Jazz Goes to Town – pátek 9. 10. 2026
Letošní pětidenní jazzový festival Jazz Goes to Town v Hradci Králové měl výmluvné motto A Voyage of Wonders – Podivuhodný výlet, což jsme si mohli během posledních dvou festivalových večerů plně vychutnat.
Kristina Barta’s Red Landscape
Páteční program zahájil v komorním a akusticky vlídném prostředí Petrof Gallery projekt české jazzové pianistky a skladatelky Kristiny Barty, kterou na pódiu doprovodila sestava ve složení Petra Brabencová (zpěv), Jan Kyncl (saxofon), Peter Korman (basová kytara) a Marek Urbánek (bicí). Jejich hudební rukopis organicky propojuje klasické hudební vzdělání s moderním jazzovým tvaroslovím, výraznou melodickou linkou a vzdušným prostředím pro volnější improvizaci.
Koncert otevřela mysticky laděná kompozice Inside the Monastery, která je mantrou pro její dceru – ta byla navíc osobně přítomna přímo v sále, což momentu dodalo neobyčejně osobní náboj. Došlo i na ukrajinskou lidovku Nese Hal’a Vodu, nádherně zaranžovaný kus z alba, jehož ústředním motivem je právě překračování hranic. Následovala dramatická a napětím protkaná Izrael 1948, po níž se kapela společně se zpěvačkou Petrou Brabencovou pustila do skladby New Born. V repertoáru nechyběla ani citlivě uchopená Modlitba pro Martu. Závěr oficiálního bloku patřil skladbě Komme Deg Ut, finální věci z desky, která nese poselství o znovuobjevení kontaktu a lidské blízkosti. Z předchozího alba Love and Passion pak zazněla ještě Virgin in Berlin, v jejímž závěru se Petra příjemně a s lehkostí rozezpívala.
Marcel Bárta & Die Clique
V Bio Central jsme byli svědky světové premiéry fungl nové kapely Die Clique pod vedením saxofonisty Marcela Bárty, v níž spojil síly se Štěpánem Janouškem (trombón), Vojtěchem Procházkou (klavír, syntezátory), Milošem Klápštěm (basová kytara) a Janem Chalupou (bicí). Téhle pětici to od první sekundy šlapalo naprosto náramně a ze začátku do nás pumpovala neuvěřitelně hutný tlak. Sólující Štěpán Janoušek byl doslova jak utržený ze řetězu, celé to gradovalo jak blázen a valící se energie byla jednoduše dechberoucí. Jan Chalupa za bicí soupravou se ukázal jako skvělá volba – svou syrovou rockovou razancí tlačil kapelu nekompromisně odspodu a neustále udával dravé tempo.
Zazněla série skladeb s vtipnými a poetickými názvy jako Noc na zemi, Pátek v kosmu, Jako zvíře, balada Tenkrát, 41 stupňů nebo Konečně jasno. Marcel je divákům raději nasázel a uvedl všechny najednou, protože je měli v plánu odehrát v kuse jako jeden spojitý blok. Celý set byl fascinujícně nepředvídatelný, vrstevnatý a komplexní, přitom dokonale sehraný a současně zdravě rozbitý, takže mě to prostě bavilo od první do poslední chvíle! Přímo před našima očima a ušima se zrodila formace minimálně evropské úrovně, která by s přehledem a se vztyčenou hlavou obstála třeba i na hlavní scéně v Saalfeldenu. Geniálním momentem bylo nečekané zklidnění až do duchovní či meditativní nálady kdy Vojta Procházka rozezněl své syntezátory jako varhany v kostele a Marcel se Štěpánem do toho jemně pískali za komorního doprovodu basových linek Miloše Klápštěho, načež přišel nekompromisní klimax a další masivní vlna hutného tlaku.
BRIQUE
Mezinárodní kvarteto BRIQUE, které tvoří zpěvačka Bianca Iannuzzi, klavíristka Ève Risser (klavír, preparovaný klavír), akustický baskytarista Luc Ex a bubeník Francesco Pastacaldi, organicky balancuje na pomezí lyrické písňovosti, volné improvizace a syrové energie. Začátek jejich setu sice nešťastně poznamenaly technické trable, když muzikanti pár minut marně bojovali s odposlechy, ale jakmile se problém vyřešil, mohli to naplno nakopnout a rozjet nekompromisní jízdu.
Vystoupení nechyběla patřičná dávka nadsázky, kdy došlo třeba i na spontánní zahrání zadkem na piano. Různé rytmické fórky a především skvělá kapelní souhra protkaná absurdními prvky zdobila celé vystoupení. Spojení uhrančivého zpěvu Biancy Iannuzzi a dravé instrumentální smršti nabízelo úctyhodnou dynamiku, kmitající od nadupaného rockového nářezu až po jemně ztišené, atmosférické pasáže. Tahle místy až zběsilá jízda držela publikum v neustálém napětí. Uvedení jedné ze skladeb v sympaticky lámané češtině navíc působilo neobyčejně vřele a celkově šlo o mimořádně vydařený koncert. Tady v komornějším prostředí mě kapela vtáhla o dost víc než nedávno v Saalfeldenu.
Štítky