Další z CD v edici Composer Portraits, jež vyšlo díky pražskému Hudebnímu informačnímu středisku, přináší hudbu skladatele-autodidakta (taktéž dirigenta a flétnisty, ale to již vystudovaného) PETRA KOTÍKA, kterému vděčíme za festival soudobé hudby Ostravské dny. Ty letošní se již blíží a můžeme se těšit i na provedení jeho děl.
Petr Kotík se narodil 27.ledna 1942 do rodiny významného výtvarníka Jana Kotíka. Oženil se s kurátorkou Charlottou Pocheovou (dcerou Emanuela Pocheho a Herberty Masarykové), s níž po Srpnu 1968 emigroval do Spojených států. Ještě předtím však absolvoval hudební studia ve Vídni (1963-66) a po návratu do vlasti založil experimentální soubor QuaX, který se zabýval živou elektronikou. Zajímavá je v této souvislosti útlá knížka „Začátky Nové hudby v Praze 1959-64“, která vznikla na základě diskuse Petra Kotíka, Marka Kopelenta a Rudolfa Komorouse (a dodatečně pak s doplňujícími komentáři slovenského průkopníka Ladislava Kupkoviče) na Ostravských dnech v roce 2007. V USA pak založil soubor S.E.M.Ensemble a v roce 2005 komorní orchestr Ostravská banda, rezidenční soubor Ostravských dnů (ovšem koncertující i mimo rámec festivalu, a to třeba na Pražském jaru, taktéž po celé Evropě a Spojených státech). A tak není divu, že si Petr Kotík nebere servitky, co se týče soudobě hudebního ovzduší v Praze, jeho rodišti; toto metropole podle něj pokulhává i za Ostravou, kde působí již 15 let. Důkaz nezměrného úsilí tohoto umělce, který hudebně zkultivoval kdysi mourem zašpiněné město, jež žilo víceméně dechovkou či popem…
- Sága rodu komponistů – díl 1. Jiří Kadeřábek
- Sága rodu komponistů – díl 2. Petr Kotík
- Sága rodu komponistů – díl 3. Michal Rataj
Třiasedmdesátiminutové album obsahuje pouze tři rozměrné kompozice. Každá reprezentuje jednu skladatelskou tvář Petra Kotíka. Tu orchestrální naplňuje mírou vrchovatou monolit pod názvem „Variations for 3 orchestras“, trvající více než 33 minut. (Na letošních Ostravských dnech zazní 23.srpna společně se slovutným Stockhausenovým arcidílem „Gruppen“!) Tato živá nahrávka pochází z berlínského festivalu MaerzMusik 2004. Janáčkův filharmonický orchestr, doplněný o hráče z New Yorku, Německa a Holandska (a rozdělený na tři ansámbly) dirigovali sám autor, Zsolt Nagy a Petr Vronský. Několikrát předělávaná a doplňovaná kompozice se ustálila na mnohovrstevnatém tonálním i atonálním toku, v němž slyším i Stravinského („Svěcení jara“), Nona, Ligetiho, Scelsiho, Šostakoviče (hlavně ve smyčcích) a Karla Husu („Hudba pro Prahu 1968“). V úžasně gradované materii nalezne potěšení i zarputilý jazzofil – občas vytane cosi jako Don Ellis ve stylu orchestrální „Electric Bath“! V závěru vás pak vzruší janáčkovské fanfáry…
Druhá skladba reprezentuje Kotíkovu vokální tvorbu – „Explorations in the Geometry of Thinking“ z let 1978-80 na albu zní jen v patnáctiminutovém výseku z původní dvouhodinové nahrávky S.E.M.Ensemble z roku 1982 (přičemž celá kompozice trvá 4 hodiny!). Jako text posloužila dvojsvazková kniha „Synergetics“ (pokud vím, tak v češtině nevyšla), již napsal americký vizionář R.Buckminster Fuller (1895-1983), hlásající spojení architektury s humanismem, ekologické využití obnovitelných energií apod. Až deset smíšených hlasů (včetně sopránových a kontratenorových partů ve stylu Hilliard Ensemble) zpívá především básnický text ze stěžejní části (ty jsou nazvány v souladu s názvy knižních kapitol) „Numerology“. Jde o nesmírně lahodný vokální tok, proměnlivý a neobyčejně pokorný, místy podbarvovaný ještě témbry především žesťových nástrojů…
Třetí, závěrečná kompozice představuje Kotíka jako mistra komorní tvorby – „String Quartet No.1 (Erinnerungen an Jan)“ z let 2007-12 (o délce 24:30 min.) byl natočen na koncertě v rámci Ostravských dnů 2012 a jeho interpretem je O.B.SQ (t.j.Smyčcový kvartet Ostravské bandy). Vyznačuje se jedinečnou monumentalitou témbrů, docílených hutným souzvukem smyčcových nástrojů s proměnlivou dynamikou a mikrostrukturálními změnami. Samozřejmě se smyčcový zvuk posléze rozvolní; rozdělí se do různě voleného kontrapunktického vedení nástrojových hlasů (dokonce s bachovskými názvuky). Ve své druhé polovině skladba zdrsní, zároveň však smyčcové nástroje dosahují nečekaných barev – violoncello občas zní jako viola da gamba, zaslechnete dokonce harmonium či akordeon, takže máte pocit, jako by se tu střetávala nová hudba s tou starou. V závěru se opět line homogenní témbrový veletok…
