Slovenská a norská hudební špička z oblasti jazzu, vážné hudby a world music se sešla v jedinečném projektu BUILDING BRIDGES, aby nahrála a 12. července vydala LP i CD s prostým titulem „Spev“. Album spatřilo světlo hudebního světa pod značkou festivalu Konvergence a ve spolupráci s labelem Slnko Records (hudební produkci měl totiž na starosti Daniel Salontay).
Album obsahuje 12 skladeb, jež reflektují slovenský a norský folklór. Proto jsou v uskupení slovenská a norská zpěvačka Åsne Valland Nordli a Gabriela Kováčiková a instrumentalisté Nils Økland (hardangerské housle, tradiční nástroj z jihozápadního Norska, který má osm až devět strun, přičemž se hraje na čtyři, zbylé vibrují), Jozef Lupták (violoncello), Boris Lenko (akordeon, bandoneon, piano), Branislav Dugovič (klarinet, basklarinet) a Róbert Ragan (kontrabas). Norskou stranu ještě doplňuje zkušený zvukový mistr Audun Strype. Všechna tři norská jména lze vidět kupříkladu v katalogu věhlasného vydavatelství ECM…
Dva světy, jedna hudba. „Víme, že tímto projektem svět změnit nemůžeme. Můžeme však ke změně přispět. Kdyby hudba mohla formovat naše každodenní soužití, měli bychom se lépe. Žijeme nejisté časy, porozumění potřebujeme jako sůl,” říká Jozef Lupták, jinak umělecký ředitel festivalu Konvergence.
Jedenapadesátiminutové album otevírá příznačně „Most / Bro“, minimalisticky vystavěná kompozice vycházející z lidových písní „Ej, čí to domčok“ a „Liti Kjersti“; dvě jímavé polyfonní zpěvné linky a hluboce posazený instrumentální podklad tu samozřejmě nejsou v konfrontaci, ale v dokonalém souznění. Táhle teskný, ponorný i vzletný „Hymnus“ je sycen tradičními chorály „ Jeg ser deg du Guds Lam å stå (norský starobylý velikonoční chorál o utrpení Krista na kříži) a „Já v Bohu silu mám“.
Zásahem do srdce je křehká píseň „Usni“ na základě slovenské lidové ukolébavky „Usňiže mi, usňi“ z Horehroní; z hlubokého dronu vzkvétají zpěv, vyhrávky akordeonu a klarinetu.
„Økludule“ je svižná, tanečně rozdováděná autorská skladba Borise Lenko, šťavnatá, řinoucí se radost se sóly houslí a akordeonu. Následující „Var“, nejdelší kompozici na albu (6:38), zahušťuje basklarinet, prosakují tahy smyčců a naplňují perlivé klavírní tóny. Vše je křehké, přesto syrové. Autorem je Nils Økland a nahrál ji už na své album „Straum“ (Rune Grammofon, 2000).
Další přímý zásah na srdeční komoru představuje „Sullarkrakk“ s jímavým antré akordeonu znějícím jako harmonium. Základem je tradiční norská ukolébavka „Setta seg på Sullarkrakk“, křehce zpívaná v kontrastu s expresemi smyčcových nástrojů. Svižnůstka „Bygdedans“ představuje kompilát dvou písní – slovenské lidovky z Horehroní „Mi zme ženi, mi zme“ a „Jenteslått” (čili Tanec děvčat; jde o starý norský tanec z jihu Norska, při kterém zpívaly dívky). Instrumentálně mají zprvu navrch housle, poté převezme otěže expresivní basklarinet, vše graduje roztančenými smyčci.
Následuje dvojice autorských skladeb. Po Lenkově „Neviem“, zprvu dětsky rozverné, skotačivé, posléze melodicky barevné a lahodné, přichází třetí srdeční zásah – „Variť alebo objednať“ z pera Branislava Dugoviče. Zní téměř hysterický klarinet, rytmus odsejpá, celkově to působí dosti najazzle; je z toho nakonec parádní jízda, ústící do výrazné melodie, již vykružuje basklarinet.
Se skladbou „Huskenor“ se ocitáme zpět v Norsku; základem je dětská píseň z 19. století „So sett eg meg i huskesnor“ o sedmiletém pasáčkovi, kterému se v lese ztratí kráva, zatímco si bezstarostně hraje. Zpěv i hudba jsou patřičně dramatické, s ostrým frázováním, ostinaty a posléze houpavým rytmem. I když je následující Øklandova „Solsnu“ teskná, s vůdčí houslovou melodií, výrazně zasmušilou, nepostrádá intenzivní naléhavost. Po ní pak výtečné album uzavírá pulsující miniatura „Endspev“, zpívaná a´capella; nejdříve zpívá norská zpěvačka starobylý nápěv s textem písničkářky Kirsten Bråthen Berg „Ein liten grå mann“ (o starém podivínském muži, který putuje po odlehlých cestách a sám se sebou rozpráví), poté Slovenka lidovku „Zaspala ňevesta“.
Autentické, přitom moderní, nadžánrové a nadčasové!
