Polský jazz neměl v minulosti o vynikající jazzové houslisty nouzi. Jmenujme za všechny alespoň Michala Urbaniaka, Krzesimira Debskiho a Zbigniewa Seiferta. K těmto géniům houslové jazzové hry (především k třetímu jmenovanému) můžeme nyní směle přiřadit také Adama Baldycha. Tento teprve osmadvacetiletý muzikant vydal 30.května na prestižním labelu Act Music další album ze série Duo Art – jmenuje se „The New Tradition“ a natočil jej s izraelským, v Paříži usazeným pianistou Yaronem Hermanem.
Pro oba protagonisty to nejsou první počiny pro toto mnichovské vydavatelství. Adam Baldych zde před dvěma roky debutoval s mimořádně vydařeným albem „Imaginary Room“ (se severskými muzikanty), hraje také ve dvou projektech finského pianisty Iiro Rantaly. Yaron Herman (ročník 1981) vydal na Actu dvě alba: s triem „Follow the White Rabbit“ (2010) a v početnější sestavě „Alter Ego“ (2012).
Album „The New Tradition“ dua BALDYCH & HERMAN je autorsky z větší části Baldychovo. On sám jej dedikoval své matce. Na ploše 48 minut pak kromě jeho pěti kompozic znějí čtyři coververze – dvě z jazzového ranku, zbytek z hájemství staré duchovní hudby! A pokud album nevypnete po skončení poslední skladby, dočkáte se po chvíli překvapení v podobě skrytého tracku. Ze spektrálních zvuků sólových houslí se vyloupne notoricky známá melodie. Více neprozradím…
Oba aktéři hrají vskutku znamenitě! Přesto si troufám tvrdit, že toto album je především Baldychovo. V jeho kompozicích (Herman tady autorsky není zastoupen vůbec) slyšíte folklórní baladičnost, tu více slovanskou („Legenda“), onde goralskou či dokonce poirštělou („Riverendings“). Polskou lidovou poetikou je provoněná balada „June“, hraná pizzicatem, díky čemuž znějí housle místy jako harfa. V miniatuře „Relativities“ se na povrch pro změnu dere expresivita soudobé vážné hudby, „Letter For E.“ je zase emotivní poctou Esbjornu Svenssonovi, takže nepostrádá onen charakteristický, gradující, až transovní tah při nápaditém rozvíjení chytlavého motivu.
O rovnocennosti obou spoluhráčů lze hovořit v případě převzatých skladeb. V baladické „Sleep Safe And Warm“ (Krzysztof Komeda ji napsal pro Polanského filmový majstštyk „Rosemary má děťátko“) oba protagonisté rozvíjejí onu křehkou, ale přesto tíživou melancholii smutné ukolébavky rozněžnělé a zároveň strachem drásané matky opravdu mistrně, oba si při tom dávají záležet na každém tónu. Seifertova pecka „Quo Vadis“ dostává ještě dravější koule, přičemž Herman využívá také preparovaného a perkusivního zvuku piana a Baldych hraje opravdu až vražedné kadence. V „Lamentation Of Jeremiah“ zase dokázali vdechnout život duchovní skladbě anglického renesančního velikána Thomase Tallise, kdy piano evokuje loutnu a housle božskou vokální polyfonii. Baldych s Hermanem však sáhli ještě hlouběji do minulosti, aby zde uchopili hlavně srdcem duchovní perlu „Canticles Of Ecstasy“ Hildegardy von Binden, křesťanské mystičky a skladatelky z 12.století…
Bez váhání zatím nejlepší duo art titul!
Ochutnávka zde: