BLUE LIZARD, label Michala Kořána, se stal jedním z nejdůležitějších pramenů domácí ambientní hudby. A to jak dříve vydané, jež dostává díky reedicím možnost zaujmout nové posluchače, tak zcela aktuální. Kromě mladých tvůrců, kteří tak mají šanci poprvé představit svou introvertní hudbu širší veřejnosti, se prezentují též umělci již zavedení, renomovaní. Mnozí z nich rozhodně neustrnuli. Což po předchozí trojici novinek, jež jsem tu recenzoval před více než půlrokem, dokazují následující dvě…
Miroslav Posejpal / Michal Kořán / Night Note – As In The Wind
Trio tvoří kytarista Miroslav Posejpal, který na české alternativní scéně působí již od sedmdesátých let minulého století (spolu s celoživotním spolupracovníkem a souputníkem, saxofonistou a klarinetistou Jiřím Durmanem, jsou uznáváni jako průkopníci improvizované hudby v Česku), Milan Maštálka aka Night Note, přezdívaný také jako „český Steve Roach“ (se svojí tvorbou je známější spíš v zahraničí), a Michal Kořán – jeden z otců českého ambientu.
Miroslav Posejpal (kytara, efekty, loops, e-bow kytara, effects, loops, e-bow, hůlky a paličky, electronika) je výrazná postava české alternativní hudební scény. Dlouhodobě se věnuje improvizované hudbě; kromě dua s Jiřím Durmanem byl členem uskupení ParaNeuro, sdružení IQ+1 nebo hudebně performační skupiny Tonton Macoutes. Věnoval se také elektroakustické tvorbě, jejímž ústředním tématem bylo rozšiřování zvukových a výrazových možností tradičních nástrojů prostřednictvím elektronických efektů a jejich kombinací.
Michal Kořán (sampling, loops, efekty, mikrofonní zvukový box, vocoder, elektronika) se ambientní hudbě věnuje od druhé poloviny 80. let. Původně bubeník, později hráč na sampler a elektroniku. Hrál se skupinami Paprsky ing. Garina, Orloj snivců, Zapomenutý orchestr země snivců, Richter band. Od roku 2004 s Filipem Homolou vydali pod hlavičkou elektronických Kora et le Mechanix řadu alb. Vystupuje s maďarskou houslistkou Agnes Kutas a baskytaristou Josefem Jindrákem v triu M/Á/J. Mimo tyto projekty se věnuje zvukovým kolážím a scénické hudbě.
Night Note (virtuální nástroje, loops, perkuse, wave drums, elektronika) byl pod občanským jménem Milan Maštálka žákem výtečných bubeníků a perkusitů Hearna Gadboise a Miloše Vacíka. Jako tvůrce ambientu se jako Night Note našel i v softwarové simulaci klasických etnických nástrojů. Pravidelně se objevuje na kompilaci „Naviar Haiku Festival“ londýnských Naviar Records a jeho skladba „Pass over the Tannhäuser Gate“ byla před dvěma lety zařazena Nickem Powerem na „Yet Another Ambient Watts Mix“ mezi takové hudebníky, jakými jsou Loscil, Chemical Brothers či populární a uznávaní skladatelé filmové hudby Vangelis a Hans Zimmer.
