Vydavatelství Moonjune, sídlící momentálně ve Španělsku, vydalo letos remasterované reedice dvou živých alb průkopnického souboru Soft Machine z Velké Británie. O nový zvuk se postaral kytarista Mark Wingfield z okruhu umělců labelu a nutno říct, že obě desky teď znějí líp, ačkoli původní záznam koncertu z Německa v roce 1971, vydaný jako Drop, nebyl zrovna kvalitní.
Soft Machine jsou na Drop k slyšení v krátce trvající sestavě s australským bubeníkem Philem Howardem, který nahradil původního člena Roberta Wyatta. Z předchozího studiového alba Fourth zůstávají Mike Ratledge (varhany Lowrey a elektrické piano), Hugh Hopper (baskytara) a Elton Dean (altsaxofon, saxello a elektrické piano). Na programu jsou dva kusy z alba Third (Slightly All The Time a Out-Bloody-Rageous) a několik témat z alba Fifth, jehož polovina s Howardem byla už tehdy pravděpodobně natočena, plus tehdy obvyklý otevírák Neo Caliban Grides, natočený studiově na první sólovku Eltona Deana (1971).
Kapela tu hraje od začátku velmi divoce a překotně, hlavně díky bubeníkově valivé hře na celou soupravu. Témata skladeb jsou zachována, ale provedení je jen velmi volné. Hlavní atrakcí záznamu zůstávají sólové duety Ratledge (s jeho typickým fuzz zvukem varhan) a Deana, který používá i elektrické piano, pokud svým jedinečným způsobem nehraje na některý ze svých saxofonů. Podobně originální je i Hopperova často boosterovaná baskytara. Přidejte krátkou bubenickou improvizaci Dark Swing a miniaturu Intropigling a máte hodinový koncert předtím naživo nezachycené sestavy Soft Machine téměř na vrcholu sil.
V případě záznamu Floating World Live jde o sestavu z alba Bundless (1975), zachycenou na koncertě pro německé Radio Bremen 29. ledna 1975. Tvoří ji poslední mohykán původních Soft Machine Mike Ratledge, bubeník John Marshall (debutoval na polovině alba Fifth), klávesista, hobojista a saxofonista Karl Jenkins (se SM od alba Six), baskytarista Roy Babbington (od alba Seven) a konečně mimořádný kytarista Allan Holdsworth.
Oproti Drop tedy úplně jiná kapela, a to nejen sestavou. Výsledkem je bravurní jazzrocková fúze ve skladbách převážně z alba Bundless, jediného, které se Soft Machine natočil Holdsworth. Zadumaná nálada některých z nich ještě evokuje starší tvorbu kapely, ale třeba kus Hazard Profile (který tu bohužel není celý) je už velmi ostrý jazzrock s pozoruhodnými souzvuky varhan a hoboje. Track J.S.M. pak nabízí monumentální Marshallovo sólo na bicí.
Pokud vás tato fáze Soft Machine zajímá víc, doporučuju ještě živé záznamy Switzerland 1974 (Cuneiform 2015) a British Tour ’75 (MLP 2005), už s Johnem Etheridgem na kytaru. Ten je pak pojítkem k současné nahrávající a koncertující sestavě kapely, kde je už jediným pamětníkem éry 70. let.
