Odešel Rostislav Fraš, člověk s velkým jazzovým srdcem...
Saxofonista Rostislav Fraš

Odešel Rostislav Fraš, člověk s velkým jazzovým srdcem…

Hrál s takovými jazzovými velikány, jako jsou Peter Erskine, Maria Schneider, George Mraz, Fred Wesley, Antonio Farao, Jeff „Tain“ Watts… Saxofonista, skladatel a pedagog ROSTISLAV FRAŠ měl před sebou otevřený celý jazzový svět. Otevřený dokořán stejně jako jeho srdce. Jenže to nádherné srdce dotlouklo. Ve středu 13.listopadu Rosťa Fraš ve věku pouhých 44 let po dlouhé těžké nemoci zemřel…

Kdo a čím byl nejen pro jazzovou hudbu, to nejlépe vědí jeho spoluhráči a nejbližší přátelé. Proto jsem je oslovil, aby o Rosťovi napsali několik vět či jen slov. Nesnáším psaní nekrologů, a tento mne naplňuje smutkem nejhlubším, protože jsem ho znal osobně a držel mu celé ty roky palce. Ale při čtení příspěvků jeho přátel a kolegů cítím zároveň něco ohromného, něco, co mne naplňuje vírou v nesmrtelnost. Protože přátelství, srdce na dlani, pokora, lidský um, a nemusí se to týkat jen jazzu, činí takového člověka absolutním vítězem nad smrtí…

„Věděl jsem, že je nemocný, ale stejně tomu nemohu uvěřit a tu strašnou skutečnost vstřebat. Rosťa byl jedním z nejpříjemnějších lidí, které jsem znal. Každé, byť letmé setkání s ním – v klubu, ve škole – znamenalo milé setkání vyplněné osobitým humorem a empatickou komunikací. Byl skvělý muzikant, měl jsem to štěstí být s ním před lety v kapele S´aight Beaty a Patrika Hlavenkových. Nevyslovitelná ztráta lidská a hudební.“ (Jaromír Honzák)

„S velkým zármutkem a bolestí v srdci jsem zaznamenal zprávu o tak předčasném a nečekaném odchodu kamaráda a špičkového saxofonisty Rosti Fraše. Je to ohromná ztráta jak pro mě osobně, tak pro celou jazzovou komunitu a hudební scénu v České Republice. Rosťa byl nejen výjmečný a inspirativní hudebník, ale také charismatický, milý a vždy pozitivní člověk a kamarád, v jehož přítomnosti se každý vždy cítil skvěle. Rosťově rodině bych chtěl vyjádřit moji upřímnou soustrast. Rosťo, budeš nám moc chybět, ale Tvoje hudba a vzpomínky na čas strávený s Tebou na pódiu i mimo něj budou v našich srdcích navždy.“ (David Dorůžka)

Odešel Rostislav Fraš, člověk s velkým jazzovým srdcem...

„Rosťa Fraš patřil k zásadním pedagogům jazzového saxofonu pro několik generací hráčů. Nenajdeme mnoho saxofonistů na současné domácí scéně bez Rosťovy pedagogické stopy. Za sebe mohu říct, že jsem i přes své trochu odlišné stylové zaměření velmi vděčný za všechny roky Rosťova pedagogického vedení. Rosťo, děkuji ti za velkou podporu a přátelství, velmi si tě vážím!“  (Radim Hanousek)

„Byl to uvnitř hodně jemný člověk, často jsme spolu mluvili o věcech mezi nebem a zemí. A v září, kdy jsem s ním naposled mluvil, mi říkal: …. já s Ním mluvím, a tak vím, že i pak to bude dobrý… Tak Rosťo, Světlo věčné ať Ti svítí…:). A já si jdu pustit Tvojí skvělou skladbu Bob’s Bob.“  (Otto Hejnic)

„Rosťa byl vynikající muzikant, milý a laskavý kluk, obrovský profesionál. Líbily se mi jeho skladby, vždy měly nosný nápad. Rosťa mi také skvěle natočil muziku do TV filmu Lucie Bělohradské Případ pro malíře, detektivka, ve které podezřelého saxofonistu hrál Marek Holý. Je mi moc líto, že Rosťa tak brzo odešel…“ (Emil Viklický)

Odešel Rostislav Fraš, člověk s velkým jazzovým srdcem...

„Ani nespočítám, kolikrát hrál Rosťa na Jazzinci. Prostě mockrát. Ale nejvíc se zapsal do mé paměti, když se svým Quartetem přivezl na Finálový koncert superhráče Antonia Faraa. Zahráli skvělý koncert. S Antoniem jsem se pak bavil o tom, proč se k bandu přidal. Říkal mi, že se mu líbí jeho skladby, že jsou poctivé a mají rozhled. A asi bych tak charakterizoval i Rosťu – jeho hra byla přesně taková. Cítím velký smutek.“ (Tomáš Katschner)

„Rosťo, kromě rodného kraje nás spojovala láska ke stejné muzice. Rád jsem tě potkával taky proto, že čím méně jsi toho namluvil, o to víc jsi toho zahrál, a to moc pěkně. Hrál jsi s těmi nejlepšími, protože jsi mezi ně patřil, patříš a budeš patřit… a taky nám budeš moc chybět.“ (Jaroslav Šimíček)

„Rosťa byl úžasný člověk, nejen jeden z nejlepších saxofonistů, které kdy Československo v celé své historii mělo. Znali jsme se již z konzervatoře Jaroslava Ježka, kde jsme oba studovali před dvaceti lety. Hráli jsme spolu v několika orchestrech, jako byl Gustav Brom Bigband, Matúš Jakabčic CZ-SK Bigband, East-West European Jazz Orchestra a také v mém projektu Tenor Battle, se kterým jsme v únoru 2019 hráli v sérii koncertů Jazzová Klausura. Nikdy bych neřekl, že to bude jeden z našich posledních společných koncertů. Rosťa hrál jako vždy fantasticky, byl plný pozitivní energie. Mohlo to vypadat, že jsme na pódiu soupeři, i jak by se mohlo z názvu Battle zdát, ale přitom jsme byli velcí kamarádi, nejen muzikantsky – na pódiu, ale i lidsky, mimo něj… Rosťo, budeš mi nesmírně chybět!“ (Ondřej Štveráček)

Odešel Rostislav Fraš, člověk s velkým jazzovým srdcem...

„Rosťu jsem zaregistrovala už v době svých studií na konzervatoři v Ostravě. Byl to ten talent, který ve velmi mladém věku hrál s těmi nejlepšími… člověk spíše tichý, velmi vtipný, s úžasným talentem. Ještě před rokem jsme si na mých 40-tinách říkali z hecu, ze si zahrajeme hodně starý repertoár ze S ´aight… dnes si to chci i poslechnout.“ (Beata Hlavenková)

„Rosťa byl můj učitel 6 let na VOŠ Jaroslava Ježka a na JAMU, poznal jsem ho i jako kolegu v rozhlasovém bigbandu. Byl skvělý hudebník a výjimečný člověk s osobitým smyslem pro humor. Rád jsem s ním trávil čas a bude mi moc chybět. Přeji upřímnou soustrast celé rodině.“  (Michal Wróblewski)

„Rosťu jsem měl moc rád, nejen pro jeho sarkastický humor, ale i kamarádskou povahu. Krom toho byl super muzikant s laid back feelingem a vždy, když jsem s ním hrál, byl to pro mě svátek.“  (Vilém Spilka)

„Je to velká a nečekaná rána pro český jazz. Rosťa byl velký talent, který na první pohled působil plaše.,ale když začal hrát, změnil se v živel, který mohl hory přenášet. Je to velká, velká škoda, že nás opustil.“ (František Uhlíř)

„Byl to milý člověk s takovým specifickým smyslem pro jemný humor. Fenomenální saxofonista. Bojoval s tou nemocí deset let. Ale ještě v červnu jsem si myslel, že už to definitivně zvládnul.“  (Martin Brunner)

