V červnu vyšla dvě alba, jež patří k té nejchutnější krmi ze současné freejazzové kuchyně. Najdete je v nabídce francouzské značky RogueArt. Obě nahrála mezinárodní kvarteta. Spojuje je mimo jiné osobnost amerického bubeníka Chada Taylora…
Sylvain Kassap, Steve Swell, Bejamin Duboc, Chad Taylor: „Edges“
Toto francouzsko-americké kvarteto tvoří klarinetista Sylvain Kassap, trombonista Steve Swell (viz.třeba jeho dialogy s pianistou Matthewem Shippem), kontrabasista Benjamin Duboc a již výše zmíněný bubeník Chad Taylor (toho jsme u nás slyšeli např. na festivalu Jazz Goes To Town v Hradci králové v letech 2019 a 2023). Podílel se také na nezapomenutelné freejazzové poctě Mahalii Jacksonové.
Šestapadesátiminutová stopáž alba skrývá 11 tracků, jež dokazují výrazovou pestrost free jazzu. Naprosto odbourávají povrchní soudy nad touto odnoží jazzové hudby. No, odnoží… Tahle nahrávka odhaluje free jazz jako nedílnou součást kmene i oné košaté koruny jazzu. Postupy soudobé vážné hudby či neidiomatické volné improvizace nejsou cizorodými prvky; to by je jazz nevstřebal do svébytného tvaru. Citlivý a zkušený posluchač rozezná tvary od patvarů. Ten méně zkušený se nechá vést třeba touto recenzí…
Je tady toho k poslechu opravdu hodně! A leckdy je až k podivu, jak srozumitelně může hudba těchto avantgardních instrumentalistů znít. Vezměte si třeba bezmála osmiminutovou skladbu „919“. Africké rituální rytmy, nad tím žhnou klarinet a trombón, poté basklarinetové sólo s bicími; pak se to rozklokotá, též s názvuky domorodé hudby, to vše se slije do hypnoticky minimalistického toku. V „Marseille“ dominují kontrabas a bicí, dechy vykreslují unisono výrazný melodický motiv. Šifrovitý název „2 L8 u (or not¨)“ skrývá hardbopový tah s dravým trombonem a neworleánsky zabarveným klarinetem; ten kontrast je vzrušující! „Urgent Dispatch“ představuje úchvatně vystavěný útvar; nejdříve monotónní rytmická linka a rozsekané frázování dechů, poté dialogy, dokud neosamí trombon s rozšířeným neidiomatickým výrazivem umocňovaným basklarinetovým dechem. Poté se dechy a kontrabas arco spojí ve funerální náladě, již narušují úderná bicí.
„Polygiottes“ tvoří umírněný free jazz, zprvu tlumeně nervní, poté hutný unisono vedenými hlasy namísto sólových erupcí. Nejčlenitějším trackem je „Texture #3“ s proměnlivou texturou i dynamikou. Nepopsatelné! Následující kus „991“ s prvky minimalismu a nezkrotné bouřlivosti je mistrně vystavěn s neodbytnou výrazovou naléhavostí. Skvělé album uzavírá nejrozměrnější skladba (8:32) „Periscope (For Perry Robinson)“. Jde o poctu americkému jazzovému klarinetistovi Perrymu Robinsonovi (1938-2018), mj. členovi legendárního mezinárodního uskupení Clarinet Contrast. Samozřejmě tu klarinet dominuje, a to v různých výrazových podobách; ovšem blýsknou se tu v sólech také ostatní spoluhráči; zazní tu i kalimba.
