Rozvolněnost i tlak emocí v otevřených prostorech improvizace

Avantgardní americký label Relative Pitch Records se postaral o vydání nového alba nizozemské (bas)klarinetistky FIE SCHOUTEN „Open Space“. A opět pozoruhodného…

Vloni jsem tuto umělkyni představil v souvislosti s výtečnou nahrávkou „bee sage“ (nizozemský label Attaca), na níž v duu s rakouskou violoncellistkou Katharinou Gross interpretovala pět skladeb z pera skladatelů soudobé vážné hudby. Nyní, tentokrát v triu, a to s francouzským violoncellistou Vincentem Courtois a portugalskou bubenicí Sofií Borges, zaznívá volně improvizovaná hudba, inspirována a strukturována knihou francouzského spisovatele Georgese Perece „Espèces d’espaces“ (Druhy prostorů) z roku 1974. Hudba tak bere na sebe podobu vyprávění, neboť sleduje kapitoly a emoční vývoj literárního díla. Několik skladeb dokonce obsahuje textové ukázky, jež recituje známý francouzský herec Pierre Baux.

Není to první hudební počin Fie Schouten inspirovaný literaturou. U stejného labelu, na jakém se objevila novinka, tj. Relative Pitch Records, vyšlo před třemi lety album „VOSTOK“. Stál za ním knižní bestseller „Atlas odlehlých ostrovů“ (s podtitulem „50 ostrovů, na které jsem nikdy nevkročila a nikdy nevkročím“) německé spisovatelky a designérky Judith Schalansky z roku 2009. A taktéž v triu; kromě klavíristy Guuse Janssena tu figuruje již fenomenální violoncellista Vincent Courtois (viz. https://jazzport.cz/2024/03/19/stoupajici-hvezda-reverso/). Aktuální sestavu pak doplňuje portugalská bubenice Sofia Borges; ta jako improvizátorka působí od roku 2019 v mezinárodním freejazzovém kvintetu SORBD (s Edith Steyer, Rieko Okudou, Isabelou Rößler a Miou Dyberg), v jejím portfoliu figurují také např. Axel Dörner, Craig Taborn, Mat Maneri, Signe Emmeluth či Mathias Müller.

V „Espèces d’espaces“ autor Georges Perec zkoumá vztah lidstva ke každodennímu a bezprostřednímu prostředí života člověka, pokaždé z jiné prostorové perspektivy. Bezpečí známého a definovaného se tak stává mnohem méně samozřejmým. Takto vziklá nejednoznačnost až prázdnota, jakkoli nehmotná, se stává hmatatelnou. Kapitoly knihy se zabývají postupně stále většími obytnými prostory: od postele a pokoj přes byt a panelák po ulici, město, zemi, svět a vesmír. Fie Schouten k tomu říká: „Perec je někdo, kdo pozoruje natolik pečlivě, až je to fascinující. V podstatě nahlédnete do jeho komplexního, přesto neobyčejně intimního pohledu na svět. A zároveň vás nutí přemýšlet o tom, jak byste ho mohli pozorovat vy sami.“

Také hudba obecně potřebuje prostor k pohybu. A vyzývá k otevřenosti. Nejen v případě samotných tvůrců, ale také u posluchačů. Proto titul „Open Space“. Trio hudbou vypráví v návaznosti na kapitoly knihy, herec recitací formu strvrzuje a sceluje. S Bauxem Schouten také vybírala fragmenty k vytvoření dramatického oblouku – od polehávání v posteli, ruch ulice, filozofování v kavárně, až po nekonečnost vesmíru. Hlas je rovnocennou součástí výsledného tvaru. Byť jen třeba artikulací názvu kapitoly…

Fie Schouten střídá klarinety, takže emoce a barvy v desítce tracků se proměňují. Na ploše bezmála čtyřiceti minut se rozvolněnost mísí s rytmickým tepem a dramatickou francouzštinou, naléhavost s ponorem, cirkulace s free jazzem, lyrická zvukomalba se zvukovou intenzitou. Album samozřejmě graduje; nejsilnější skladby tak přicházejí ve druhé polovině. (Ale tím nechci ani zbla kvalitativně shazovat první polovinu!). Kupříkladu „The Street“ skrzevá energický free jazz skutečně odráží lomoz na ulici. Dialog basklarinetu s violoncellem v „The Neighbourhood“ je střídavě emotivní, občas nesrozumitelný. V „The City“ panuje nervnost a vzrůstající intenzita; jenže po vyvrcholení tlaku dochází ke dronovému ztišení. Je libo dokonce parádní bubenické sólo? Zazní v „The Country – Borders“. V závěrečném „UNIVERSE“ trio zvuk rozvolňuje, aniž by ztratilo emotivní důraz. Ostatně to platí pro celé album!