Dne 7. března spatřilo světlo světa pozoruhodné debutové album tria předních osobností skandinávské jazzové a improvizační scény MATHIAS LANDÆUS / NINA DE HENEY / KRESTEN OSGOOD. Dostalo příznačný titul „Dissolving Patterns“ (něco jako „Rozpouštění vzorů“). CD vyšlo na Landæusově značce SFÄR.
Švédského pianistu Mathiase Landæuse a jeho krajana, bubeníka Krestena Osgooda nemusím již představovat; s legendárním americkým freejazzovým saxofonistou Oliverem Lakem nahráli zde recenzované album „Spirit“ (2023). Vloni jsme tu pak recenzovali majstrštyk Landæusova kvinteta s americkým trumpetistou Timem Hagansem „Path“. Kontrabasistku Ninu De Heney představím nyní: narodila se v roce 1962 ve Švýcarsku, kde také vyrostla. V letech 1981–83 studovala na New England Conservatory of Music v americkém Bostonu, a to u Miroslava Vitouše. Poté se odstěhovala do Švédska, kde v letech 1988–93 pokračovala ve studiích na konzervatoři v Göteborgu a posléze získala vysokoškolský diplom jazzového sólisty (2004–2006). Od roku 1992 působí v celé řadě skupin, v současné době nejčastěji v duu s klavíristkou Lisou Ullén a v triu s Karin Johansson a Henrikem Wartelem.
Aktuální trio spolu poprvé vystoupila v roce 2013. Landæus léta snil o zachycení jedinečného tvůrčího procesu, jenž zvítězí pokaždé, když se sejdou na pódiu. Během posledního desetiletí vystupovalo ovšem trio sporadicky, a to záměrně. Sound tria se tak vyvíjel přirozeně. Navíc se cizeloval v rozšířených formátech, kdy hostovali trumpetista a křídlovkář Herb Robertson (ten bohužel vloni v prosinci zemřel), u nás dobře známá saxofonistka Signe Emmeluth a Per „Texas“ Johansson (sax, klarinet).
Album „Dissolving Patterns“, obsahující deset autorských skladeb na celkové ploše 65 minut, bylo nahráno ve studiu Epedemin v jednom tahu před koncertem v Göteborgu v listopadu 2023. Byla tak nefiltrovaně zachycena tvůrčí cesta tria, která je soudržná a zároveň nepředvídatelná. Improvizace tím dostala jednoznačně přednost před komponovaným materiálem. Trio zve posluchače do vzrušujícího světa improvizace, do prostoru, kde vládne tvůrčí smělost, představivost a překypující spontánnost, jež navzdory intimitě mezi čtyřmi stěnami studia navozuje koncertní zaujetí.
Instrumentální výkony všech tří aktérů jsou až strhující! Landæus zde propojuje freejazzové výrazivo s lyrickým jazzem 60. let (např. Paula Bleye a Billa Evanse). Mnohdy zcela vítězí melodie, byť nikoli prvoplánově. Rytmika působí neobyčejně hutně, nervně, leckdy až brutálně, takže tvoří kontrast ke klavírním proudům. Osgoodův rejstřík hry je široký, od ševelení až po mohutné údery a kopy. Ovšem pro mne je největším překvapením fenomenální hra kontrabasistky, zvláště pak její arco. Mezi protagonisty panuje nepřetržité pnutí, které ale vzniká z absolutního mentálního souladu a fyzicky napěchované souhry. Skladby se tak dmou napětím, jež posluchače nenechá ani na okamžik vydechnout.
Kolekce deseti tracků drží pohromadě, jedna skladba předestírá druhou, aby opakovaně, znovu a znovu, udeřily ruku v ruce nové imprese a exprese. Lyrická melodičnost a nemilosrdně výbušná rytmika. Melodičnost nevtíravá, mnohdy v torzech či figurách, versus praskající rytmické puchýře plné hnisu. Krása a ošklivost jedno jsou…
Dějí se tu neuvěřitelné věci! Například v „Blues Excavation“ (10:25) chybí sice bluesová forma, přesto tu nechybí bluesová nálada a emoce. V jednom místě je to dokonce gershwinovské. Postupně se ovšem variabilita proměňuje až ve freejazzovou smršť. Antré v „Puddle of Light“ obstarává kontrabasové kouzlení, přidají se titěrné bicí a nesmělé piano, nakonec se vyloupne jímavá melodie, posléze až hymnicky hutná. „The Gift“ bouří melodií, doslova se vznítí lyrika, kontrabas tu dramaticky osamí, ale najde pak ostatní ve společné oslavě jazzu. Ve „Fear of Nothing“ zhutňuje klavír výsostnou lyriku, až to nakonec děsí, protože bicí naproti tomu buší a kontrabas přerušovaně pulsuje jako strachem drásané srdce. „Lullaby Boomerang“, jež album uzavírá, stojí na opakující se basové figuře, práskání a mlácení bicích a mocnou lyrikou kypícím klavíru…
Jazzová vzorkovnice jest rozpuštěna. Trio dohlédlo za horizont. Mistrovské dílo!
Štítky