Rok se s rokem sešel, když jsem psal o jazzové houslistce a skladatelce Elektře Kurtis, a světlo světa spatřilo již čtvrté autorské album tohoto pozoruhodného kvintetu ELEKTRA KURTIS & ENSEMBLE ELEKTRA – zove se příznačně „BRIDGES FROM THE EAST“ a vyšlo na neworleánské značce Milo Records.
Album je sestaveno ze 16 skladeb, jež kvintet intenzivně hraje na koncertech posledních pět let, takže jde o náležitě prožitý a umělecky vyzrálý repertoár. Sestava je též více jak jedno desetiletí stabilní – vedle houslistky Elektry Kurtis ho tvoří druhý houslista Curtis Stewart, klarinetista řeckého původu Lefteris Bournias, basák Brad Jones a bubeník Reggie Nicholson. Album je rozvrstveno do tří tématických cyklů: Rhapsody In Greek, Dedications a Polish Fantasy And Folk Themes. Jedno však má hudba společné: sílu kontrapunktického vedení dvou houslových hlasů či jejich hutný souzvuk, výtečně vystavěná sóla (především vůdčí houslistky), bohatství výrazu, emocí a barev, čerpající z hudby východní Evropy, hudby arabské, jazzu, newyorského downtownu a klasické hudby 20.století (Bartók, Stravinskij, Lutoslawski). A to jsou ty pomyslné mosty z Východu na Západ…
Inspiraci v Elektřiných etnických kořenech v Řecku nalezneme v úvodní skladbě „Triton“, odkazující k mytologickému poslovi moře, který používal lasturu jako polnici. Zdobí ji vynikající sólový part jejích houslí, s jazzovým tahem a barevností díky všem možným vlivům, jež se v kolébce evropské civilizace střetávaly a kterým se dnešní hudebníci nebrání (na rozdíl od politiků a nevzdělanců a mas). Patří sem samozřejmě také trojice řeckých lidových tanců („Hasaposerviko“, „Zeibekiko“ a „Kalamatianos“), které kvintet obohacuje nejen o formu rebetiko (městská hudba), ale též o mimořecké a netaneční vlivy (avantgardní jazz, soudobá vážná hudba). Podobně přistupuje ke kompozici „East West“, která je inspirována písňovou tvorbou legendární řecké dvojice ze 60.a 70.let Mikise Theodorakise a Manose Hadjidakise, vyznačující se dlouhými melodickými frázemi nad lidovými tanečními rytmy. Ensemble Elektra zvýrazňuje zprvu melancholickou náladu, jež se ale postupně prosvětluje.
Pak jsou tu zastoupeny skladby, jež Elektra Kurtis věnovala buď významným hudebním tvůrcům či své rodině; pochopitelně se odvíjejí od signifikantních inspirací. V případě trojice houslových duetů „Treble Duet Nr.1,2,3“ je to skladatel Béla Bartók, ovšem ve spojení s osobností avantgardního jazzového saxofonisty Henryho Threadgilla, kterého měla tu čest umělecky poznat. Neobyčejně emotivními skladbami jsou tady „August 7“ a „Like Rocks“. V prvém případě jde o den, kdy Elektřina matka prohrála svůj boj s rakovinou; matčina loďka pluje po řece Styx a mizí z dohledu…z poměrně složité hudební struktury vystupuje dramaticky souboj bicích s houslemi a nářek klarinetu. Druhá skladba pak navazuje zprvu smutkem ze ztráty, Elektra zde i recitativním způsobem zpívá, aby pak s nadějí proklamovala to, co je v životě důležité a co pomíjivé…Zato „Bossa For Kitsa“, věnováná její tetě z Atén, temperamentní, energické dámě, výborné kuchařce a ženě vychutnávající život plnými ústy, je radostná, roztančená v rytmu jazzové bossa-novy.
Polskými a východoevropskými folklórními inspiracemi, přímo i citacemi, jsou syceny „Red Apple“ (s plnokrevným tahem spíše funkových groovů), „Krakus“ (vychází z lidovky z horské oblasti Podhale, opět s funky basovou linkou, se sóly klarinetu v řeckém stylu, Elektřiných houslí v jazzovém a druhých houslí v arabském duchu) a „Eastern Caravan“ spojuje živelnou hudbu evropských Romů překvapivě s usměrněnou vášní argentinského tanga.
Zvláštní kapitolou jsou pak skladby „334“ a závěrečná „Summer´s End“; ty vycházejí z newyorského downtownu a avantgardního jazzu, tedy z hudby takových tvůrců jako Steve Coleman, John Zorn, Lester Bowie, Leroy Jenkins a Billy Bang, s nimiž Elektra Kurtis v minulosti hrála. Zatímco „334“ odkazuje k rytmické struktuře, z níž se odvíjí spousta takové hudby, a je tudíž zatěžkaná patřičně složitým houslovým partem, „Summer´s End“ představuje letně odlehčený, roztančený funky a jazzy kus, byť s nepravidelným metrem.
Mosty z Východu, tedy ten hudební naštěstí funguje…
