Větší než malý portrét Seveřana Jury Bosáka

Bluesman Matěj Ptaszek, původem ze severní Moravy, mne na počátku roku upozornil na opavskou blues-folk-country-rockovou scénu a na její duši, kterou je JURA BOSÁK. Až nyní jsem se k němu zevrubně dostal, celou tu dobu natěšený. A tady je můj pokus o jeho větší než malý portrét…

Jura Bosák, opravdový hudební samorost, vynikající písničkář, kytarista a hráč na dobro, založil dvě zásadní kapely, o nichž tu bude řeč. Jmenují se Dobrozdání a Expedice Apalucha.

Skupinu Dobrozdání založil Jura Bosák společně s kytaristou a mandolinistou Kamilem Quisem. Její zvuk postavili na akustických kytarách, v některých skladbách v kombinaci s dobrem (rezofonickou kytarou). Odtud název kapely. Zatímco Dobrozdání se pohybuje na pomezí blues a folku, Expedice Apalucha hraje šťavnatý rock, samozřejmě s různými příměsi, včetně blues. Zrodila se na počátku tisíciletí a s první studiovou nahrávkou přišla v roce 2002.

Jura Bosák se stal historicky prvním držitelem Ceny Davida Stypky, která se uděluje jako zvláštní a nepravidelné ocenění v rámci cen Moravskoslezského kraje Jantar. Smyslem ocenění je vyzdvihnout umělce, kteří tvoří z vnitřní potřeby, nikoli pro komerční úspěch – tedy podobně jako předčasně zesnulý zpěvák David Stypka. Bosák byl oceněn jako jedinečný autor a zpěvák, jehož tvorba je osobitá, nezaměnitelná a zároveň stylově pestrá – od rocku a blues až po melodické písně.

Dobrozdání – 100 m za nimi (2021)

Tak tohle je přímo umělecký artefakt! Bohatý booklet (skoro kniha) s přírodními fotografiemi Kamila Quise, s texty písní a komentáři ke každé. Však je to kolekce devíti písní, vzniklých v průběhu osmi let, od roku 2012. Nejstarší je ta úvodní, „Na zápraží muž“. Opravdu „blues jako nůž“, jak zní z této písně, která je rytmicky postavena na pracovní písni černých otroků. A na výtečné foukací harmonice Toma Havránka! Následuje hutné blues v podobě „Už zase padá“ (2015) s varhanní podmalbou (…„už zase padá za bílým králíkem/do snové nory…“). Skvělý je „Geronimo (Těžký život mám)“ s výraznými bubny a dramatickým zvukem („teepee spálená/rodiny pobité/a Manitou se nedívá!“). „Lubno je mi“ je až hypnotické blues (stopáž 8:20 to umocňuje) se sugestivním textem („…je to velký válečník/betonový tu má totem…“), se sborově zpívaným refrénem „O-Ha-Le O-Ha-Le“, instrumentální gradací a závěrečným bubnováním a perkusením. (Mimochodem ten refrén pak zazní jen a´capella v bonusovém desátém tracku.) „Havranovraní“ (2018) je pak strhujícím spojením delta-blues s energickým folk-rockovým zvukem (plus piano) a úžasným textem:

Havrani, vrány,
když posednou,
zahalí hávy,
poklovou tmou –
Přece se dívej,
někde sedí
mohutný havran
modrobledý.
Jediný zpívá,
tak zpívej s ním,
hned lépe bývá
havranovraním.
Varhany dohrály,
duši došel měch,
krkavčí tóny,
kavky v zádech –
Přece poslouchej,
odkudsi zní
mohutný havran
modrobledý.
Poslední stovku
bys mu na čelo líp,
že bude dobře.
Nejdál v nebesích.

Vypíchnul jsem sice jen některé skladby, ale vězte, že celé album funguje čerstvě a dozajista vás pohltí…

Album nahrála kapela v sestavě: Jura Bosák (zpěv, akustická kytara, dobro), Kamil Quis (zpěv, akustická kytara), Oldřich Kutra (zpěv, elektrická kytara), Tom Havránek (foukací harmonika), Petr Kašný (klávesy), Tomáš Pěla (baskytara) a Jan Stejskal (bicí, perkuse). Plus hostující muzikanti František Komárek (kontrabas v „Havranovraní“ a „Nejsem, koho chceš“), Bužma (banjo v „Geronimo“) a perkusivní uskupení Boris („Geronimo“ a „Lubno je mi“).

