Do „semifinálové“ sedmičky jazzových alb nominovaných na cenu Anděl se dostalo autorské album trumpetistky ŠTĚPÁNKY BALCAROVÉ se sympatickým titulem „Stěstí“. Jde o záznam vystoupení jejího česko-polského jazzového sexteta a zpěvačky Małgorzaty Hutek se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu v multifunkčním sále pražského Doxu, kde zaznělo šest zhudebněných básní polského literáta Juliana Tuwima. Album vydal Radioservis a je k mání zde…
Orchestrální přepracování šesti Tuwimových básní z komorního alba „Life and Happiness of Julian Tuwim“ (Animal Music, 2017) vzniklo na objednávku ČRo pro koncertní řadu jeho symfonického tělesa Nové horizonty. Cyklus písní pak nastudoval a premiéroval s orchestrem dirigent Marko Ivanovič. Sexteto Balcarové kromě lídryně s trubkou tvořili špičkoví čeští a polští instrumentalisté: Marcel Bárta (saxofony, klarinety), Robert Fischmann (flétny), Jaromír Honzák (kontrabas), Nikola Kołodziejczyk (piano) a Grzegorz Masłovski (bicí).
Název alba – „Štestí“ – komentuje Balcarová takto: „Album jsem pojmenovala po básni Štěstí. Je pro mě jednou z nejsilnějších Tuwimowých básní. Téma usebrání, zklidnění mysli a určitého druhu kontemplace v přírodě ve mně v posledních letech silně rezonuje. A k tomu všudypřítomný pocit vděku, který básník v posledním verši vyjadřuje. Pro mě typický Tuwim – krátká jednoduchá báseň se sdělením pocitu, který ve vás ale už zůstane navždy.“ Zhudebněné básně zůstaly v polštině, ale v bookletu najdete české a anglické překlady. K nim se vyjádřila i zpěvačka Małgorzata Hutek: „Julian Tuwim je mistr slova. Poznat jeho tvorbu zase z jiného pohledu – z pohledu zpěvačky – pro mě bylo nesmírně inspirativní, vezmeme-li v úvahu, že Tuwim vytvářel nová slova a neobvyklá přirovnání, hrál si s jazykem a metaforou. A já zase miluji hrát si se zvukem a improvizací. Jeho poezie umožňuje dívat se na svět z jiné perspektivy.“
Dvaapadesátiminutová stopáž alba nenechává ani tu nejmenší skulinku pro prázdnotu, jalovost, lichost. Všechny písně tak vlastně vytváří neobyčejně soudržnou suitu oslavující poezii jako takovou, oslavující zároveň schopnost jazzové a klasické hudby vyjadřovat emoce a zásadní otázky lidské existence společně, a to naprosto přirozeně, beze švů a nabubřelosti. Prostě ten nejkvalitnější Třetí proud!
Oproti původní, komorní nahrávce „Life and Happiness of Julian Tuwim“, udělala zpěvačka obrovský krok vpřed, možná přímo skok. Její hlas je tvárný, plnokrevný, ve všech polohách a rejstřících přesvědčivý; zpěvaččiným emocem tentokrát věřím naplno. Tak, jak věřím Tuwimově poezii. Jazzoví instrumentalisté potvrzují na plné pecky svoje kvality, orchestr rozdává syté barvy a obrazy až cinematické plnými hrstmi. Občas bych ubral smyčcům na sladkosti, konkrétně v titulní skladbě, ale není to nic, co by znělo falešně; prostě ten pocit štěstí vnímám jen malinko jinak…
Album otevírají „ Czereśnie“ (Třešně) s hbitým klavírním sólem. Následující „Życie“ (Žití) začíná melancholicky, s nádhernými témbry; postupně se ale skladba dramatizuje, zpěvaččin hlas je výše položený, nakřáplý, až to řeže. Živoucí emoce, nic umělého. „Szczęście“ (Štěstí) je plné světla, smyčce sládnou, ovšem vše vyvažuje výtečné sólo Balcarové. „Ptak“ (Pták) skotačí hojnými perkusemi a říznými sazbami, je rozpustilý; hlasová ekvilibristika zpěvačky je přesvědčivá, vskutku excelentní, tleskám ozvláštnění glassovským minimalismem a strhujícímu pikolovému sólu Fischmanna. Vrcholem pro mne je „Wszystko“ (Všechno), kde na ploše více než 17 minut je opravdu všechno! Skvělý zpěv v širokém rozpětí, rozmáchlé dechy a smyčce, houstnutí hudebního toku, jenž nabírá na mocné intenzitě, rytmické zdrsnění, zhrubnutí, umocněné údery do preparovaného klavíru. A vše je korunováno řetězem emotivních sólových chorusů všech jazzových aktérů; mimochodem: z Bártova sóla na sopránku by padli na zadek všichni porotci cen Grammy, a ty ceny by pak raději zrušili…
Album uzavírá „Chrystusie…“ (Ó, Kriste…) s jímavou melodií, zpívanou s pokorou, ale nikoli odevzdaností, s nádhernými, vzletnými orchestrálními barvami a ponorným basklarinetem. Skvost!
(Foto: Patrick Marek)
