Tuzemská improvizační scéna, jejíž vlajkovou lodí je vydavatelství Ma Records, je zhusta součástí mezinárodní scény. A nahrávky, jež vznikají takovou spoluprací, jsou mistrovskými ukázkami neobyčejné tvůrčí invence. V posledních měsících se objevila trojice skvělých alb plus novinka souboru, který debutoval díky tomuto labelu, ale nyní si vydal novinku ve vlastní režii.
Žaneta Vítová & Annabelle Plum: Interference
Před čtyřmi měsíci spatřilo světlo světa společné album (jež vyšlo také na CD) brněnské akordeonistky ŽANETY VÍTOVÉ a experimentální vokalistky ANNABELLE PLUM pod názvem „Interference“.
Vítovou známe ze souborů Dust In the Groove, Opera diversa a různých improvizačních ansámblů, často hraje v duu třeba s Radimem Hanouskem či Pavlem Zlámalem. Plum hlasově disponuje více než třemi oktávami v široké škále barev, spojuje tak v sobě ženskou křehkost i nespoutanou divokost. Studovala v USA, Velké Británii a Japonsku, od roku 2009 žije v Praze. Stejně jako Vítová se pohybuje na poli soudobé vážné hudby, volné improvizace a jazzu. Všechny tyto zkušenosti se samozřejmě odrážejí i na jejich albu. Kolekce devíti skladeb vznikala díky vskutku kongeniální improvizační interakci, buď zcela volné, nebo na základě předem daných a vskutku výrazných motivů. Posluchač třeba s údivem pozoruje něžně nadýchané i teatrálně rozdováděné mýdlové bubliny („Seifenblasen“), naslouchá proměnlivému prolínání, střetávání, překrývání i vzájemné narušování ústící v triumfálně melodické vzepětí („Interference“), ocitá se v Africe zprvu mezi Pygmeji, poté jím prostupuje duchovní síla evokující až Rebeccu Malope („Flug nach Afrika“). Nechybí naturální zvuky a ozvěna lidové písně ve střetu života a smrti („Voda“), opojení minimalismem („Ketarvolok“) či divoce rozverná, nespoutaná živočišnost („Sembawue“). Mistrovské sepětí dvou výjimečných zvukových umělkyň…
Michal Wróblewski & Torsten Papenheim: Kram
V polovině ledna vyšlo pozoruhodné album (také i na CD) tentokrát mužské dvojice – saxofonisty a klarinetisty Michala Wróblewského a berlínského kytaristy a zvukového mága Torstena Papenheima, kteří tvoří úderku KARM.
Onen výraz úderka není to pravé slovo, neboť jejich společné album „Kram“ nepřináší ani zdaleka přímočaře údernou hudbu. Plně ale vystihuje význam titulního slova, jež v estonštině znamená drsný nebo striktní. Oba protagonisté tu se zavilou urputností posouvají hranice svých nástrojů. Ty zvuky na vás útočí, mnohdy udeří až nelítostně, že se ošíváte či lapáte po dechu. Jen sem tam poznáte, zda jde o altsaxofon, klarinet, basklarinet a akustickou kytaru či různé nehudební objekty. Šest skladeb je pouze očíslovaných. Vznikaly spontánně, brání se narativnosti, jakýmkoli významům; jde o výlet do neznámých zvuků, do jiné zvukové dimenze. Pokud se posluchač plně nechá vtáhnout do procesu tvorby této dvojice, čeká ho dobrodružství. A bolest i slast…
DAHINDEN HANOUSEK OPRŠÁL Trio
Na Apríla se objevila výjimečná nahrávka mezinárodního tria DAHINDEN HANOUSEK OPRŠÁL. Martin Opršál a Radim Hanousek se již drahnou dobu zaměřují na zvukové propojení marimby, potažmo dalších perkusivních nástrojů, a sopránsaxofonu či basklarinetu a hledání nových zvukových matérií, často v extrémně krajních polohách. Hrají spolu nejen v duu, ale též v různých rozšířených sestavách, včetně souboru Dust in the Groove, jenž od roku 2013 udivuje vnímavé, netuctové posluchače dráždivou fúzí soudobé vážné hudby, volné improvizace a jazzu. Se švýcarským trombonistou Rolandem Dahindenem pojí Hanouska také zájem o tvorbu amerického jazzového avantgardisty Anthonyho Braxtona.
Toto jejich společné zaujetí vyvrcholilo vloni 10.října na festivalu Prague Music Performance v pražské Arše, kde za účasti samotného autora zazněla Braxtonova hudba v podání ansámblu, který oba hudebníci sestavili a Dahinden coby žák, spoluhráč i přítel Braxtona dirigoval. Dahinden je vskutku mimořádná osobnost světové hudby. Byl žákem nejen Braxtona, ale též Alvina Luciera, experimentátora, jenž zkoumal (bohužel zemřel 1.prosince 2021) akustické jevy a sluchové vjemy. Spolupracoval i s Johnem Cagem a Christianem Wolffem. Album tria obsahuje 15 skladeb, mimořádně emotivních, zvukově šťavnatých, živoucích trialogů. V úvodním tracku (a nejdelším – 7:23) „Drone“ dosahují až jakési tibetské síly, dokáží vygradovat společnou trojí řeč k neobyčejně vypjatým bouřím plným autentického života (např. „2nd Take“, Picnic“, „Free 2“), někdy je trialog jakoby na vážkách („Definition“). Ovšem nejúchvatnější je trio v postupném budování struktur, v jakémsi nahazování překvapivých textur, ve změnách nálad a dynamiky. V této souvislosti bych vyzdvihnul především skladby „Free 3“ a dvojí „Physical Gestures“. Onen kontrast mezi fyzičností zvuku a ticha je dechberoucí…
ENDEMIT: E-show
O slovo se přihlásila také kapela ENDEMIT. Ta ještě jako kvarteto vydalo vloni na značce Ma Records debutové album „Poslední dobou je to delší dobu špatný“, ale na festivalu Jazz Goes To Town v Hradci Králové se představila již jako trio. A ve třech, to jest Vít Beneš (kytara), Vlado Micenko (baskytara, kontrabas) a Erik Hajtmánek (bicí, perkuse), vydala 24.února tentokrát vlastními silami kolekci pěti kompozic pod titulem „E-show“. Nejde ani tak o regulérní album, jako o audiovizuální dílo.
Hudba i obraz jsou sladěné, posluchačský i vizuální zážitek má sílu koncertní bezprostřednosti. Skladby jsou propracované, napěchované minimalistickými i prog-rockovými figurami, jazzovou elastičností, spontánní energií i přemýšlivostí. Kytara občas nekompromisně soptí („One Night Band“), nechybí špetka dýmavé psychedelie („One Night Ráno“), jakýsi zneklidňující poklid, nervózní bobtnavost („Out Of Joint“), skvostná tvorba nálady skrze minimalistický tep kytary, ponorné perkuse a kontrabas hraný smyčcem („Dojezd“) a vše vyvrcholí závěrečným nářezem („Rocková úderka“).
Takže slyšte a viďte:
