LUKÁŠ ORAVEC ORCHESTRA je tu s novým albem. Zove se slibně „The Sun“. Vyšlo vlastním nákladem, ovšem s podporou slovenského Fondu na podporu umenia a Hudobného fondu počátkem tohoto roku. Lídr k nahrávce poznamenává: „Je to první CD, které jsme stylizovali do latiny, a taktéž první album, kde má orchestr více než z poloviny české interprety.“
Trumpetista a křídlovkář Lukáš Oravec sestavil svůj orchestr skutečně z excelentních česko-slovenských hráčů. Již to předcházející bigbandové album „Light of Blue“ snese světová měřítka, nejinak je tomu i v případě fúze komorního jazzu a symfonického tělesa (recenze zde). Prostě velkokapelové projekty Lukáš Oravec vskutku umí. Zvláště, když s ním spolupracuje dirigent a aranžér Pavel Klimashevsky. Pod jeho zkušenou taktovkou hraje nyní tato plejáda instrumentalistů: Gráf Ádám, Miroslav Nováček, Lukáš Oravec (trubky, křídlovky), Marek Kotača (alt a soprán sax), Andy Middleton, Luboš Soukup (tenor saxofony), Pavel Zlámal (baryton sax, basklarinet), Petr Hnětkovský, Štěpán Janoušek, Michal Motýľ (trombony, Motýľ navíc basový trombon), Ľudovít Kotlár (piano), Tomáš Baroš (kontrabas) a Marián Ševčík (bicí). Jako host ve čtyřech (z celkového počtu osmi tracků) hraje jeden z nejlepších světových perkusistů Sammy Figueroa z USA. V jeho početném portfoliu figurují nejen jazzoví velikáni jako kupříkladu Miles Davis, Sonny Rollins, Quincy Jones a George Benson, ale též popové hvězdy (např. David Bowie, Chaka Khan a Mariah Carey)!
Album otevírá Oravcova skladba „Boca“ (ve výtečné aranži Klimashevského), již zdobí šťavnaté sazby, perkusivní žár a razantní sóla; orchestrální finesy posluchače překvapují, stále se tu něco děje! Následující Motýľovu kompozici „Prítmie“ sytí barvy a ponorné chorusy. Oravcova parádní svižnůstka s přiléhavým názvem „Fresh Bop“, samozřejmě tradičněji pojatá, je věnována předčasně zesnulému Rostislavu Frašovi; řetěz sólových chorusů musí oblažit srdce každého jazzofila! Zvukomalebná, melodická balada „King Monk“ Matúše Jakabčice je ale bohužel na můj vkus až příliš rozvleklá (znám od něj mnohem zdařilejší pomalé skladby); zde chybí jakýkoli moment překvapení, ovšem kontrabasové sólo je tu excelentní (což v případě Baroše překvapení není). Ale pak už album nezadržitelně graduje. V „Intru“ se vyřádí sólově Figueroa, a připraví tak posluchače na Oravcovu parádní latinu „Cuba Libre“ (autorem aranže je Martin Uherek) se strhujícími sóly kontrabasu, altky, trombonu a piana. Dalším Oravcovým autorským majstrštykem je kompozice „Tune For Tony“, kterou dedikoval maďarskému saxofonistovi Tonymu Lakatosovi; Klimashevského živoucí hardbopová aranže pracuje s proměnlivou dynamikou jedinečné fúze latiny a maďarské lidové melodiky. Album vpravdě vrcholí skladbou „Federico“, jejíž autorem je Andy Middleton a kterou věnoval katalánskému skladateli a klavíristovi Federicu Mompou (1893-1987). Ten komponoval pod vlivem francouzského impresionismu a Erika Satieho; ovlivňovala ho mystická poezie svatého Jana od Kříže (viz. mistrovské dílo „Musica Callada“), také zvuky a vůně námořní čtvrti Barcelony, křik racků, zvuk hrajících si dětí a populární katalánská hudba. To vše se odráží i v této skladbě. Zprvu meditativní, přičemž barvami hýřící plochu zahušťuje kontrabas hraný smyčcem a prokvétá jí bicí; poté zahoří hispánský oheň, řízné orchestrální sazby a strhující sóla, včetně vskutku dechberoucí trubky a výbušných bicích…
Takových velkokapelových nahrávek není nikdy dost!