„S Rosťou jsem se poprvé potkal, když jsem na začátku devadesátých let učil na Jazzové dílně Karla Velebného ve Frýdlantu a on zde studoval. V té době jsem netušil, že se stane jedním z nejlepších českých jazzových saxofonistů, vyhledávaným pedagogem a mým kamarádem. Vždycky mi trochu připomínal Dextera Gordona, a to nejen svojí postavou a chováním, ale i stylem hry, který vždy působil uvážlivě a bez povrchních efektních klišé a také tím, že mu to pěkně znělo ve středním rejstříku tenorsaxofonu. Do jeho hry se promítalo to, jakým byl člověkem – skromným a hlubokým. Vždy, když jsme se potkali, rád mi poradil v odborných věcech, týkajících se saxofonu, a já jsem mu stoprocentně věřil, protože jsem věděl, že jeho odpověď bude podložena hlubokým poznáním a ochotou se o něj rozdělit. Naposledy jsem se viděli někdy v červnu, kdy se u mě stavil, a na to setkání nikdy nezapomenu. Neřekl ani jedno slovo navíc, a přitom mi sdělil vše potřebné. Bohužel to bylo naposledy, co jsme se potkali. Díky tomu, jaký Rosťa byl, jsem ztratil nejen skvělého hudebníka a pedagoga, ale i kamaráda a rádce. Děkuji, Rosťo.“  (František Kop)

„Spolužák z Ježkárny, vynikající saxofonista, pedagog a člověk s nezaměnitelným smyslem pro humor. Jako saxofonistu jsem jej obdivoval již za našich studetských let a mnohokrát vzpomínám na jednu větu, co kdysi na zkoušce v Redutě řekl Radkovi Zapadlovi a já ji náhodou od piana zaslechl: Cele je to postavene na dechu. Tato věta mi v současné době rezonuje hlavou pravidelně a je pro mne krasným důkazem toho, jak vás může někdo pozitivně, byť nepřímo, ovlivnit na mnoho let dopředu. A vlastně jsem mu o tom nikdy neřekl. Takže Rosťo, děkuju za to.“ (Petr Beneš)

„Odešel předčasně muzikant a člověk velkého formátu. Ač byl naprosto zabydlený v pozici frontmana před kapelou, nikdy se neměl potřebu ani důvod nepřiměřeně prosazovat a upozorňovat na svoji osobu. Ve svých reakcích byl vždycky nenápadný, klidný, ale jeho argumenty a především výkony byly o to závažnější. Naprosto mu nebylo dopřáno za tu krátkou dobu využít svůj potenciál, měl nejenom opravdový přehled o muzice, ale také do ní vhled – neznal neřešitelný hudební problém – za pochodu, ihned na místě si poradil s transpozicí, harmonií, aranží. Jeho mimořádná muzikalita, kterou stačil zaznamenat na nahrávkách, tady naštěstí zůstane, ale bezprostřední zážitek ze společného živého hraní nám bude navždy chybět. Člověk, na kterého byl absolutní spoleh nejen muzikantský, ale také lidský. S vážnou diagnózou bojoval velice statečně a dlouho, po první operaci už za tři týdny hrál koncert, všichni jsme jeho sílu nesmírně obdivovali. Bylo to ale kruté a předčasné – 44 roků, dvě děti ve školním věku, ovdovělá Andrea, která jej opatrovala, aby mohl odejít doma… Hrozně smutné.“ (Zuzana Lapčíková)

„Je to strašná ztráta a velké ochuzení současné jazzové scény. Byl to můj blízký kolega, skvělý pedagog. Úžasnej tvůrčí muzikant a skvělej člověk. Je to moc smutné, bude nám moc chybět.“ (Milan Svoboda)

„Rosťu jsem poznal v září roku1999, když jsem začal studovat na Ježkárně. On byl v pátém ročníku, hrál skvěle, a spolu s Radkem Zapadlem nastavili hodně vysokou laťku pro většinu z nás. Později mě Rosťa učil na VOŠce – to bylo poznamenáno tím, že jako student jsem byl odjakživa příšerný. On byl rozhodně výborný učitel. Myslím, že jsme našli společnou řeč i díky jeho smyslu pro humor, který byl (podle mě) typický svým přesným mířením. To se vlastně dá říci i o jeho hraní.“  (Jakub Doležal)

Rosťa byl něžný obr a jeden z nejlepších saxofonistů v historii českého jazzu. Jako hráč dokázal pozvednout celou scénu, jako učitel pomohl nespočtu mladých muzikantů, jako kamarad byl k nezaplacení a jako vtipálek byl zničující. Nemluvil moc, ale když něco řekl, mělo to váhu. Bude nám opravdu chybět.“ (Libor Šmoldas)