Život a láska v roztodivné hudbě, to je Uthando
UTHANDO

Život a láska v roztodivné hudbě, to je Uthando

UTHANDO
zvuk
95
obal
100
hudba
90
95

Nedávno založený tuzemský label Ma Records se má čile k světu. Tedy co se týče osobité kvality. Po Pavlovi Zlámalovi a jeho kvartetu PQ a debutové nahrávce tria KIN se 19.března přihlásil o slovo sedmičlenný soubor UTHANDO. Jeho eponymní debut taktéž boří snad všechny jazzové šuplíky!

Čtyři hudebníky z tohoto septeta již čtenáří Jazzportu znají, a to z kapely Avokaduo, jejíž album „Za kousek něhy“ (2019) jsem tady pochvalně recenzoval. Jsou jimi Anežka Matoušková (zpěv), Klára Pudláková (kontrabas), Jana Havláková (housle) a Jan Pudlák (piano). Doplňují je zpěvačka Kateřina Vacková, saxofonista a houslista Jan Michálek (mimochodem též básník) a bubeník Jakub Švejnar, známý ze skupin NOCZ, Dust In the Groove a KIN. Název kapely „Uthando“ znamená v jazyce národa Zulu „Láska“, „Milovat“. Život a Láska, jak se sami protagonisté vyjadřují, jsou hlavními tématy jejich hudby. Což by nebylo nic neobvyklého. Co ale není ani zbla obvyklé, je právě ta hudba…

Uthango Uthando live

Autorsky se na digitálním albu podílejí všichni členové. Třináctka skladeb má společné výtečné instrumentální a vokální výkony v široké emocionální šíři, silný smysl pro humor a nadsázku a žánrové rozpětí od soudobé komorní hudby přes klasický jazz až po free jazz a jazzovou avantgardu. Nechybí surrealismus či dada („Koupel se saní“). Ostré výrazové střihy jsou mnohdy až šokující; třeba hned v úvodní skladbě „Večírek barevných ryb“ přejde free jazz do kabaretu.

Z každé skladby čiší až obžérství nápadů! „Čerokíové“ je opravdu bizár, jakým způsobem je tu zpracována inspirace jazzovým standardem „Cherokee“; freejazové sólo tenorsaxu, straight-ahead jazz s vokály, vše v nepřetržitých proměnách a kontrastech. „Opilecká“ je sycena tradičním jazzem a skvostným klavírním sólem, „Papája“ je oslazena smyčci a kanoucí melodií, „Rumba Iqhakaza“ je svojí svižností a vypjatostí až drtivá, „Obrázky“ minimalistické, industriálně zašpiněné, tajemné. „Fiškus“ je strhující hardbopovka (klavírní sólo je úžasné!) s konečným zmelodičtěním a houslovým chorusem. „Blooming Interlude“ má v sobě leccos z estetiky ECM, „Žralok“ má naopak robustní freejazzový zvuk včetně nadupaného saxofonového sóla. Skladbu „Vrtačka“ tvoří směs industriální a soudobé vážné hudby se pazvukovými nálety všech možných vrtaček a vrtáků; tohle by se líbilo zaručeně Luigimu Nonovi. „Vpřed“ je naopak melodicky vzletná, až chorálovitá jemnůstka. Závěr alba, „Písnička mého srdíčka“, je ve znamení něžnůstek; ke zpěvu za doprovodu piana se postupně přidávají rozechvělí protagonisté…

Život je láska, láska je život, život je milování, milování dává život… Nádherně uzavřený kruh!