Americký trombonista a (od loňska) barytonsaxofonista MICHAEL DEASE vydal 20. září u labelu Origin Records nové album „Found In Space: The Music of Gregg Hill“. V jedenáctičlenné sestavě…
Michael Dease zvítězil letos, v 69. výroční anketě jazzových kritiků časopisu DownBeat, jako Trombonista roku! Kromě hraní v různých kvintetech a sextetech je ceněn především jako hráč v předních jazzových orchestrech, vedených např. Christianem McBridem, Royem Hargrovem, Nicholasem Paytonem, Charlesem Tolliverem, Rufusem Reidem; spolupracuje také s Lincoln Center Orchestra. Když přišel v roce 2001 do New Yorku, začal hrát ve velkých kapelách Illinoise Jacqueta, Jimmyho Heathe a v Dizzy Gillespie All-Stars Big Bandu. Vesměs to byly a jsou tělesa, která mu otevřela obzory, neboť se pohybovala mimo jazzový mainstream; vyzkoušel si tak i hudbu Franka Zappy, Mahavishnu Orchestra a dostal se hlouběji do Charlese Minguse. Dease se nespokojil nikdy s pouhou improvizací, aranžuje a skládá pro mnoho různých kapel, neustále upravuje svůj tón a zabarvení, aby dodal hudbě tu správnou chuť.
Jeho velkokapelové zkušenosti se v plné míře promítly také do novinky. Jak patrno z titulu alba, jedná se o hudbu, kterou zkomponoval skladatel Gregg Hill. Je vlastně záhadou, kolik získal tento dnes osmasedmdesátiletý hudební tvůrce z Michiganu následovníků, když je vlastně celonárodně téměř zapomenut. Jeho tvorbě se věnuje třeba Rodney Whitaker, který vydal již tři desky s Hillovou hudbou, či Randy Napoleon (dvě alba). Samotný Dease navázal letošní nahrávkou na „The Other Shoe: The Music of Gregg Hill“ z loňského roku.
Hudba Gregga Hilla se podobá ambicióznějším dílům velkých sestav Franka Zappy, jako je třeba „Grand Wazoo“; jeho melodie také snadno přecházejí od vážné hudby 20. století k jazzu, rocku, k avantgardě a zpět. Michael Dease, který tu střídá trombon a barytonsaxofon, naplno využívá instrumentální vyspělosti opravdu schopných hráčů, mezi nimiž figurují např. klarinetistka Virginia MacDonald, altsaxofonista Rudresh Mahanthappa, tenorsaxofonista Jason Hainsworth či trumpetista Matt White. Vynikající výkon tu podávají samozřejmě všichni aktéři, tudíž i flétnistka Sharel Cassity, trombonistka Nanami Haruta (Deaseho studentka), klávesák Bill Cunliffe, kontrabasistka Katie Thiroux, bubenice Colleen Clark a lídrova žena, perkusistka Gwendolyn Dease, jež s marimbou ochucuje sound podobně, jako Ruth Underwood u Zappy.
Bezmála dvaasedmdesátiminutovou stopáž alba vyplňuje deset skladeb. Již v úvodním tracku „The Last Pop Tune“ se na posluchače vyvalí proudící ostinata, hutný rytmus, odpichové dechy a sólové chorusy (piano, flétna, barytonsax), to vše v proměnlivé dynamice. Titulní kus „Found In Space“ je umně proaranžovaný, s perlivostí elektrického piana, překrývajícimi sazbami dechů, které místy doslova uhánějí; vše umocňuje řetěz sól (barytonsax, trubka, altsax, el. piano). V hardbopové svižnůstce „One For Rodney“, umocněné briskní marimbou, energie všech aktérů a eruptivní sazby i sóla vytvářejí bezskrupulózní bigbandový říz; strhující je tu také dialog dvou altsaxofonů (k Mahanthappovi se přidává Cassity). Následující „The Stray Moonduck“, zvolněná, bluesově zemitá skladba, je hlavně vizitkou trombonové hry pedagoga a studentky; okolo se rozlévají cooljazzové barvy. Ani tenorsaxové sólo není ale k zahození. Skladba „The Puppet Thief“ je šťavnatě rozjařená, elastická, rozběhnutá, opravdu šmrncovní; vyznamená se tu sólově také kontrabasistka. V „Rue de Royal“, zahuštěném, melodicky i dynamicky výrazném kusu, exceluje klarinetistka; stejně tak v „Chillin´ With Wes“, rozmáchlé a chuťově přímo lahodné kompozici. Rozměrné orchestrální plochy nad rytmickou chůzí sytí „Anthem“; základem je kontrast mezi vyššími a hlubšími rejstříky dechů. Barevně hutné sazby v kontrapunktu, svižné frázování ochucené latinou a náhrdelník sól zdobí track „Nostalgia“. Skvělé album uzavírá „A Wrinkle In Time“, jež má nejblíže k Zappovi; ze změti se vznítí lyrismus, který ústí do bohaté cinematičnosti. Slyšíte také názvuky vážné hudby i dechovky. Sólisté se střídají na přeskáčku v krátkých, ale výživných sólech, na závěr exceluje strhující jízdou sám šéf.
