Bohatá zásobárna avantgardního jazzu v jediném kontrabasu
MEINRAD KNEER: Vocabularies

Bohatá zásobárna avantgardního jazzu v jediném kontrabasu

MEINRAD KNEER: Vocabularies
zvuk
100
obal
100
hudba
100
100

Nizozemský jazzový kontrabasista, skladatel a improvizátor MEINRAD KNEER vydal letos v červnu svoje první double bass solo album, jež dostalo titul „Vocabularies“. Jde o třicátou položku labelu Evil Rabbit Records, který v roce 2006 spoluzakládal. Ostatně již jsem o tomto vydavatelství psal v souvislosti s dvojicí skvostných titulů z roku 2016. Od přelomu let 2011/12 žije Kneer v Berlíně, kam o tři roky později přetáhnul i label…

Kneer si mezinárodní renomé vydobyl definitivně v roce 2002 albem „New Anatomy“, které natočil s vlastním souborem Dalgoo; inspirací mu byly básně, povídky a deníkové zápisky Stalinovy oběti Daniila Charmse. Do dnešního dne má na svém kontě jako lídr či sideman na tři desítky alb. V letech 2007–2011 čile spolupracoval s flétnistou a improvizátorem Markem Albanem Lotzem. V Berlíně založil významný Phosphoros Ensemble, jehož členem je například saxofonista, klarinetista a flétnista Frank Gratkowski. Kneer „Vocabularies“ natočil pouze s kontrabasem, který nijak nepreparoval, technicky neupravoval, nesamploval; stačily mu k tomu jen prsty a smyčec v reálném čase. Přesto vytvořil narativně i zvukově nahuštěnou hudbu, byť notně experimentální. Pokud je posluchač ochoten ji přijmout, čeká ho pořádná porce dobrodružství!

ENTR'ACTE ⎜ Kneer - Dierolf

Album obsahuje třináct skladeb, z nichž každá je osobitým improvizačním klenotem. Je opravdu neuvěřitelné, co Kneer dokáže ze svého korpulentního nástroje dostat. A nikdy nezůstane jen u jedné polohy či výrazu, vše se prolíná, dynamicky i zvukově proměňuje v každé skladbě. Největším místrem je ve hře smyčcem. Rve ze strun drásavě noisové poryvy (úvodní „Sternensaus“), vrhá se na drtivý minimalistický monolit se skřípavou hysterii („Die Auseinandersetzung“, čili „Konfrontace“), dosahuje mysteriózní nálady skrze ponornou melodii, zpěvnou čistotou i zvukově vulgární špínou přibarvované („Des Nächtens“, tedy „Noci“), tvoří spektrální hudbu („Musik für Schmetterlinge“, čili „Hudba pro motýly“, také „Navigation Spatiale“); v závěrečném majstrštyku „Music For Bumble Bees“ (nejdelším tracku – 6:42) pak vybrušuje dvojhlasy dronů proměnlivé intenzity, v jedné chvíli i trojhlas (!), jež střídá s drsnostmi a nervnostmi. Ale ani prsty nezůstávají v kouzlech pozadu. Napodobují kupříkladu lidskou řeč při emotivním vyprávění („Short Story I.“), cirkuluje jimi po strunách s přerývavou vášní („Short Story II.“), švitoří a pitvoří se („Sketch II.“), vybrnkávají melodická torza se střídavou fyzickou razancí („Short Story III.“) a přetváří kontrabas v perkusivní nástroj („Sketch I., Sketch III.“).

Summa summarum: skvělé album z hájemství jazzové avantgardy!