Již čtvrtým albem na značce Hevhetia se hlásí o slovo trio ROMANOVSKÁ / TICHÝ / HRUBÝ, tentokrát jako kvarteto, neboť nové album „Season of Long Flyways“ (Období dlouhých tahů) nahrálo s věhlasným německým bubeníkem KLAUSEM KUGELEM. Ostatně o tom jsme vás již před časem informovali, takže veškeré informace o aktérech jsou již dostatečně známy. A můžeme se pustit do samotného hodnocení…
Již předchozí album „Jsem navždy jedním z nás“ není v triu, ale s hostující Hanou Blažíkovou, jež obohatila volnou improvizaci starou hudbou s mysteriózním dechem dávnověku. Tentokrát takovou náladu rozněcuje Klaus Kugel, a to v první, stěžejní sedmadvacetiminutové skladbě „S rychle se blížící zimou nemá malý lovec chvilku klidu“. Ovšem nejde o křesťanský dávnověk, ale díky pestré škále bicích a perkusivních nástrojů o evokaci již zaniklých časů šamanů, nesprávně považovaných za pohanské. I taková hudba ale může rezonovat s prostředím zámku Dobrohoř v srdci České Kanady, kde bylo album 3.října 2020 nahráno.
Kromě klarinetů a fléten Michala Hrubého, houslí a koto Anny Romanovské a kontrabasu Petra Tichého je zvuk navíc obohacen o preparovaný klavír, jenž zahušťuje polyrytmické předivo. V již zmíněné úvodní skladbě protagonisté mistrně pracují s dynamikou a strukturou hudebního toku, meditativně plynoucího i rozbouřeného, se smyčcovými drony a zahušťováním, zdramatizováním skrze stavy jakési nervozity, snad i strachu, ústícími do freejazzové erupce; nechybí ani řízné rytmické vrásnění s klarinetovým sólem odkazujícím snad k židovské hudbě Balkánu (?). Navzdory rozměrnosti skladba drží pohromadě a poskytuje nevšední posluchačský zážitek. Ostatní tři skladby jsou podstatně kratší a jsou naplněny jednotícím hudebním tématem, čili jsou přímočařejší a neméně sugestivní. Názvy následujících tří skladeb jsou nadále rozmáchlé; v případě dvou tracků jde o citace celých vět z komentáře k jakémusi přírodopisnému filmu (Michal Hrubý si už nepamatuje z kterého, haha). „Samice jako by se nemohla jeho pižmem nabažit“ je sycena soudobou vážnou hudbou; antré houslí, poté se přidá kontrabas, nakonec to všichni zahustí a vygradují až brutálně. „Ani v živočišné říši se takové chování nevidí často“ je taktéž mistrně vystavěným kusem. Úvodní koto, pak basový proud, bobtnající perkuse, vše je ponorné, rozechvělé; posléze houstnoucí, s výrazným sólovým vzdouváním klarinetu, bicích, kontrabasu i koto, což nakonec vyvrcholí free jazzem. Album uzavírá folklórně nazvaná skladba „V Merklouje perši na smerkový perkýnko“; slibuje odlehčení, ale chyba lávky! Valivý, klapavý i hysterický klarinet, neméně vysokofrekvenční housle a poté intenzivní zvuk kvarteta spíše nahání husí kůži. Ale vzrušení je to navýsost příjemné!
