Freejazzová improvizace bez lamp, hodin a věží
FREETIME: Lamps, Clocks and Towers
zvuk50%
obal80%
hudba40%
57%Průměrné skóre

Těšil jsem se na poslech tohoto alba. Mezinárodní kvarteto FREETIME vydalo 13.října album „Lamps, Clocks and Towers“, jež slibovalo vzrušující směs free jazzu a volné improvizace. Poslouchal jsem ho opakovaně, doufal, svaloval vinu na sebe, protože jsem nemohl uvěřit svému zklamání…

Samozřejmě, šlo o živý záznam. Ale ten by měl být pro takový druh hudby spíše předností. Problém je totiž v komunikaci hudebníků, respektive v tom, že neměli v podstatě co říct. Leckdy mám pocit, že jde o čtyři monology, navzájem nesouvisejících. To by ale koneckonců také nemuselo vadit, při volné, neidiomatické improvizaci jde často o fyzickou stránku hudby, o energii, její kumulaci či proměnách, nikoli primárně o ideová sdělení. Jenže pět tracků, až na vzácné výjimky, zde nemá nijaký vývoj, žádný oblouk, žádnou amplitudu, tracky jsou prostě slepé a prázdné… A když si k tomu připočtete poměrně nekvalitní zvukový záznam, katastrofa je dokonána. A to nejsem žádný cimprlich ohledně kvality zvuku, již ostatně řadím až na třetí místo v posuzování alb – za hudbu a obal.

Slyšel jsem nespočet nahrávek a koncertů s touto hudbou, a to dokonce se sólovým nástrojem tárogató, na který hráli kupříkladu Nicolas Simion, Béla Ágoston, Mihály Borbély, Peter Brötzmann, Evan Parker, Charles Lloyd či Joe Lovano. Tento dřevěný dechový nástroj balkánského původu, podobný klarinetu, dokonce cele dominuje na albu kvarteta Freetime. Hraje na něj legendární anglický avantgardista George Haslam (ten letos na jaře oslavil 81.narozeniny), jinak též výtečný barytonsaxofonista. V jeho hráčském portfoliu najdete taková jména, jako Mal Waldron, Steve Lacy, Paul Rutherford, Joachim Kuhn, Charlie Mariano atd. A na tomto albu zklamání největší. Jeho výrazivo je bludné, nicneříkající, zarputile jednotvárné, až mne to irituje. Původem bosenskou pianistku (a vokalistku) Aidu Mujaćić obdivuju jako členku skvělé kapely Korjen, a ta je ale o něčem jiném. Její klávesový part je navzdory snaze něčeho se chytit bez výrazného nápadu, což ale lze přičíst Haslamově improvizační bezradnosti (opravdu, jeho slepý a hluchý výkon mi nejde na rozum!). Jedinými dvěma výjimkami je počáteční evokace blues (motiv „Summertime“) v úvodní skladbě „Here We Go“ a také rockový tah v závěru, což je ale na 16 minut délky opravdu zoufale málo, či ozvěna středověku skrze taneční rej kejklířů v „The Three Towers of Sedlec“, ale pak i zde se hudební tok sleje v cosi uniformního. Ty skladby na albu se mohly jmenovat klidně úplně jinak, a bylo to šumafuk. Až krutá neústrojnost pak čiší ze závěrečného tracku se slibným názvem „The Astronomer And The Elk (For Tycho de Brahe)“, ačkoli se tu alespoň Mujaćić snaží o sólový chorus s jakýmsi nástinem sdělení, byť nakonec končící ve slepé uličce.

A rytmika? Ach, tolik slibná, neboť ve složení Steve Hubback, welšský perkusista, jehož umu využili např. David Moss, Paal Nielssen-Love, Peter Brötzmann či Paulo Mesquita, a Jozef Láska, původem slovenský kontrabasista a baskytarista, nyní výrazná persóna pražské freejazzové a improvizační scény sdružené okolo Pavla Straky. Snaží se, vskutku se urputně snaží, ale nestačí to k nasměrování spoluhráčů ven z bludného kruhu…

Dlužno ještě dodat, že záznam z vystoupení v Absintovém klubu v Ostravě 18.června 2019 vyšlo na labelu Slam Production, který v roce 1989 založil Haslam.

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..