Americký tenorsaxofonista a skladatel JAMES BRANDON LEWIS se svým RED LILY QUINTETem vydal 8. září netrpělivě očekávanou poctu gospelové ikoně Mahalii Jackson. A to pod všeříkajícím titulem „For Mahalia, With Love“.
James Brandon Lewis tak navázal na jiné průkopnické album „Jesup Wagon“, jež natočil ve stejné sestavě taktéž pro vydavatelství Tao Forms. Jde skutečně o výjimečné uskupení těch nejvýraznějších osobností současného amerického free jazzu. Kromě Lewise tu hraje kornetista Kirk Knuffke, kontrabasista William Parker, bubeník Chad Taylor, kterého jsme měli možnost slyšet dvakrát v Hradci Králové na festivalu Jazz Goes To Town; nejdříve v roce 2019 v triu Digital Primitives, letos pak v Silt triu Luka Stewarta. Kvinteto uzavírá violoncellista Chris Hoffman, mj. člen Chroma Nova, uskupení okolo Michaela Blakea.
Ona pocta Mahalii Jackson je podle autorových slov více „třístranným rozhovorem mezi Mahalií, mojí babičkou a mnou.“ Babička Lewisová královnu gospelu milovala, považovala ji za „blesk shůry“ a dospívající James Brandon byl touto hudbou obklopen a posléze zasažen neméně silně. Nyní jako tvůrce se snažil proměnit duchovní písně v současné jazzové skladby. První vydání alba (2CD a 2LP) obsahuje pak exkluzivně suitu „These Are Soulful Days“ pro tenorsaxofon a smyčcové kvarteto, mimochodem první Lewisovu vážnohudební kompozici. Jde o nahrávku ze světové premiéry na festivalu Jazztopad v polské Wroclawi dne 20. listopadu 2021, kdy saxofonistu doprovázel Lutosławski Quartet. A samozřejmě odráží svět gospelů a spirituálů…
Ostatně když se Lewis vloni setkal s Sonnym Rollinsem, žijící jazzovou legendou, ten mu s obdivem adresoval tato slova: „Když poslouchám tebe, poslouchám Buddhu, poslouchám Konfucia… poslouchám hlubší smysl života. Udržuješ svět v rovnováze.“
Téměř všech devět interpretovaných skladeb pro Red Lily Quintet jsou tradicionály, aranžované Lewisem; vyjma úvodní „Sparrow“, jíž je Lewis spoluautor, a slavné kostelní písně „Precious Lord“ Thomase A. Dorseye. To, co s nimi pětice newyorských jazzmanů udělala, rovná se téměř zázraku. Jedná se bez přehánění o jeden z nejúžasnějších projevů skupinové chemie, který se objevil v kolébce jazzu za mnoho let; tak alespoň soudí američtí jazzoví recenzenti. A moje česká maličkost s tímto plně souzní. Lewisův tenorsaxofon vychází z ducha evangelií, z jejich emocionální šíře, zatímco Knuffkeho kornet hořekuje, lká. Často hrají spolu unisono, nejen kontrapunkticky, což je nadmíru vzrušující. Kontrabasová hra, často smyčcem, umocněna navíc violoncellovým uzemněním, stmeluje oba sólisty a přidává zároveň něco jako prozření, spojené s jiskřivou vášní i tíživou vůní potu, obzvláště pak v sólových erupcích. Bubeník se projevuje jako nesmírně citlivý spoluhráč, který hraje sice náležitě hutně, energicky, ale zároveň s ponorem do duchovního světa skladeb.
Při poslechu dvaasedmdesátiminutového alba si všimněte mistrovsky vykresleného kontrastu mezi duchovním ponorem i melodickou vzletností dechových nástrojů a nervní rytmikou; jako je tomu ve skladbě „Sparrow“. Ve „Swing Low“ (na motivy slavného spirituálu „Swing Low Sweet Chariots“) se dokonce střetává pikantním způsobem rytmická změť a modlitba saxu a kornetu. Emotivní dialog dechů umocňuje brunátně razantní basa. „Go Down Moses“ začíná tklivě a končí v nabluesovělé gradaci plné naděje. „Wade In the Water“ je pojata sice svižně, rytmicky přímočařeji, ale s neméně spirituálním citem. „Calvary“ s basovým dronem v úvodu je posléze prosycen naléhavě tesknými souzvuky i překrýváním dechů, freejazzově vypjatým saxofonovým sólem a závěrečným osamoceným smyčcovým výkřikem. „Deep River“ je taktéž emotivní, ale v hloubce ponoru do strastiplnosti lidského údělu. „Elijah Rock“ čerpá sílu z repetice výrazného melodického motivu a naléhavého tahu powerjazzové razance; zde také kornetista vystřihne svůj nejvypjatější sólový chorus. Podobně jako ve skladbě „Were You There“, kterou oba dechaři a kontrabasista vygradují k freejazzové zběsilosti, jež je nakonec přetavena ve výbuch duchovní síly. Strhující album uzavírá melodický, neobyčejně citlivý, přesto emotivní „Precious Lord“.
Jak už bylo zmíněno, první vydání, jež mám také v rukou, obsahuje druhý disk s bezmála dvaapadesátiminutovou Lewisovou suitou pro saxofon a smyčce „These Are Soulful Days“. Je rozdělena do šesti částí a představuje kompozičně a interpretačně vyzrálé dílo. Lyrické, vzletně melodické pasáže se střídají s vypjatými, díky saxofonistovi až freejazzovými, mezi Jamesem Brandonem Lewisem a smyčcovým Lutoslawski Quartetem to jiskří, bohaté, vláčné, sametově hladké témbry se střetávají s ostny a žiletkami emocí. Po bouřlivých ovacích posluchačů zazní Lewisův sólový přídavek, jímavě nabluesovělá a půlnocí ztišená skladba „Encore – Take Me To the Water“.
Bezpochyby adept na jazzové album roku!
