Nedávno jsem zde recenzoval nové album jazzové houslistky Elektry Kurtis, které má ve svém názvu slovo Mosty; v jejím případě z Východu (dnes obvzlášť potřebné). Novinka, již na renomovaném labelu ACT Music vydal polský houslista ADAM BALDYCH, se jmenuje shodou okolností též „BRIDGES“ – ve spojení s norským Helge Lien Trio však představuje mosty mezi jazzem a vážnou hudbou, mezi vášní a zasněností, expresivitou a receptivitou, tradicí a avantgardou…
Již předchozí deska, kterou byla loňská „The New Tradition“ a přinášející dueta s izraelským pianistou Yaronem Hermanem, naznačovala novou cestu, jíž se houslista Adam Baldych vydal (recenze zde). K zájmu o polskou lidovou hudbu přidal vážnou hudbu, které momentálně zcela propadl. Zabil tak dvě mouchy jednou ranou – je nejen srozumitelný, ale také originální, neboť se tak vyhnul logické podobnosti třeba s legendárním Zbigniewem Seifertem. V příštím roce teprve třicetiletý Baldych navíc prokázal nevšední kompoziční talent, až na jedinou výjimku je bezmála pětapadesátiminutové album „Bridges“ cele autorské!
https://www.youtube.com/watch?v=x8xSooRmRmY
Podobnou cestou se ke svébytné formě jazzu ubírá také pianista Helge Lien. Ten hledá inspiraci samozřejmě u severských klasiků (Grieg, Sibelius) a též v norské lidové hudbě a krajině svého dětství (okolí jezera Mjøsa). Se svým triem (bubeník Per Oddvar Johansen a kontrabasista Frode Berg) působí na jazzové scéně již 15 let a vydal za tu dobu devět výtečných alb.
Album otevírá titulní skladba „Bridges“, velmi křehký, impresivní duet houslí a piana. V následujícím „Polesie“ již hraje celý kvartet, ale křehkost zůstává; všimněte si kongeniální rytmiky, spousty instrumentálních fines obou sólistů, čímž vznikají ohniska napětí v dynamických pólech. Folklórní motiv je sice tklivý, ale s emocionálním vzepětím. Prvním vrcholem je kompozice „Mosaic“, jež má hutnější zvuk, s gradacemi i lyrickými návraty, eruptivními riffy, s mistrně vystavěnými sóly piana a houslí. V „Riese“ se skrývá skvostná romantická melodie, kterou ale Baldych v sólovém chorusu rozebere na spektrální součástky; poté se skladba dramatizuje naléhavým groovovým spodním proudem, basovým tvrzením přes rockové riffy. „Dreamer“ je vystavěn taktéž na plnokrevném rytmickém podloží, přičemž z pizzicatového antré se vyloupne vzletný motiv, nesmírně krásný v souzvuku všech strun. „Requiem“ je jednoduše kousek nebe! Zvuk tympánů rozechvívá, jednotlivé klavírní tóny se mění v perly, nádherný melodický motiv, poté i působení jakýchsi podprahových toků, neboť si najednou uvědomíte, že hudba do vás proudí všemi póry. Druhý vrchol. A následuje hned třetí, přímo Everest – „Karina“ je postavena na milostném motivu, stěžejní melodickou linku kreslí kontrabasista, dojde samozřejmě i na jeho excelentní sólo; skladbu pak vygraduje sólující houslista až k dechberoucímu finále s mysteriózní náladou, kterou aktéři docílí dynamicky i výrazově stupňujícími repeticemi ostinátní figury. Naopak hitové ambice má nesporně bluegrassově laděná „Missing You“ – ovšem pokud by to byla zpívaná píseň; muzikanti dynamiku neustále proměňují, rytmiku prolamují, rytmické nepravidelnosti umocňují mikrointervalovými odmlkami harmonických nástrojů. Napětí můžete krájet… A to by nebyli Seveřané, aby nevyvolali vzrušení evokací toho nejlepšího, co nám zanechalo E.S.T. blahé paměti; to nejsou jen tak obyčejné groovy, to je tep, dech, tlukot, erupce živočišnosti i duchovna, esence života! Další vrchol… Poté dojde ke zklidnění, balada „Lovers“ je opravdu procítěně milostná. Album vrcholí jedinou převzatou skladbou – „Teardrop“ je původně trip-hopový majstrštyk Massive Attack, Baldych s Lienovým triem z něj udělali nu-jazzovou perlu…
V případě tohoto alba (CD a LP) není po stránce kritické co řešit: 100% ve všech ukazatelích!
Štítky