Švédský klavírista a skladatel Mathias Landæus vydal 12. dubna, tentokrát ve vlastní režii, nové autorské album. Dostalo přiléhavý titul „Path“. Jde o další krok na jeho dobrodružné cestě za svobodnou hudbou; a je to pořádný krok! Mathias Landæus počínaje debutem „Blåbete“ (Amigo Records, 1996) vydal pod svým jménem již 24 alb, jedno lepší jak druhé. Jeho tvorba je rozkročena mezi jazzem, volnou improvizací a elektronickými experimenty. Představuje vpravdě hudebního vizionáře, a nejen v evropském měřítku; viz. třeba jeho spolupráce s americkým freejazzovým divousem Oliverem Lakem na znamenitém loňském albu „Spirit“.
I na své novince „Path“, jež je předmětem této recenze, má výtečného spoluhráče z hájemství amerického jazzu. Je jím trumpetista Tim Hagans, trojnásobný držitel Grammy a dvorní umělec Blue Note Records. Landæusovo kvarteto dotvářejí pak švédští instrumentalisté: tenorsaxofonista Karl-Martin Almqvist, se kterým lídr nahrává a vystupuje již přes 20 let, kontrabasista Johnny Åman a bubenice Cornelia Nilsson.
Šest kompozic na ploše 44 minut představuje neobyčejně vyzrálou fúzi jazzu, lidových melodií, duchovní a moderní vážné hudby. Plus spontánnost improvizací, jež dokáží rozvíjet neobvyklé kompoziční metody.
Album otevírá „Body: A Tree Merging With Itself“ (9.34) s antré preparovaného klavíru. Vznětlivé dechy vykreslují cosi jako asijský motiv, kontrabasista se zaskví květnatým sólem; poté rytmika začne tepat, vyvře klavírní sólo, zvuk nabývá na intenzitě a vše umocní sólový chorus dravé trubky. Následující „Reminder“ je sycen křehkým klavírním triem a folklórními dechy, je to nadýchané, perlivé. „Mind: Saved by Imagination“ je svižná hardbopovka se strhujícími sóly. Takové oddechnutí před experimentální skladbou Tima Haganse „Free Mess“ (9:27), inspirovanou Olivierem Messiaenem. Rozvolněné dechy, potemnělé piano, pnutí, napětí díky netuctovému kontrapunktu a proměnlivé dynamice; sóla hlavně trubky a klavíru jsou třeskutě nervózní i překotná. Následuje další rozměrná kompozice „Spirit: Waving Flags in the Mist“ (9:35), naplněná spiritualitou až po okraj; gospelový charakter není ani zbla narušován hravým sólem bubeníka či dravostí trubky. V závěru vyhřezne překotný dialog saxu a trubky, jenž se postupně zmírňuje až k uvolnění a splynutí s tichem. Vzrušující album uzavírá jímavá skladba „Korall“ s lahodným souzvukem a něžnými sólovými pohlazeními.
Prostě a jednoduše: Nádhera!
