Na konci února se na nezávislém francouzském labelu Circum-Disc, což je vydavatelství okolo kolektivu jazzových hudebníků v Lille, fungující od roku 2004, objevily nadmíru pozoruhodné debuty souborů More Soma a _UnK. Oba spojují dvě jména: Jean-Babtiste Rubin a Matthieu Millet…
Trio MORE SOMA vydalo debutové album pod příznačným titulem „Hondendodendans“. Hudba je vytvářena v reálném čase a svým způsobem jde o taneční rytmy. Ovšem pro tanečníky, kteří si hrají na schovávanou, nahánějí se a začnou tančit tehdy, kdy je hudba zcela mimo. Stopáž alba je 41:12 a trojice instrumentalistů posluchače drtí i občas pohladí ve čtyřech rozměrnějších kusech, jež se odlamují z materie složené z hard bopu, free jazzu a power jazzu jako po odstřelech v kamenolomu. A kdože se to skrývá za oním triem? Jean-Babtiste Rubin, zde uveden jako JB Rubin (alt a baryton sax), Mathieu Millet (kontrabas) a Fred L´homme (bicí).
Skladby jsou pojmenovány s notnou dávkou humoru, ironie a provokativnosti. „God A“ tvoří rozsekané fráze, fragmenty melodie, běsnění i přemýšlivost altky, tekuté i třaskavé proměny, kypění; zprvu se saxofonista zdráhá to rozjet naplno, dusí v sobě energii, jenže sám pak přetrhne okovy sebekontroly a nervnost střídá osvobozující výbuch. V „God B“ k nervnosti přidává trio jakousi roztěkanost, ale barytonsax se dlouho neudrží v mezích normálnosti. Nepředvídatelné sazby mění dynamiku, od sopečných výbuchů po náruč líně se valícího magmatu, skvělý je emotivní dialog saxu s basou hranou smyčcem. Lze v tom najít minimalistický princip, jenž svojí výraznou rytmičností v někom probudí něco jako tanec svatého Víta, někdo zase odhalí prvky barokní hudby, včetně monodie, fugy a tokáty. „Dog A“ je zprvu lyricky ponorný, byť ve spodku to vře. Altka jen tak přitakává, ohmatává jedno jediné téma, dokud se postupně nerozpálí doběla; kulometné sazby saxu a plazmatická rytmika pak vytlačí zátku a erupce je doslova vražedná, včetně stratosféricky ječící altky. Závěrečný „Dog B“ je postaven na dynamickém oblouku, od niternosti až po navršenou rytmiku se smířeným saxem…
Kvarteto _UNK tvoří naopak prokomponovanou hudbu, a to již od roku 2015, ovšem s bezprostřední energií a zápalem; pochopitelně je zde místo i pro improvizaci. Šest ze sedmi kompozic na více než třiapadesátiminutovém albu „Now_“ napsal kontrabasista Mathieu Millet, na altku a baryton sax hraje opět JB Rubin, na kytaru válí Christophe Maerten a na bicí Charles-Albert Duytschaever.
Sami muzikanti označují svůj styl jako městský jazz se silným vlivem rocku. Progresivita, experimentování, energie, atmosféričnost i melodičnost evokuje instrumentální kapely z hájemství tzv. Rocku v opozici. Což je očividné již v úvodní skladbě „L´ail des Ours“ (Medvědí česnek), rozsekané do dynamicky a výrazově bohatých frází, s hbitým kytarovým sólem a podmalbou barytonsaxu. „Andrinople“ je hutná hardbopovka s kontrapunktickými sazbami saxu a kytary, také se ztišením a ponorem, po němž kvarteto skladbu vygraduje do hustého monolitu. Dramaturgii debutu obohacuje nečekaná instrumentální adaptace chorální skladby „O Sacrum Convivium“ z pera francouzského velikána 20.století Oliviera Messiaena; poklidná, hladivá, prostá. Ovšem „Starkestre“, tak to je skladba z úplně jiného světa. Naráží zde do sebe power, free jazz a prog-rock, je to opravdu nářez, umocněný metalovým a posléze acid-rockovým tahem s divokým altsaxofonovým sólem. V „Patate Douce“ se zprvu střetává robustní barytonsax s kytarovými drony, posléze power s free jazzem; art-rockové kytarové sólo toto výrazové dobrodružství završí. V „ZUR“ posluchače zahltí prog-rockově členité frázování, poté zkreslená kytara ústící do čisté metalové přímočarosti s bopově melodickým saxofonovým sólem, a pak i do art-rockově květnatého sóla. V závěrečném kusu „Vicolo“ hřmí kontrabas hraný smyčcem, řinčí bicí a nad tím se rozvíjí výrazný kytarový motiv a´la Metallica; přidá se altka a vše graduje ke košatému sólovému chorusu kytary…
Skvělé debuty z francouzského Lille! Oba za 100%.