Debut Osmosis ve znamení nekašírovaných emocí
Jak jsme vás již informovali https://jazzport.cz/2026/04/14/debutove-album-uskupeni-osmosis/, uskupení OSMOSIS vydalo u Amplión Records eponymní debutové album. Moc jsem se na něj těšil. A nezklamalo mě, to musím hned úvodem konstatovat.
Zpočátku jsem cítil napětí, zda naplní moje očekávání. Byl jsem vloni svědkem jejich teprve druhého vystoupení na veřejnosti, a to na festivalu v Boskovicích https://jazzport.cz/2025/07/16/festival-v-boskovicich-se-uspesne-prehoupl-pres-kristova-leta/. V reportu jsem posléze napsal: „Padala mi každou chvíli brada z nápaditě vystavěných skladeb, sycených fúzí hard bopu jako řemen a jazz-rocku jako prase. Největším překvapením byly pro mne výkony trumpetisty a klávesisty; jeho zašpiněná hra na moog odkazovala až někam k rockové psychedelii.“
Trojici mladých instrumentalistů František Vaníček (trubka), Robin Galia (piano, syntezátory) a František Otakar Kukula (bicí) tu doplňují dva zkušení matadoři naší jazzové scény Petr Kalfus (saxofony) a Tomáš Liška (kontrabas, baskytara). Devět autorských skladeb Kukuly a Galii opět vybuchují nápaditou fúzí melodicky bohatého modálního jazzu, hard bopu, mnohdy rozvolněné, vskutku psychedelické elektroniky a postupů z hájemství soudobé vážné hudby. A protože jde o nahrávku pod dohledem Aleše Charváta (jak jinak v případě Ampliónu, že?) a v produkci Igora Ochepovského, který tu s kytarou i hostuje, výrazová síla tohoto kvinteta se vtiskla i do studiové podoby.
Od okamžiku, kdy se v úvodním tracku „Reflection of You“ vznítí Ochepovského jazz-rocková kytara, dějí se náramné věci! Kytara, tentokrát jemnější, neb v rukou taktéž hostujícího Davida Dorůžky, exceluje i v následující skladbě „Becoming“. Poté je už vše v režii kvinteta. Výrazné motivy, hladivě soustružené či naopak rázně odpíchnuté dvoučlennou dechovou sekcí, prostupuje rytmický tep a mnohdy nečekaně lyrické piano. To dokonce perlivě osamí v „Being“. Tamtéž se projeví i sólové dispozice členů Osmosis naplno. Jde o první vrchol alba. Nechybí zde dynamická a výrazová proměnlivost, včetně psychedelického koření a vůbec zvukové sugestivity, ani minimalisticky vystavěný tah v závěru. V „Night Walk“ psychedelické rozvolnění střídá bezmála dervišská extáze emocí, podtržená výtečnými sólovými chorusy piana, trubky a bicích. Ponorně lyrický je track „Is It Human?“, jenž se skví nádhernými sóly kontrabasu a sopránsaxu; nechybí gradace, ta je samozřejmě nezbytná, jinak by hudba ztratila svoji emotivní opravdovost, uvěřitelnost. Kapela by se ovšem neztratila ani v ECM říši; skladba „Inventing the Sea“ je prodchnuta vznešeností basklarinetu, tympánovou rozechvělostí, klavírní perlivostí a zároveň intenzitou prokreslenou výtečným sólem trubky. Následuje propracovaná harbopovka „Nemo“, kdy se z ponorné rozvolněnosti vyloupne davisovsky namodralá melodie, jež nabývá na intenzitě, zalita svěží šťávou. Mimořádně vzrušující je pro mne „Anxiety“, prokrvená elektrickou psychedelií a hlukovými ataky; jazz-rocková vypjatost nepostrádá až brutální naléhavost a sólová blýskání syntezátorů a sopránky. Album uzavírá „Love Waiting to Ignite“ s ambientním antré; čistoskvoucí jímavost se postupně proměňuje v nálož nekašírovaných emocí.
Mistrný debut!
