U amerického labelu TAO Forms vydal na počátku léta dvojalbum newyorský freejazzový kornetista KIRK KNUFFKE, a to se svým triem. 2CD či 2LP se zove „Gravity Without Airs“. A bere dech…
Kirk Knuffke pochází z Colorada, v New Yorku působí od roku 2005. Je samoukem, soukromě ale studoval u Ornetta Colemana, Arta Landeho a Rona Milese. Vydal dosud 18 alb jako leader a co-leader a v roli sidemana se podílí na více než padesátce nahrávek (např. Matta Wilsona, Allisona Millera, Butche Morrise, Uriho Caineho, Pierra Dorgeho či Michaela Formanka). V současné době působí ve formacích s Mary Halvorson, Charliem Hunterem, Benem Allisonem, Rayem Andersonem, Markem Heliasem, Billem Goodwinem, Karlem Bergerem, Tedem Brownem, Michaelem Bisio a Matthewem Shippem. Je vskutku jedním z nejvytíženějších hudebníků v New Yorku. Posledně dva jmenovaní, kontrabasista Michael Bisio a pianista Matthew Shipp, tvoří právě KIRK KNUFFKE TRIO; dvojalbum „Gravity Without Airs“ je debutem tohoto tria. Knuffke tak navázal na svoji roli v souboru Red Lily Quintet Jamese Brandona Lewise, když s ním v podobném duchu natočil excelentní album „Jesup Wagon“; to bylo nakonec zvoleno v americké i mezinárodní anketě Jazz Critics Poll Albem roku 2021! Letošní Knuffkeův počin aspiruje minimálně na totéž ocenění…
Však jeho trio je vskutku hvězdné! Michael Bisio, básník kontrabasu (jak je newyorskými kritiky nazýván), patří k nejkreativnějším představitelům newyorské avantgardní scény. Sklidil chválu kritiky nejen za svoje pestré instrumentální počiny, ale také jako skladatel filmové a divadelní hudby. Objevuje se na více než stovce alb a pod svým jménem jich natočil dvacítku; mezi jeho spoluhráči figurují nejčastěji Joe McPhee (v letech 1996-2005) a Matthew Shipp, v jehož triu Bisio hraje od roku 2009 doposud. Jeho sehranost s ním se projevuje i v triu Kirka Knuffkeho. Pianistu Shippa jsem tu již představil v souvislosti s jeho dvěma loňskými majstrštyky – „Village Mothership“ v triu Dickey/Parker/Shipp a sólovým „Codebreaker“.
Kirk Knuffke je typem hráče, který do free jazzu opět přinesl kornet a stejně jako Don Cherry nerezignoval na melodičnost. Sám k tomu ostatně říká:
Zabývám se tvorbou krásné hudby. Krása je vždy na prvním místě, i když ne tak prvoplánovým, proklamativním způsobem. Krásu můžu přinést i drsným způsobem.“ A název alba vysvětluje takto: „Při přípravě na nahrávání jsem zrovna četl Meditace od Marka Aurelia. Použil tam frázi, která znamená ‚důstojnost bez přetvářky‘, a to mi utkvělo v paměti. A o tom to všechno je!“
Nahrávka obsahuje více než 90 minut úchvatné hudby ve 14 skladbách. Doporučuji dvojalbum poslechnout celé naráz; dostane se vám nejen nevšedního posluchačského zážitku, ale také doslova opojení mystériem výsostné hudební tvorby trojice jazzových šamanů z newyorské divočiny. Melodické i výrazové tvarosloví je tu natolik bohaté, že souzní s vesmírným nekonečnem.
Kontrabasista s pianistou hrají tak hustě a zároveň úderně, že absenci bicích nezaznamenáte. Byly by zde prostě zcela zbytečné. Oba se střídají v přímočarosti i polyrytmickém předivu, tah je místy až vražedný. Kornetista se svojí sólovou hrou nikdy nestojí stranou, a už vůbec ne nad nimi; mnohdy vytváří dynamický protipól, čímž vzniká až nemilosrdně bobtnající napětí. A to vede k výbuchům emocí i výronům lyriky. Přičemž interakce všech tří protagonistů neutuchá ani na pikosekundu, což vede k tomu, že navzdory protichůdnostem a leckdy kontrapunktickému šílení se hudební masa netrhá, vlákna drží pohromadě. Od úvodní, bezmála dvanáctiminutové titulní skladby „Gravity Without Airs“ až po závěrečnou baladu „Today For Today“ je posluchač vtažen do velkolepého hudebního dění, noří se do kypících tónů, hudba jím prosakuje, fráze probodávají k slasti, nikoli bolesti. Kornet úpí, lká, řve, dusí se, kvílí, zpívá, hladí, medituje, šeptá, naléhá, smutní, miluje, kouzlí… Basa muziku tvrdí, prokvétá jí, obestírá, šněruje, prosvítá… Piano rázuje, buší, vybuchuje, obkružuje, přemítá, valí se silou laviny… Free jazz v podání tohoto tria je rozpuštěn tu v neworleánském blues, byť silně stylizovaném („The Sun Is Always Shining“), vytryskne dokonce barokní fuga („June Stretched“). Nechybí samozřejmě vliv neidiomatické improvizace („Heal the Roses“) a výrazivo soudobé vážné hudby („Birds Of Passage“, „Paint Pale Silver“). Ovšem to jsou pouze takové rozinky v těstě překypujícím geniálně sladěnými chutěmi…
KIRK KNUFFKE TRIO: Gravity Without Airs