Mats Gustafsson, Ken Vandermark, Tomeka Reid, Chad Taylor: „Pivot“
Americkou hegemonii tohoto kvarteta „narušuje“ švédský velikán Mats Gustafsson (baryton a tenorsaxofon, flétna). Letos se o něm zmiňoval kolega Michal Kratochvíl ve svém reportu z pařížského festivalu Sons d’hiver, kde ostatně vystoupil i Chad Taylor, další člen kvarteta. Tenorsaxofonistu a klarinetistu Kena Vandermarka české publikum zná dobře, například z festivalu Jazz Goes To Town (2016, 2019). Fenomenální violoncellistka Tomeka Reid, která vystoupila v roce 2022 jako členka Roscoe Mitchell Quintet v pražské Arše, navštíví 27. září Prahu znovu, tentokrát v rámci 20. ročníku Free Jazz Festivalu se svým vlastním kvartetem.
Album sice vyšlo u švédského labelu Silkheart Records (free jazzu a improvizované hudbě se věnuje již od roku 1985), ale do světové distribuce jej pod svá křídla přijal právě RogueArt…
Třiašedesátiminutová nahrávka obsahuje 14 skladeb. Rozdělených na osm kolektivních tracků a šest krátkých duetů pod názvem „Pivot Duos 1 – 6“, jež jsou vklíněny doprostřed alba. Navzdory takové dramaturgii působí album celistvě, jako jeden neobyčejně vyzrálý hudební monolit. Pro posluchače méně zasvěcené do free jazzu překvapí notná dávka melodičnosti a téměř romantizující nálady. V tomto případě pak tato hudba vyznívá mnohem opravdověji, než tomu bývá u proklamativně romantických alb. Protože „romantika“ není jen sluníčko, zamilovanost, kytičky, opojné vůně…
Vezměte si třeba hned úvodní skladbu „The Sensation of Sliding“. Zde se střídá lyrika, ztišení a zvukomalba s brutálním free jazzem; obě polohy jsou umocněny nevšedními výrazovými prostředky basklarinetu a barytonsaxu. Track „Epistemological Glide“ je sycen zprvu mysteriózní náladou, hlubokým ponorem, témbry, poté se střídají eruptivní výbuchy bicích a neidiomatické pomýlení všech se ztišeními a vpády hustých témbrů; vše ústí do výživné bouře. V „I am Aware. Standing In Snow“ (mimochodem nejrozměrnější skladba – 8:23) střídá kvarteto melodii s riffy v režii violoncella, gradaci saxů, většinou unisono, či změť, kdy v závěru znějí i flétna a klarinet. „Drifting Against the Wind“ je postavena na kontrastu lahodného melodického, témbrově bohatého souznění, a víření emocí, naléhavosti a freejazzové gradace, korunované strhujícím barytonsaxofonovým sólem.
Pak jsou tu skladby, v nichž aktéři rozvíjejí buď tu, nebo onu výrazovou tvář. Co se týče divoké freejazzové nespoutanosti s naprostou přesvědčivostí figurují dva tracky. „Blowing out from Chicago“ (track č. 2) je doslova nabušený naléhavostí bouřlivých emocí, vztekem; vše víří sólovými erupcemi i divočící semknutostí. Album uzavírající „Popular Music Theory“ se vyznačuje brutálně přímočarým tahem a nekompromisním rozmetáním všeho, co by mohlo, byť jen vzdáleně, připomínat populární hudbu. Vyloženě lyrickou polohu rozvíjí také dvojice skladeb. Jde především o „Drops of Sorrow. Accelerating“, která mne osobně doslova okouzlila. Smutek tu je vykreslen mnohotvárně, není oddělen od intenzity jiných emocí, jako je třeba vztek, vzdor, stejně tak i žalu, nářku. „Unmeasured Mile“ je pak nádherně melodická balada umocněná sólovým chorusem violoncella.
Šest titulních dialogů (pohybujících se v průměru kolem dvou minut), jež jsou vklíněny právě mezi tyto lyrické klenoty, zkoumají freejazzové výrazivo z různých úhlů. Proměnlivé kombinace dvou nástrojů skýtají navzdory intimitě nejen vstřícné postoje k posluchačům, ale také velmi vypjaté, nemilosrdné ataky prostřednictvím freejazzové eruptivnosti a neidiomatického drhnutí, v nichž hrají hlavní roli rozšířené techniky hry.
Úchvatná nahrávka!
