Vloni na podzim vyšlo také znamenité album berlínského kvarteta TRU CARGO SERVICE. Pod titulem „Schattenlos“ vyšlo na značce Tiger Moon Records. Je věnováno neobyčejným ženám-intelektuálkám, do jejichž života a díla se osudově vepsalo 20. potažmo 21. století…
Kapela vznikla v roce 2017. Neobyčejně organickým způsobem spojuje kompoziční stránku s kolektivní improvizací, přičemž si zakládá na syrovém zvuku. Čtyři nástrojové hlasy se tu propojují, vytvářejí dynamické napětí, nezapomíná se ani na vzrušující sólové chorusy (především saxofonisty). Debutové album „Dear Passengers“ spatřilo světlo světa před dvěma lety a bylo přijato kritikou i veřejností pochvalně. Všech dvanáct skladeb nového alba zkomponoval opět kytarista Torsten Papenheim. Ten je spjat např.s naším Michalem Wróblewskim skrze úderku Karm, jejíž loňskou nahrávku „Kram“ (Ma Records) jsem tady recenzoval. Jeho spoluhráči v Tru Cargo Service jsou tenorsaxofonista Alexander Beierbach, kontrabasistka Berit Jung a bubeník Christian Marien.
Každá z onoho tuctu skladeb nese v názvu dedikaci ženě, většinou umělkyni, zmítané událostmi posledních dvou století. Pětačtyřicetiminutové album otevírá „Für Anni Albens“, zprvu rozvolněná, posléze ale nabývá na intenzitě a tahu díky hutné rytmice, kytarovému zahušťování a sólovému saxofonovému partu. Anni Albens (1899-1994) byla německá textilní výtvarnice a grafička židovského původu, jež prosadila ženy do Bauhausu a v polovině 30.let uprchla před nacisty do Spojených států. „Für Marina Abramovič“ je řízný powerjazzový kousek na minimalistickém základě, který žene vpřed kontrabas hraný smyčcem. Marina Abramovič (roč.46) je srbská umělkyně, žijící v USA, performerka, představitelka body artu, mnohdy opravdu na hraně. „Für Hannah Arendt“ se vyznačuje rozvolněnou formou, pomalu se vleče, jakoby se tu otisklo očekávání čehosi hrozného. Tuto německou politickou filozofku židovského původu (1906-1975), jež utekla před nacisty nejdříve do Paříže, poté emigrovala do USA, jistě netřeba představovat. „Für Ingeborg Bachmann“ je tříminutová bebopová jízda, což se životem rakouské spisovatelky (1926-1973) vpravdě souzní; na alkoholu závislá žena nakonec zemřela při požáru svého bytu v Římě. „Für Forough Farrokhzad“ je přemýšlivou, pohupující se skladbou s dramatickou basovou linkou; tato íránská básnířka a režisérka (1934-1967), jejíž dílo bylo po islámské revoluci zapovězeno, tragicky zahynula nárazem svého džípu do zdi, když se vyhýbala školnímu autobusu jedoucímu ve špatném protisměru. „Für Swetlana Geier“ je sycena atonálními a díky bicím také alikvótními prvky meditativního účinku. Swetlana Geier (1923-2010) byla překladatelkou z ruštiny v Kyjevě ve službách Němců, před Sověty musela utéct do Německa a zde se stala významnou propagátorkou ruského jazyka. Skladbě „Für Hannah Höch“ vévodí hutná rytmika, výrazné téma vykroužené kytarou a saxem unisono, rozvolněné kytarové sólo a hardbopově šťavnatá jízda tenora. Hannah Höch (1889-1978) byla německá výtvarnice, tvořící především v duchu dadaismu a byla průkopnicí techniky fotomontáže. „Für Inge Morath“ je jakýmsi zpomaleným, rozbitým valčíkem; tato americká fotografka rakouského původu (1923-2002) byla první ženou v prestižním Magnum Photos (1946) a třetí (a poslední) manželkou dramatika Arthura Millera. Ve „Für Helga M. Novak“ vévodí kytara hutně minimalistická, kontrabas drásaný v nejnižší poloze smyčcem, opravdu až hrozivě, a jako kontrast melodický saxofon; tok nabývá postupně na intenzitě. Helga M. Novak (1935-2013) byla německá spisovatelka, jež v roce 1957 vystoupila z Východoněmecké strany socialistické jednoty na protest proti sovětské invazi do Maďarska; začala být perzekuována, takže emigrovala v roce 1961 na Island a zde založila rodinu. Následně jí bylo odebráno východoněmecké občanství. Stesk po domově ji přivedl do náruče tajné police Stasi, stala se její informátorkou. Byť to bylo jen na krátký čas, v roce 2004 jí německé úřady odepřely občanství. „Für Kiki Smith“ je melodická balada, více či méně postavená na minimalistických postupech; tato současná americký výtvarnice (roč.54) šokuje díly inspirovanými AIDS (její sestra v roce 1988 naň zemřela) a leprou, zkoumá tělesnou zranitelnost člověka. „Für Susan Sontag“, kompozice hutná, dramaticky rozsekaná, jež se pozvolna stmeluje a nabírá energii, korespoduje se životem americké spisovatelky a teoretičky fotografického umění (1933-2004), spjaté nerozlučně se slavnou fotografkou Annie Leibovitz. Pestrou, přesto celistvou kolekci skladeb uzavírá „Für Fahrelmissa Zeid“, zprvu roztančená, výrazně melodická a poté naléhavá, s drsnou rytmikou a vzrušujícím kontrapunktem kytary a saxu pojednává o turecké výtvarnici (1901-1991). Představitelka abstrakce si vzala za muže íránského prince a jen o vlásek unikli smrti při převratu v roce 1958; žila pak v Londýně a stala se jednou z nejvýznamnějších umělkyň britské metropole…
Pozoruhodné ženy, skvělí muzikanti, skvělý současný jazz! Bez stínu (Schattenloss)…
