Hudba plná ticha, hluku, hlubin a žárovek

Hudba plná ticha, hluku, hlubin a žárovek

zvuk
100
obal
90
hudba
95
95

Stvořit ticho je stejně těžké jako stvořit hluk – to řekla legenda noisové hudby Alexander Hacke (Einstürzende Neubauten). Pro českou ambientní dvojici KORA ET LE MECHANIX to platí v obou polohách, jak dokládá nové album „10 000 ŽÁROVEK“, vydané nedávno díky labelu Polí5. Je inspirováno experimentálním básnickým eposem německého autora Hanse Magnuse Enzensbergera „Zánik Titaniku“ z roku 1978 (u nás vyšel knižně letos, a to v překladu Pavla Novotného ve vydavatelství Archa).

Kora Et Le Mechanix tvoří bývalí protagonisté Zapomenutého orchestru snivců Filip Homola a Michal Kořán, oba mistři elektronické hudby. Pod tímto názvem působí od roku 2006, kdy vydali debutovou nahrávku „Excursin“. Poté koncertovali třeba s norským Biosphere a na festivalu Stimul dokonce s Christianem Fenneszem. V roce 2012 jim vyšlo album „300 měsíců“, inspirované československou sci-fi literaturou šedesátých let. Vedle syntezátorů a všelikého elektronického aparátu zní na čerstvém titulu modulovaný hlas překladatele Pavla Novotného, což působí neobyčejně zneklidňujícím, varovným dojmem. Však je v literární předloze Titanik pojat jako alegorie k zániku současného světa a úpadku lidské společnosti. „Ovšem kromě samotné knihy a její poezie jsme se začali zybývat i samotným zaoceánským parníkem a byli jsme fascinováni řadou zajímavých momentů, které si tato loď s sebou nese,“ řekl v jednom rozhovoru Kořán. „Jak technické parametry cover-Titaniku, tak samotné příběhy lidí i celý jeho krátký příběh jsou neuvěřitelně fascinující.“ A tak Homola s Kořánem jakoby lapali z hlubin oceánu ony poslední zvuky potopené lodi a oživovali nenávratně ztracené; je malým zázrakem, že se jim to podařilo přenést na CD, takže „10 000 žárovek“ předčí podle mého názoru kompozici „The Sinking Of the Titanic“ britského minimalisty Gavina Bryarse. Ta vznikla již před čtyřiceti lety z podobných pohnutek, neboť vycházela ze svědectví radisty Harolda Bridgea, jenž zachytil zvuky lodní kapely, jež vyhrávala do posledních chvil. Podle skladatele tahle hudba nikdy nezmizela, zůstala díky mořské hlubině zachována, lze ji tak díky novému dílu znovu slyšet. Naše dvojice vycházela také z odkazu radistů z Titaniku (vedle výše zmíněného to byl ještě Jack Phillips), dokonce jim album i dedikovala! A proč se mi hudba Kora Et Le Mechanix líbí více, než dílo slovutného místra? Kořán to vystihl nejlépe – jejich hudbu označil jako zvukové dobrodružství. Kdežto onu Bryarsovu skladbu vidím jako záměrně neměnnou hudební hmotu, kterou doplňuje filmový obraz a magnetofonový pás, na němž je zaznamenáno svědectví přeživší pasažerky (alespoň tak to bylo samotným autorem prezentováno před lety v pražské Arše při Maratonu soudobé hudby blahé paměti). Je to samozřejmě také fascinující, ale nikoli pestrostí, nýbrž hypnotičností. Pokud tuto hudbu poslouchám z nosiče, je nové uchopení přinejmenším vzrušivější. Musím ale dodat, že původně vzniklo jako scénická hudba pro představení „Titanic“ v libereckém Naivním divadle; o to více s obdivem kvituji skutečnost, že funguje takhle samostatně, jen jako nahrávka!

Homola s Kořánem tak stvořili bezmála osmatřicetiminutovou svitu, a to především z ambientní a elektroakustické materie. Hudební tok plyne nepřerušován, rozdělen ale na 26 částí – vesměs miniatur (od 00:14 po 3:36). Ambient tady ovšem slouží jako jedna z vrstev, nesoucích nejen rozličná zabarvení, ale také melodickou linku. Rytmická struktura je tvořena mnohdy až industriální elektronikou, ale také i signálními zvuky; tvůrci často pracují s lidským hlasem a konkrétními zvuky, občas probleskne elektronicky zašpiněné akustické piano. Vše je dokonale poskládáno, pospojováno, propojeno, protnuto. Vše se eklekticky mísí do nové kvality, jež není jen pouhým ambientem nebo čímkoli jiným, co pozorný posluchač objeví. Nejlepší je nechat se unášet zvukovými plástvemi, zneklidňovat elektronickými špinavostmi či důvěrně známými přirozenými zvuky, jež jsou tady ve zcela překvapivých kontextech. A již jen samotné názvy tracků vypovídají o mnohém – mně se dokonce stalo, že mi při jejich pročítání tanula v mysli moje vlastní hudba: Boty a žárovky, Krystalické chvění, Trosky vět, Černá kra, Model teorie poznání, Tlumené dialogy, Marconigramy atd. Ovšem jen do chvíle, kdy jsem disk vložil do přehrávače. Pak už jsem se jen nechával rozplývat nad hudbou, jež by mne nenapadla ani ve snu…

Kora et le mechanix - Vakuum