Dobrozdání – Opavou (2024)

Loňské, prozatím poslední album nahrála opět sedmičlenná sestava plus zajímaví hosté, mezi nimiž najdeme očekávaného harmonikáře a zpěváka Matěje Ptaszka a neočekávanou Cimbálovou muziku Kubalovci či celkem pět dechařů! Album vzniklo u příležitosti 800 let založení města Opavy. A ve jménu zdraví, klidu, radosti, štěstí, lásky, dobra, blízkých, pokory, světla a jisker…

Nahrávka zůstává věrná chutnému folk-rocku s country a blues kořením. Titulní song „Opavou“ je vyloženě hitovka ze soulovou duší, i s dechovou sekcí s trubkou, saxem a pozounem. Z deseti písní bych rád vyzdvihnul úvodní „Vstávej“, instrumentálně vrstevnatou, dynamicky proměnlivou, s výrazně zpívanými slogany. Skvělé jsou také folk-rocková „Byla noc“, hutná blues-rocková jízda s hostujícím Ptaszkem „Blues tátova požehnání“ (podle mne vrchol alba) a závěrečná „Kdo chce zapalovat“ s výtečnou foukačkou Havránka, slogany gradovaná směs country, rocku a blues. Poté ale nevypínejte CD přehrávač, anžto vás čekají ještě dva skryté bonusy! Zvuk zapálení cigarety (?) a především delta-bluesová verze „Blues tátova požehnání“…

Expedice Apalucha – Seveřan (2021)

Na tomto šestipísničkovém EP se kapela pojmenovala pouze tajemně vypadající zkratkou EA. Ve Studiu 1 Českého rozhlasu Ostrava se sešli Jura Bosák (zpěv), Tom Havránek (foukačka, ak.kytara), Patrik Kuběj (el. kytary), Jiří Pater (baskytary, samply) a Vašek Žůrek (bicí, perkuse). Titul alba nereflektuje pouze fakt, že aktéři jsou ze severní Moravy, je samozřejmě i metaforický; každý se někdy cítí být v sevření drsné zimy, osamělý v chladu okolí…

Na nahrávce převládá tzv. jižanský rock, tj. koktejl rocku, folku a country se stopovými prvky popu a psychedelie. Panují tu výrazné kytarové riffy (slyš třeba „Falešným sluncím“), vynikající foukačka („Seveřan“), práce s dynamikou a různým výrazivem („Pod věčný led“, „Stačí“). Finále je pak ve znamení kytarových expresí…

Expedice Apalucha – Zpomal, páve! (2024)

Další EP, tentokrát se sedmi písněmi, nahrála již čtyřčlenná sestava, bez Havránka. Což podtrhlo ještě větší odklon od bluesových struků. Jižansky & blues-rockově vyznívá pouze dvojice skladeb, a to „Medovosná“ s dechy a zahuštěná varhanní jíškou a předpolední track „Ti dva se milují“, v němž ovšem vystopujeme také funk a melodický rock. Chtělo by se zvolat Škoda!, ale i tak je tu toho k poslouchání dost. Především pak ve dvou umně vystavěných skladbách, které EP ohraničují. V úvodní „To nic a džin“ můžeme obdivovat prvky grunge, hrnoucí el. kytaru a vokální polyfonii v závěru, v závěrečné „Gratuluju“ vzornou práci s dynamikou a funky vrypy.

Bosákova textařina zůstává kvalitativně nezměněná, tentokrát ale vyznívá veskrze pozitivně, neboť oslavuje život jako takový. Prostý, bez umělých příkras. A bez lidí, kteří mají nutkání urvat cokoli jen pro sebe na úkor těch druhých. Viz. píseň „Carpe noctem“:

Jura Bosák – Čtverzubci (2022)

Toto je knížka poezie Jury Bosáka s přidanou hodnotou v podobě miniCD se čtyřmi písněmi s texty některých básní, vlepeného na poslední stranu. Hraje v nich Dobrozdání plus obvyklí hosté.

Bosák rozlišuje mezi básněmi a písňovými texty. „Čtverzubci“ obsahují jednak krátké básně na pomezí aforismu a slovního vtipu, druhak básničky nonsensové. Nechybí ani delší útvary, jež vycházejí z bluesového vidění světa.

Z písní se obvzláště vyjímá „Cigárko jak párátko“, parádní blues se sólem ak. kytary („…karafu okafrají a žádné fraky,/fúze zralá na panáky,/intelektuálky…dvě minerálky…“) a „Plakem plak“, delta-blues s dramatickým nábojem a špetkou psychedelie (díky monotronu Korg).