Ťuki-ťuk-ťuk, tady je živel Oskar Török!

Ťuki-ťuk-ťuk, tady je živel Oskar Török!

Živly jsou hlavním tématem debutového autorského alba OSKARA TÖRÖKA s prostým názvem „Oskar Török Sextet“. 19. června jej vydal slovenský label Hlava XXII. A jde o jedinečný počin!

Trumpetista a skladatel Oskar Török patří ke zkušeným instrumentalistům a improvizátorům, který ale dosud byl ve službách jiných, i když samozřejmě patřičně oceňovaný. Rodák z východoslovenského Humenného, žák polského velikána Piotra Wojtasika při studiích v Katovicích spoluvytvářel výtečné nahrávky československého uskupení Vertigo, včetně alba „Nic“ z roku 2022. V témže roce nahrál znamenité album s Michalem Ratajem „Letters From Sounds“. Podílel se na experimentálním projektu Sato-San To, spojující jazz s elektronikou, či na vpravdě svobodném a živelném projevu polské formace Wojtek Mazolewski Quintet, jenž se představil také na královéhradeckém festivalu Jazz Goes To Town. A tak dále…

K fenoménu „polský jazz“ se ostatně v jednom nedávném rozhovoru vyjádřil takto:

Dlouhá léta jsem strávil v Polsku a musím říct, že tam je jejich přístup k novému jazzu úplně jiný. Je tam velká tradice chodit na koncerty, takže posluchači jsou vzdělaní a hudebníci tam mohou zahrát takové věci, které by zde nestrávil skoro nikdo.“

K tuzemskému jazzu pak poznamenal poněkud nelichotivě:

U nás se spíše jde vstříc posluchači, ale tak hloupým způsobem. Hraje se dokola totéž a za umění se považuje něco, co ani není umění, jen je to opakování stále něčeho téhož dokola. A může to být jazz, klasika, cokoli. Pokud se hudba nerozvíjí, jen kopíruje, co je jako světové, zůstat v tom a myslet si, že to už je umění, je velká brzda v hudbě, ale i v životě.“

Ťuki-ťuk-ťuk, tady je živel Oskar Török!

Oskar Török Sextet

obal
zvuk
hudba
Hodnocení čtenářů4 Hlasy
4.8
Hodnocení

Mohlo by se říci, že si Oskar Török těmito slovy ušil na sebe onen příslovečný bič. Posluchač o to přísněji bude jeho nahrávku posuzovat. Ale naštěstí to z jeho strany nebyla jen prázdná slova. To album je příkladem bohaté tvůrčí fantazie, nápaditých melodií i bezmezných improvizačních schopností. A to všech aktérů Törökova sexteta. Pro mne obrovským překvapením je vokální výkon zpěvačky Simony Hulejové; svůj hlas se širokým rozpětím používá jako další nástroj, kterým umocňuje, a to opravdu progresivně, netuctový výraz sexteta. Ten ještě tvoří Nikolaj Nikitin (klarinet, basklarinet, soprán a tenor saxofon), Ľuboš Šrámek (klavír, el.piano), Juraj Griglák (kontrabas, baskytara) a Matheus Jardim (bicí).

Ťuki-ťuk-ťuk, tady je živel Oskar Török!

Více než šedesátiminutové album otevírá „Tuki-ťuk-ťuk“, chytlavá skladba s výrazným melodickým motivem (však také posloužila jako singl ještě před vydáním desky) a se sólem trubky, jež zní tak trochu jako od Arveho Henriksena. (Však se k němu Török hlásí jako ke svému největšímu inspiračnímu zdroji v současnosti.) Páteří alba je trilogie „Krútenie“ (I.-III.) a cyklus živlů „Zem, voda“ (I.-III.) a „Oheň, vzduch“ (I.-IV.).

„Krútenie I.“ s tepající rytmikou odkazuje k Milesi Davisovi poloviny 60. let, navíc s maupinovským basklarinetem a hancockovskou klavírní jízdou. „Krútenie II.“ je syceno bublající baskytarou a čubčím funky umocněným el.pianem, propletenými dechy a soulovým vokálem plným emocí. „Krútenie III.“ s archaickým analogovým zvukem plave v nujazzovém spodním proudu, občas se to rozhoupe kontrastem mezi dmoucí rytmikou a vlídnou melodičností, načež v minimalistickém tepu to pak celé vyvrcholí.

„Zem, voda I. a II.“ snoubí ambientní zvuk trubky s rozvolněnou rytmikou, „III.“ má naopak odpich.

„Oheň, vzduch I.“ se chvěje témbry, jež naplňují jímavý motiv, dvojka je postupně zahušťována, aby v navazující trojce vyhřezly šťávy emocí a zemitost vokálu evokující folklórní vášeň. „Oheň, vzduch IV.“ rozehrává spirituální meditaci s duchem baroka (hlavně díky úžasnému vokálu Hulejové).

Kolekci 16 skladeb dotváří zbylých pět rozměrnějších tracků. Více než osmiminutový „Natan“ doslova vře hustotou, proměnlivou dynamikou a plazmatickou rytmikou, přičemž klavírní sólo má navíc mysteriózní nádech. „Bobo“ zní jako vzývání něčeho obtížně zachytitelného; je tu patrný silný vliv soudobé vážné hudby, a to hlavně v proměnlivosti struktury. Ve skladbě „Dobrú noc, Saraswati!“ se mísí nadýchanost ambientu s ponorem za perlami tónů a vzepětím k intenzitě sól piana a trubky. (Sarasvatí je védská bohyně, matka řek, hinduisty považovaná za bohyni učenosti, umění, řeči a písma.) Meditativní rozvolněnost v „Ľuboško“ se pojí s estetikou soudobky a syrovou skotačivostí folklóru. Album uzavírá „Vankrúšik“, prostoupený vzletnou jímavostí melodie a napětím z rozvolněnosti prosycené vokálem.

Takových nahrávek v srdci Evropy vzniká opravdu poskrovnu!