Saxofonistu a skladatele LUBOŠE SOUKUPA jistě není třeba čtenářům Jazzportu blíže představovat. Psali jsme o něm nesčíslněkrát. Tento jazzový hudebník již více než deset let působí v Dánsku, konkrétně v Kodani. Není proto divu, když svoje zkušenosti a zážitky z této severské země přetavil do nového alba „Scandinavian Impressions“, které 14. června spatřilo světlo hudebního světa díky Radioservisu, vydavatelství Českého rozhlasu.
„Téma Skandinávských impresí mapuje cestu a život jednoho Slovana ve Skandinávii a obecně sleduje růst, učení, zrání, sny a tužby mladého muže,“ vyjádřil se k dílu autor. Jde tedy o hluboce osobní, vpravdě intimní Soukupovo dílo, a to na pomezí jazzu a vážné hudby. Podtitul zní Suita pro symfonický orchestr a jazzový ansámbl. Zazněla na koncertě dne 11. května 2023 v multikulturním prostoru DOX+ v Praze a záznam z něho je právě obsahem tohoto alba. Interprety jsou tu tedy kvinteto, jež kromě Luboše Soukupa (tenor a sopránsax) tvoří David Dorůžka (kytara), Vít Křišťan (piano), Kamil Slezák (bicí) a švédský kontrabasista Thommy Andersson (s ním hraje Soukup již třeba v kapele Storälven, dále SOČR (čili Symfonický orchestr Českého rozhlasu) pod taktovkou Francouze Bastiena Stila (ten spolupracoval již s takovými jazzovými osobnostmi jako Wayne Shorter, Avishai Cohen, Stacey Kent, Lizz Wright, dokonce s prog jazz-rockovou úderkou Magma!) a dechová sekce Concept Art Orchestra, již řídí Štěpánka Balcarová.
Luboš Soukup v jednom rozhovoru uvedl, že nejde ani tak o čistokrevnou suitu: „Rozhodl jsem se, že půjde spíše o cyklus skladeb, nikoliv o jednu dlouhou kompozici. Přestože v rámci přípravy studuji i partitury symfonií, rozhodnutí využít jazzovou rytmiku hází hudbu jinam. Navíc mi pro symfonii chybí erudice, i když by šlo o zajímavou výzvu. Musím vyjít z té ‚naší‘, jazzové strany. Z toho, kdo jsme my, a pak přizvat SOČR. Kvůli respektu, který k orchestraci cítím, prostě nemohu a nedokázal bych začít stavět skladby směrem od orchestru a až pak přejít k jazzové složce.“ Domnívám se ovšem, že jde o příliš velkou skromnost, jež autora sice ctí, ale nijak neumenšuje komplexnost, celistvost, organičnost či chcete-li syntetičnost (ovšem nikoli ve smyslu umělosti) jeho skandinávských impresí.
Hned úvodní „Slav In Scandinavia“ (Slovan ve Skandinávii) nasadí aktéři uměleckou laťku pořádně vysoko. Předesílám, že až do konce ji pak ani na okamžik nepodlezou. Smyčce se snoubí s dechy doslova v cinematických výbuších barev a dynamiky; když se vynoří Soukupův tenorsaxofon, vítězí lyrická melodie, vřelá, oblá, omamná. Dorůžkovo kytarové sólo pak evokuje Terje Rypdala, nechybí ani kontrastní chorus kontrabasu plný klidu. Následuje meditativně zvukomalebná skladba „Quaionecora“ s vůdčí sopránkou, v níž se ale dvakrát vznítí emoce. (Trochu mi to připomíná hudbu dánského romantika Carla Nielsena.) „I Have Seen“ představuje podle mého názoru naprosto jedinečně propracované, vrstevnaté propojení smyčců a jazzových dechů, v němž nechybí nejen odpich, hutnost, ale i vzdušnost. Jazzové kvinteto pulsuje, nad ním se klene orchestrální klenba, exceluje kytara a tenorsax. V „Metamorphosis“ zprvu perlí i zurčí kytara, přidá se piano a rozlijí se orchestrální témbry a vybuchnou žestě, kytarové sólo nabývá na intenzitě, vše zhutní a díky smyčcům i prosvětlí. „The Flower Of Life“ je sycen skvostně křišťálovým sólem piana, posléze dialogem s tenorsaxofonem a nakonec jímavě melodickými smyčci. Klasicistní orchestrací naváže finálový track „The House Above the Trees“, v němž poté rozkvete zvonivý rytmus s hladivým tenorem. Rozproudí se polyrytmy a bigbandové sazby, Soukup pustí svůj tenorsaxofon běžet až kamsi za horizont, sice do severských dálav, ale s rozevřenou slovanskou náručí. S nadějí, že se jí opět vrátí tolik pošramocená vřelost a láska…
