Po svém úspěšném debutu „One“ (recenze zde) vydalo nyní OTTO HEJNIC TRIO opět na značce Hevhetia nové album – jmenuje se „Standards One“. A jak titul napovídá, tentokrát nejde o album autorské, ale sestavené s jazzových standardů. Sázka na jistotu? Těžko. Kapelník mi k tomu řekl: „Bylo to ai trochu odvážné, nahrát ty standardy, vždyť to všichni znají a zahráli to opravdu všichni, ti největší střelci. Možná právě proto jsme je udělali i my, byla to výzva. Ale když se někdo rozhodne zahrát standardy, tak aby to fungovalo, tak tomu musí přinést něco nového, nějak osobitého… a to si troufám říci, že se nám to podařilo. Prostě jsme tam i my tři.“
A jako recenzent (a hlavně jazzový fanoušek) musím Hejnicova slova potvrdit. To album se Ottu Hejnicovi za bicími, Josefu Fečovi za basou a Ondreji Krajňákovi u piana jednoduše povedlo! A nejen svébytným uchopením již daného, ale mezi ty známé fláky vložili dvě krátká interludia (0:55 a 0:53) a závěrečné postludium (1:37). Ty vznikly spontánní společnou improvizací, jako by zachycovaly momentální tvůrčí rozpoložení v průběhu nahrávacího procesu. Však se také vymykají standardním náladám, a jak mi Hejnic prozradil, trio nahrálo několik verzí a na album pak zařadilo ty nejvhodnější.
Album začíná pěkně zvostra! Bebopovku Charlieho Parkera „Scrapple From the Apple“ si všichni tři protagonisté vychutnají jaksepatří i sólově a požádně výbušně, na to vemte jed! Latinu „Besamu Mucho“ naopak pojímají více lyričtěji, aby pak s mocnější emocionalitou vyznělo nádherné Krajňákovo sólo. Slavnou, původně soft-rockovou pecku „Feelings“ hraje Hejnicovo trio zprvu s potlačovanými emocemi, Krajňákovo piano zní chopinovsky, hrané lehkými prsty, aby se v závěru lyrická nálada vzepjala k vypjaté emocionalitě eruptivního sóla bicích nad rockově přímočarým riffem basy a piana. Zařazením (a především způsobem interpretace) neskutečně nádherné Garnerovy perly „Misty“ mne Hejnicův trojlístek potěšil nadmíru – podařilo se mu vyhmátnout ono poetické gró balady, neboť ji oprostil od nánosu zbytečné virtuozity, a dokonce ji s grácií lehounce dekonstruoval, aby jí pak ve finále dodal naléhavost. A Fečův sólový part je snad už z jiného, rajského světa… Stejně tak uchopení titulní skladby z iniciačního filmu mého dětství „Vinnetou“ (v roce 1963 hudbu napsal Martin Böttcher, mimochodem dodnes činný – je mu 87 let). Tu umně vygradují až do nebe a Fečo opět vystřihne jedno ze svých pohádkových sól. A doslova vzorovým příkladem tvůrčí interpretace standardu je „Stella By Starlight“, který trio pojme nejdříve niterněji, intimněji, aby se ponořili co nejhlouběji, poté kompozici hardbopově vygradují a v konečné fázi opět zlyričtí, několik taktů zazní dokonce blues a ve finále nesmrtelný swing. Bravo!
Ještě zbývá dodat, že Otto Hejnic Trio album „Standards One“ pokřtí dne 25.září v pražském Jazz Docku (kmotry budou dvě legendy, herecká Josef Abrhám a jazzová Karel Růžička). A kapelník mi ještě prozradil, že trio má nyní již zpoloviny natočený materiál na další desku, tentokrát autorskou (měla by vyjít v příštím roce), a na regulérním CD by se měla objevit také Hejnicova hudba (pro kvintet) k filmu „Hoteliér“ Josefa Abrháma ml. (2013)!
