MARCEL BÁRTA, jeden z našich nejexelentnějších saxofonistů, klarinetistů a skladatelů (a také originální výtvarník), vydal svoje první sólové album pod svým jménem. Považte: po více než třech desítkách let na jazzové scéně! Jde o suitu pro jazzové kvinteto a orchestr s názvem „Episodes from the Spinning Ball“, jež vyšla na značce Animal Music.
Marcela Bártu, několikanásobného držitele ceny Anděl, jistě netřeba představovat. Psali jsme tu o něm v souvislosti třeba s formacemi Muff, Vertigo, DoMa Ensemble, Mamatohe, Points, Bucinatores Orchestra, Concept Art Orchestra atd. mnohokrát. Nové album obsahuje záznam koncertu se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, jenž se uskutečnil v rámci jazzově-symfonické řady Nové horizonty loni 14. února v pražském DOX+.
Symfonické těleso plus jazzovou formaci řídil zkušený dirigent Bastien Stil. Stejně tak, jako v případě crossoverového díla Luboše Soukupa, Jaromíra Honzáka a dvojice Michal Rataj & Oskar Török.
Jazzové kvinteto kromě Marcela Bárty (soprán/alt/tenor saxofon, hlas) tvoří Štěpán Janoušek (pozoun, hlas), Vojtěch Procházka (piano, syntezátor), Miloš Klápště (kontrabas) a Jan Chalupa (bicí, perkuse).
Dílo „Episodes from the Spinning Ball“ lze sice definovat jako suitu, avšak tvoří jeden souvislý tok hudby. Jak sám autor říká, „jde o pokus evokovat jakýsi příběh reflektující mé planetární zážitky. Snad ne tedy programní hudba? Ano, ale jen někdy a někde. A někdy vůbec.“ Hudební plocha je členěna do pěti tracků. Orchestr je s jazzovým kvintetem dokonale zcelen, symfonický a jazzový sound je podle mého názoru geniálně rozpuštěn ve vzrušujícím proudu barevné hudby, tu mnohdy téměř meditativní, onde zase až extatické. Imprese a exprese se střídají a prolínají v kompaktní zvukové lázni, jakou jsem dosud v našich luzích a hájích v crossoverovém ranku neslyšel. Troufám si tvrdit, že tohle žánrové spojení získává takto nový, platnější význam…splynutí.
Suitu odstartuje téměř ambientní plocha, ale nijak samoúčelná, natož rozplizlá; je notně sytá, hustá. Mysteriózní náladu úvodní „What Was Before?“ postupně zahušťují dechy, barvy se rozlévají, vynoří se sax. A pak to vypukne! Osmiminutový track „Welcome Here“ vás normálně smete, bez milosti, bez šance vydechnout. Power jazz s Janouškovým strhujícím pozounovým sólem a ansámblovým napětím nakonec ústí do melodické, ponorné, barevně pestré palety se sólem sopránky, kdy se nadechnete, aby vás znovu smetla gradovaná zvuková intenzita. „Stay Up and Dream“ začíná ambientně, přičemž orchestr rozkvétá pozvolna, s něhou. S nástupem klouzavého rytmu se vyloupne výrazný, prosvětlený motiv, nádherně valivý proud umocňuje sólový chorus pozounu a psychedelické koření z kláves. Nejrozměrnější track „It Still Shines in the Depths“ (9:08) je taktéž sycen i psychedelií. Tu ale překvapivě střídá osamocené, perlivé piano. Pak nastoupí jemně hrající rytmika, sax přizvukuje, pozvolné mikrotonální zahušťování vede nečekaně k omamně táhlým tónům, jež tak získávají sakrální nádech. Umocněný i hlasově. Vše košatí a zároveň rytmizuje. V závěrečném tracku „Karma Cleaner Comes on Monday“ těleso doslova vybuchne; nálet hlasů, úderný klavír, vrtošivě šťavnatá rytmika, propletec hutných sól, gradovaná zvuková intenzita, která beze zbytku naplňuje význam výrazu power jazz. Po páté minutě ale dochází ke zklidnění, rytmika vrnivě tepe, rozlijí se všechny barvy světa. A náhlé utnutí. Slyšíte už jen vlastní srdce…
(foto: Vojtěch Brtnický)
