Na počátku července vyšlo na slovenské značce Hlava XXII pozoruhodné album; zove se „Praying For More Songs To Come“ a nahrálo jej na svém druhém evropském turné kvarteto ATZMON/BULATKIN/VOLOS/ČERNÁK… Pod těmito jmény se pochopitelně skrývají saxofonista a klarinetista Gilad Atzmon, pianista Daniel Bulatkin, kontrabasista Taras Voloshchuk a bubeník Dušan Černák.
Saxofonista a klarinetista Gilad Atzmon se před 62 lety narodil sice v Izraeli, ale v roce 1994 emigroval do Velké Británie; v roce 2002 se stal dokonce britským občanem a vzdal se izraelského občanství. Spolupracoval s kdekým napříč žánry (Ian Dury, Paul McCartney, Sinnéad O´Connor, Robert Wyatt, Sarah Gillespie, Pink Floyd atd.). Pianista Daniel Bulatkin, který nyní pobývá v Nizozemí, patří k předním hlasům mladého českého jazzu. Vystupoval již ve více než dvaceti zemích na třech kontinentech, zahrál si s celou řadou jazzových hvězd (Ulf Wakenius, Justin Faulkner, David Friedman, Tineke Postma, Tony Lakatos, Gary Husband…). Původem ukrajinský kontrabasista Taras Voloshchuk (také Volos) a slovenský bubeník Dušan Černák aktuálně tvoří obdivuhodně sehranou rytmiku jedné z nejlepších tuzemských kapel Limbo.
Nahrávka byla zaznamenána čistě akusticky společně v jedné místnosti a bez úprav, takže evokuje onu bezprostřednost nahrávek Blue Note a Impulsu ze šedesátých let. Však je z hudby prostřednictvím pěti skladeb slyšet právě inspirace duchovní tváří Johna Coltranea, stejně tak melodiemi Středního východu, což zase navazuje na legendární Atzmonovu kapelu Orient House Ensemble.
Album otevírá Atzmonova kompozice „The First Day Of the Year“. Odstartuje ji výrazný basový riff, přičemž si přidají ostatní hodně rozevlátě, takže od počátku vládne napětí, jež posluchače okamžitě chytne. Altka posléze vykouzlí melodii, piano zurčí, v sólovém chorusu je dramatické, v saxofonové hře jsou patrné orientální názvuky. Následuje Bulatkinův „Early Blues (I Listen To)“, jež vyšlo již v lednu jako singl. Antré patří opět kontrabasu, tentokrát lyrickému, a když se ozve altsaxofon, vytane Coltrane (je znát, že Atzmon hrál jazz nejdříve s tenorem). Piano nádherně bluesuje, nadýchaně, v sóle je naléhavé a graduje, stejně tak sax je plný emocí, rytmika se lehounce houpe jako na vlnkách Mississippi. Standard „My Old Flame“ je zahrán pohodově, ovšem se saxofonovou silou Charlieho Parkera. Titulní skladbu „Praying For More Songs To Come“, již zkomponoval Voloshchuk, považuju za vrchol alba. Atzmon zde hraje nejdřív na klarinet, zní mu jako nějaká arabská flétna, což s klavírním doprovodem navodí až mysteriózní náladu. Poté kontrabas nasadí riff a kvarteto se rozjede jako to Coltraneovo, již se saxem. I když Coltrane na altku nehrál, hudba vyznívá v jeho duchu, je to šťavnaté, hutné, s intenzivními emocemi, jež navíc gradují. Sóla saxu a piana jsou vpravdě strhující, v závěru se blýskne i bubeník. Závěrečný track „Autumn In Baghdad“ z Atzmonova pera představuje mistrnou baladu s celou škálou emocí…
Jazz s duší šedesátých let prostě nikdy nezestárne!
