Freejazzové vyprávění Jamese Brandona Lewise

Freejazzové vyprávění Jamese Brandona Lewise

Naposledy editováno:

Před týdnem jsem tu představil newyorské vydavatelství Tao Forms a jsem tu s další zde realizovanou lahůdkou! Saxofonista JAMES BRANDON LEWIS se svým mezigeneračním souborem RED LILY QUINTET tu vydal na CD i LP album „Jesup Wagon“. Podle mého názoru jedno z nejsilnějších jazzových alb loňského roku!

Devětatřicetiletý James Brandon Lewis vyrostl v Buffalu, jež se nazývá groove town, neboť se zde narodili Grover Washington Jr., Charles Gayle či Rick James. V devíti začal hrát na klarinet, ve 12 přesedlal na altku, v 15 na tenor. Základy jazzu studoval na Howard University ve Washingtonu, poté se zapsal na Cal Arts v jížní Kalifornii, kde byli jeho pedagogy Wadada Leo Smith, Charlie Haden a Joe LaBarbara, s nimiž záhy spolupracoval. Potom absolvoval stáž na Banff International Workshop in Jazz and Creative Music a hrál zde s Davem Douglasem, Angelicou Sanchez a Tonym Malabym. Tady se cele ponořil do free jazzu, aby toto svoje zaujetí završil na rezidenci Atlantic Center for the Arts pod vedením Matthewa Shippa.

V roce 2012 ho přilákal New York, kde rychle zapadl mezi ty nejlepší; hrál tu i s vlastním triem s Geraldem Cleaverem a Williamem Parkerem. Před dvěma lety byl nejprestižnějším jazzovým periodikem Down Beat vyhlášen nejnadějnějším tenorsaxofonistou současnosti. A beze zbytku tato slova potvrdil. Lewis dosud natočil pět autorských alb. Na nich navazuje na tvorbu jazzových verozvěstů, jakými jsou John Coltrane, Albert Ayler, Pharoah Sanders či Dewey Redman. V jeho hře kromě bezbřehé energie nechybí čistá hravost, ani spiritualita. A jeho hudba je také hluboce narativní. Všechny tyto aspekty neustále rozvíjí, takže od surreálného pojetí na albu „An UnRuly Manifesto“ (Relalative Pitch Records, 2019) a inspirací strukturami biologických molekul a DNA na „Molecular“ (Intakt Records, 2020) se na nahrávce „Jesup Wagon“ dostává k vyprávění o pozoruhodné historické osobnosti amerických dějin. Černošské osobnosti pochopitelně. Je jí George Washington Carver (asi 1864-1943), syn otroků z Missouri (otroctví tam bylo záhy zrušeno, a to v roce 1865), první černoch studující na vysoké škole v Kansasu, malíř, básník a průkopník tzv. udržitelného zemědělství. A hlavně: autor mobilní učebny, v níž farmářům přednášel, jak pěstovat nové, perspektivní plodiny, kterou nazval po newyorském finančníkovi Morrisi K.Jesupovi, jenž projekt financoval – čili Josup Wagon. První vůz postavili v roce 1906 v Alabamě Carverovi studenti; pod názvem Jesup Agricultural Wagon byl ještě tažený koňmi (jeho Carverova kresba a snímek zdobí obal alba).

Freejazzové vyprávění Jamese Brandona Lewise
James Brandon Lewis & RED LILY QUINTET: Jesup Wagon
Obal, booklet
Zvuk
Hudba
Myšlenka
Hodnocení čtenářů2 Hlasy
5
Hodnocení

Lewisův obdiv ke Carverovi lze chápat jako formu příbuzenství. Jako autor i jako interpret navzdory vší té progresivitě a experimentování staví na jazzové tradici, představuje vlastně další její pokračování. Kontinuita nebyla nikdy přetržena. Ostatně na této filozofii je postavena veškerá produkce labelu Tao Forms, proto ho Dave Douglas zakládal. A hudba Lewisova kvinteta je toho nejzářnějším příkladem. Tektonicky hutnou a pevnou rytmickou dvojici tu tvoří kontrabasista William Parker a bubeník Chad Taylor. Taylor patří podle vyjádření Lewise k „nejmelodičtějším bubeníkům, se kterým jsem hrál.“ Však také nepřetržitě jedenáct let vystupoval s Cecilem Taylorem, stejně tak Parker, aby tvořili kontrastní protipól klavírním erupcím. Trumpetista Kirk Knuffke je jedním z mála newyorských hráčů na kornet, který bychom spíše hledali v tradičním jazzu a na jihu Spojených států. Je samouk, ale byl i soukromým žákem Rona Milese a Ornetta Colemana. Člen kapely The Ideal Bread, spolupracovník Charlieho Huntera, Butche Morrise či Jesseho Stackena. Violoncellista Chris Hoffman získal umělecké ostruhy u avantgardisty Henryho Threadgilla; spolupracoval ale i s Yoko Ono, Marcem Ribotem a Marianne Faithful.

 

Jedenapadesátiminutová stopáž alba obsahuje sedm Lewisových kompozic. Free jazz zde vychází z gospelu, spirituálu, neworleánské tradice i africké hudby. A to v jedinečné fúzi. V úvodní skladbě „Jesup Wagon“ vře rytmika, zatímco sóla dechových nástrojů jsou jasnozřivá a spirituálně zabarvená. „Lowlands of Sorrow“ stojí na afrických rytmech, sax evokuje Coltranea, kornet umocňuje výrazný, šťavnatý motiv. „Arachis“ (čili buráky, arašídy) je hodně spirituální, zároveň naléhavě emotivní, s hutnými a eruptivními sóly, včetně rytmiky. V odlehčeně bujaré skladbě „Fallen Flowers“ zní skvělé violoncellové sólo a v závěru Lewisova recitace, plná naděje. „Experiment Station“ evokuje New Orleans, jenže ho pak pohltí freejazzová vlna s bouřlivou rytmikou a sóly výbušného tenorsaxu, kvílivého kornetu, tvrdošíjných bicích, to vše zahuštěno violoncellovým pizzicatem. Ve skladbě „Seer“ (Prorok) spirituální melodií prokvétají drnkání severoafrického lidového nástroje gimbri (nebo také sintir), na který hraje Parker, a výrazný violoncellový riff. Album vrcholí bezmála desetiminutovou kompozicí „Chemurgy“. Zprvu smutečně znějící dechy jako na pohřbu v New Orleans, posléze vás začne pohlcovat hypnotický rytmus, coltraneovsky prokrvený spirituální jazz, pozvolna gradovaný až po freejazzové klokotání, v němž se ale duchovní nálada ani na okamžik neztratí. Lewisova recitace vše uzavírá navýsost poeticky…

Netuctově úžasná nahrávka!