Korjen na trpělivé cestě k srdci
zvuk100%
obal, booklet100%
hudba100%
100%Průměrné skóre

To se v Praze před bezmála deseti lety potkaly tři zpěvačky, každá z jiného koutu Evropy; jedna z Bosny, druhá z Polska a třetí ze Slovenska, ovšem s arménskými kořeny. Doplnilo je několik muzikantů z Čech, a vznikla tak kapela KORJEN. Ta nedávno vydala na značce Indies Scope debutové album s názvem „Sabur“, jež se nerozpakuji označit jako tuzemské Album roku, a to nejen v oblasti world music!

Kolekce patnácti písní je totiž napájena z východoevropských a balkánských folklórních zdrojů na straně jedné, na té druhé, a stejně šťavnatě a jedinečně, též z rocku a progresivního jazzu. Čemuž plně odpovídá název kapely. Jedna ze zpěvaček, Ewa Źurakowska, jej vysvětlila takto: „Korjen odkazuje na slovo kořen, ale také dalším významem je koření. Něco, co dodává šmrnc a učiní jídlo či věc charakteristickým. Kultury, ze kterých čerpáme inspiraci, často spojují dobrou hudbu s dobrým, specificky okořeněným jídlem. Tak i my přinášíme do společné tvorby své osobité kulturní i lidské koření.“

K pojmenování alba kapelu inspirovaly zážitky z balkánské války druhé ze zpěvaček, Aidy Mujačić (ta hraje také na klávesové nástroje). Ta slýchala slovo sabur od své babičky, když ji chtěla uklidnit.

Zároveň význam souvisí se zráním,“ doplňuje zpěvačka. „Je to ta jedinečná chvíle, na kterou jste museli čekat – trpělivě. Naše album málem nevyšlo. Zrálo několik let, někdy se posouvalo mílovými kroky, někdy bylo u ledu. Ale najednou je tady. Máme nyní ten pocit, že v pravou chvíli sklízíme výsledek, a přitom dozrání celé věci nebylo dáno rozhodnout nám, ale životu.“ Trojici zpěvaček doplňuje Svetlana Sarkisjan. Ony samy charakterizují svoji hudbu jako ritual fusion.

Nejdůležitější je pro ně to, aby písně vyzněly pravdivě, nikoli líbivě. Rozhodně nejdou posluchači vstříc. Ale pokud ten bude ochoten poslouchat, pak dozajista podlehne, a stane se tak sám aktérem dobrodružné a zároveň omamné pouti k jednomu velkému, společnému srdci. Se zpěvem se kongeniálně snoubí instrumentální schopnosti kytaristy Marka Novotného (ex-Hypnotix, Prago Union), bubeníka a trumpetisty Jana Šikla (Orchestr Berg, Zabelov Group) a baskytaristy Milana Mikšíčka. Na albu „Sabur“ s kapelou navíc spolupracuje polský multiinstrumentalista Lukasz Szabat, jenž zvuk obohatil o saxofon, duduk a dudy…

Písně jsou podle původu odstíněny nejen barvou hlasu a emocionalitou jednotlivých zpěvaček, ale mnohdy také okořeněny syrovou vokální polyfonií. Každá je pak sycena výrazným hudebním nápadem, ať už se týká aranže, struktury, dynamiky či instrumentálního výkonu. Naprosto přirozeně se bosenská vášeň Aidy Mujačić snoubí s hutným jazz-rockem, hip hopovým rytmem, nu-jazzovou mezihrou a následnými robustními ženskými hlasy v úvodním tracku „Marike“. V niterné písni „A w niedziele“ se s polskou lidovou melodií pojí blues, včetně mistrného zdrsnění a znaléhavění emocí. Prvním osmitisícovým vrcholem v písňovém pohoří je bezesporu bezmála sedmiminutové arménsko-bosenské spojení v podobě „Ervum em/Mehmeda majka budila“; od něžného popěvku na ambietním obláčku a s omamným dudukem se aktéři propracují přes mysticky zabarvený jazz s chorusem trubky až k free-jazzu s dominantní sopránkou. Balkánskou parádu „Mesečina“ zdobí typická vokální polyfonie a instrumentální vzepětí korunované kytarovým sólem. „Čem krna“ uvozuje duduk, zní tu i sax, vokály se překrývají, bicí výrazně tepou; na chvíli i vokály osamí, dýchavičné… ano, „nemůžu tancovat…“. Slovenská „Konopa“ je nadupaný kytarový big-beat s vokály a´la Le Mystere des Voix Bulgares. Druhý albový Everest představuje „Telal“, teskný song z Hercegoviny, s ambientní elektronikou, s houstnoucím rytmickým tepem, cvrlikající kytarou a vzrůstajícím neklidem. Arménská píseň „Yerkir“ vybuchuje jazz-rockem, do něhož se vklíní naléhavý recitativ, do následujícího „Oj mówia“ proniká dokonce art-rock. „Postatnica/Kančum em“ spojuje písně z Volyně a Arménie, což už samo o sobě je pozoruhodné; od brumle, přes polyfonní syrovost zpěvu, až k nu-jazzu vás pak aktéři dovedou s obdivuhodnou lehkostí a přirozeností. V polské písni „A kiedy“ zaburácí rock, který se rozpustí v ponorné střední části, aby pak na posluchače zaútočil nemilosrdný noise. A je tu třetí vrchol: „Gusta“ z Kosova, s niterným zpěvem Aidy Mujačić, tesknou trubkou, ústící neočekávaně v instrumentální erupci a zeppelinovsky výrazný závěr. A hned další velehorský track: „Zorjushka“ z Polska, s rockovým tahem, hustými vokály, hlukovými erupcemi, jež se nakonec zadusí v úchvatných, a´capella hlasech, včetně mužských. Tohle je opravdu perla, která se z našich luhů a hájů ozvala snad naposledy s úvodním trackem debutu Moberg Ensemble, a to už je dlouhých 16 let… Poslední dva tracky („Ampela“ a „Hoy Nazan“) pak posluchače dovedou na konec alba, kde setrvá v bezdechém úžasu. A vsadím se, že si jej pustí znovu, až s novým nadechnutím uslyší jedno velké, společné srdce!

Odkaz na YouTube Music.

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..