Dvaačtyřicetiminutové album „As In the Wind“ představuje celistvou suitu rozdělenou na „Part 1 – 8“. Rovnou se přiznám, že tuto nahrávku považuju za to nejlepší, co jsem z ambientního ranku za poslední roky slyšel! Je tu všechno, co tuhle hudbu činí imaginativní, opojnou, okouzlující i lehce znepokojivou, což posluchače nutí setrvat v bdělém stavu. A je tu spousta muziky, spousta zvukových a instrumentálních nápadů. A výrazných melodických motivů, tu zvonivých, onde skočných či dramatických. Ve třetí části je jednou z vrstev také jazz, a to velmi živý. Nechybí ambientní oblaka s tklivou melodií klarinetu (?) v „Part 6“, naopak v následujím sedmém je ambientní masa zvrásněná, poté rozdrcená; z ní se náhle vyloupne silně narockovělá kytara, po ní zavládne drsný industriální puls, nad nímž nalezne svoje místo klarinet (?). Vrcholem alba je bezpochyby dvojice „Part 4“ a „Part 5“. Zvláště pětka je při stopáži 11:41 příkladem umně rozvinutého, plně rozmáchnutého ambientního proudu, v němž se toho tolik děje! Výrazný melodický motiv, prosvětlený, zároveň naléhavý; drone plus výrazové kouzlení, posléze dva drony; přibývají další vrstvy proměnlivých barev a intenzity; gradace energie; na závěr mocný zvukový atak.
Výtečný počin!
Michal Rataj / Jaromír Typlt – Škrábanice ve věži
Skladatele vážné hudby a elektroakustického tvůrce Michala Rataje nemusím dozajista představovat, psali jsme tu o něm několikrát… Na této nahrávce kouzlí skrzevá zvukové objekty a živou elektroniku.
Jaromír Typlt je český spisovatel, esejista, performer, výtvarný kurátor (Art brut Praha) a editor. Jeho hlas deklamuje vlastní texty a hraje na akustickou baskytaru.
„Škrábanice“ se obrací k těm prchavým okamžikům, kdy člověk svoji vlastní myšlenku zatím ještě rozpoznává jen jako lupnutí těsně u mé hlavy. Mezi slovy a zvuky, v rozeznělé neujasněnosti, co vlastně řeknu, až promluvím – tam někde se oba „škrábající“ setkali při prvním veřejném vystoupení 17. června 2009 v Praze v galerii Školská 28.
Po 15 letech různých průzkumů, kam aktéry tento meziprostor může dovést, nahráli Rataj s Typltem 21. června 2024 ve věži kostela sv. Jana Křtitele ve Frýdku-Místku svoje první živé album. Předcházely mu studiové „Škrábanice“ (2014) a „Zaškrábnutí“ (2020). Základem „škrábanic“ zůstává lidský hlas zachycovaný a proměňovaný živou elektronikou, ale obohacovaný také o zvukové barvy hudebních nástrojů a různých nazvučených předmětů.
Na pozvání pořadatelů dorazil do frýdecké Galerie Věž – pro Rataje a Typlta jako zcela nečekaný host – hudebník a básník Ivan Palacký, který svou nabídkou „libreta“ pozoruhodně předznamenal celý další průběh koncertu. Jeho úvodní proslov na téma „Lehké bezosé spirálové dopravníky“ ovlivnil následující hudební, respektivě zvukové směřování Rataje a Typlta. Tuto zvukovou situaci dokázali uchopit skutečně tvůrčím, jedinečným způsobem.
V „Jenom tak na otočku“ (18:36) pracují s Palackého textem a postupně se přidávají škrábavé zvuky. Vzniká pozvolna houstnoucí elektroakustická koláž, místy rytmizovaná, vrstvená, s úryvky jakési Typltovy mantry, se směsí ambientního dronu, škrkání a emocí strun. „Smích stíhá smích“ (13:11) nabývá více ambientního útvaru, přidávají se alikvóty, rytmická houština, industriální prvky. Nyní už naplno vládne Typltův text, leckdy až hystericky rozsekaný. Zvuk se elektronicky vzpíná, ve střední části zavládne čistý ambient. Ale to by nebyl Rataj, aby jeho lahodnou lineárnost postupně nerozbíjel a nezdrsňoval industriální špínou. Zneklidňující proud poté zvolní, rytmus se stane klopotným, zvuky zlověstnými. Typlt dokonce začne polozpívat. Nakonec vše pohltí erupce ambientní masy, ve finále až hororového vyznění…
