“ se o slovo hlásí přímočarejší, hodně elektrický, nafunkovělý rytmus, jenž tak nečekaně umocňuje emotivní, melancholicky zabarvenou akordeonovou melodii, připomínající barokní fugu. Nadmíru překvapivě vyznívá „Liturgy“, kterou drží pohromadě tepající bicí – jinak je prazvláštně, až neuchopitelně rozporcovaná v jakési návaly, snad pohnutí mysli, boj těla s duší či boha s ďáblem. Než se ozve závěrečná očista v podobě akordeonové fugy, na několik desítek vteřin se muzikanti odmlčí, aby si zahrály praskající oheň a chvění lesa. Titulní „Thou“ začíná šamanskými perkusemi a táhlými plochami akordeonu. Postupně ale tok mohutní a máte pocit, že vás do sebe nezadržitelně vtahuje. Výše zmíněnému Pohjonenovu KTU má nejblíže energická kompozice „Am“, neboť je zde větší měrou využita elektronika, jež zvuk až drtivě špiní. Závěrečná miniatura (2:37) pod názvem „Notus“ je sice založena na jediném riffu, ale přesto se v ní toho tolik děje!
Prostě: úžasná deska!
Zde můžete běloruské trio Port-Mone ochutnat – je k dispozici pouze starší ukázka, ale dostatečně vám ukáže, zač je toho loket: http://www.youtube.com/watch?v=0aXyoOVpRmQ