Sice by podle zásad společenského chování měla žena dostat přednost, takže skladatelka měla Ságu rodu komponistů zahajovat, ale tímto portrétem totiž můj seriál opravdu vrcholí; IVANA LOUDOVÁ je jedna z mála vysoce ceněných žen-skladatelek v současné světové hudbě! A album v edici Composer Portraits, vydané díky agilnímu Hudebnímu informačnímu středisku v Praze, to nejen potvrzuje, ale posluchač si takto i uvědomí, v čem se skrývá její výjimečnost – ačkoliv ve své tvorbě uplatňuje modalitu a techniky tzv.Nové hudby, je srozumitelná, žensky senzitivní a schopna všeobjímající empatie. Tedy atributů ve výrazivu soudobé hudby čím dál vzácnějších…
Ivana Loudová se narodila 8.března 1941 v Chlumci nad Cidlinou. Studovala skladbu u těch nejpovolanějších pedagogů – posuďte sami: nejdříve na pražské konzervatoři u Miloslava Kabeláče, poté na hudební fakultě AMU u Emila Hlobila a v umělecké aspiratuře (1972) opět u Kabeláče, přičemž rok předtím získala stipendium od francouzské vlády, takže studovala v Paříži u Oliviera Messiaena a André Joliveta, a současně absolvovala stáž v experimentálním studiu Pierra Schaeffera v oboru elektroakustická hudba! Od roku 1992 působí sama jako vysokoškolský pedagog (pražská HAMU), v roce 1998 jí pak vyšla stěžejní kniha pod názvem „Moderní notace a její interpretace“. Ale ještě předtím (1993) obdržela prestižní Heidelberskou uměleckou cenu za celoživotní dílo!
- Sága rodu komponistů – díl 1. Jiří Kadeřábek
- Sága rodu komponistů – díl 2. Petr Kotík
- Sága rodu komponistů – díl 3. Michal Rataj
- Sága rodu komponistů – díl 4. Hanuš Bartoň
Album na ploše více než 75 minut obsahuje šest sice výrazově neobyčejných, ale hluboce sdělných kompozic. Orámováno je orchestrálními skvosty. V úvodu zní „Sinfonia numerica per orchestra da camera“ (11:06), zkomponovaná na objednávku Pražského jara 2006 k 250.výročí narození W.A.Mozarta a v koncertním provedení Pražského komorního orchestru (bez dirigenta). „Pro mne to byl čestný, ale velmi náročný úkol,“ vyjádřila se skladatelka, „vždyť k Mozartově genialitě a velikosti už nelze nic víc přidat…“ Nakonec se nechala inspirovat Mozartovým zaujetím čísly, algebrou, numerologií; čísla spojená s Mozartem (datum narození i smrti, důležité cesty, pobyty, setkání, premiéry) transformovala do rytmicky a výrazově dramatického hudebního proudu, ústícího do meditativního konce. Skladba v onom napjatém střetu tvůrčí průzračnosti a osudové zatěžkanosti životem bere až dech… Závěrečný „Dvojkoncert pro housle, bicí a smyčce“ z roku 1989 představuje dvacet minut vrcholného posluchačského zážitku. Živá nahrávka z roku 2008 skýtá excelentní výkony sólistů – Ivana Ženatého a Olega Sokolova – a také kolektivních smyčců v podání Roxy Ensemble pod taktovkou Marko Ivanoviče. Výsostně melodická linie houslí se snoubí s rytmickým mystériem až rituálních bicích nástrojů buď v duetech či sólových partech, přičemž smyčce souznějí či reagují v dialogu nebo trialogu. Takto úchvatný hudební proud pak v závěru vygraduje pomocí drtivě hutného ostinata. A zakončený samozřejmě bouřlivými ovacemi posluchačského auditoria…
A mezi ataky těchto zvukových monolitů vás pohladí i vzruší niterné skladby pro sólové nástroje. „Zapomnětlivý anděl“ (2012) je šestiminutová inspirace kresbou Paula Kleea k jeho básni „Jásoty“, jejíž instrumentální virtuozitu svěřila skladatelka klarinetistovi Karlu Dohnalovi. Z výtvarného umění čerpá i následující kompozice z téhož roku – „Milosrdný samaritán“ s podtitulem: „Pro bicí nástroje a varhany, před obrazem Jana Zrzavého“ (11:32). Varhany (Drahoslav Gric) a bicí (Oleg Sokolov) zde vytvářejí vzrušující kontrast mezi vznešeným a pozemsky lidským; střídá se niternost, pokora, jas a hravost s rituálním proudem čehosi, co člověka přesahuje… „Canto solitario“ (9:10), napsaná pro soutěž Pražského jara 2003, je určena pro změnu sólovým houslím – a Roman Patočka se tohoto neobyčejně náročného partu, vyžadujícího vyzrálou kulturu tónů a smysl pro výraz, zhostil na výbornou. Elektroakustickou tvář Ivany Loudové pak představuje třetí část (16:28) z cyklu „Planeta ptáků“, napsaná v tomto případě pro flétnu a elektroniku (2009). Cyklus je věnován, jak lze vytušit, památce Oliviera Messiaena, a na živé nahrávce z Olomouce 2013 hraje Lenka Kozderková – vznosně, průzračně, oslavně, mysticky, s čirou radostí a nadějí; ve smyslu skladatelčiných slov: „Snad někde daleko ve vesmíru planeta ptáků skutečně existuje. Žije tam i svatý František a možná i Olivier Messiaen…“