Marcos Pin aneb Portrét galicijského jazzmana

Marcos Pin aneb Portrét galicijského jazzmana

Španělský jazz je samozřejmě již pojmem, ale severozápadní část Španělska, Galicii, si v souvislosti s hudbou spojujeme spíše s duchovní (křesťanskou) a keltskou tradicí. V jednom z oněch starobylých galicijských míst, městě Lugo, kam jazz ještě nedorazil, se narodil v říjnu 1974 MARCOS PIN. Nejdříve studoval klasickou kytaru, a to již od 8 let, jako dospívající mladík se střetl s jazzovou hudbou díky kočujícím muzikantům z Katalánska. Na Královské konzervatoři v nizozemském Haagu pak již studoval nejen jazzovou kytaru, ale také kompozici, a zde též potkal vynikajícího řeckého saxofonistu Thanose Athanasopoulose, jenž vyznává hard-bop. Takže se i Marcos Pin stal dědicem hard-bopové tradice, v jeho případě to byly kytarové osobnosti jako Jimmy Raney a Tal Farlow. Obdivuje onu delikátní krásu jejich kytarového zvuku a toku sólových linek, ale obohacuje ji vlastními originálními nápady, čerpajícími z moderní současnosti a také z tradiční hudby Galicie. Dá se směle říci, že Marcos Pin tak završuje jednu významnou větev vývoje jazzové kytary.

Marcos Pin aneb Portrét galicijského jazzmana

Galicijský kytarista a skladatel hraje v několika vlastních souborech a má na kontě již 7 alb. První vyšlo v roce 2007. O rok později vzniká jeho ORGANIC COLLECTIVE a s ním deska „Maybe In Other Life“ (Audia Records). S Pinem zde hraje bubeník Carlos López a znamenitý varhaník Juan Galiardo, ve dvou skladbách hostuje altsaxofonista Pablo Castaňo. Ve 42 minutách osmi Pinových skladeb (a jedné Lópezovy) ožívá spíše Grant Green z rané funky éry, také s podporou hammondek a se šťavnatými groovy, ještě ne tak ztvrdlými. V tomto duchu se vydařily třeba „Time Is Runnin´“, „Brilliant“ „Stay Away“ a „Blues For Dave“. Pin jde však ještě dál – v jeho kytaře se s bopovou tradicí snoubí také třeba Charlie Hunter („Neo And Bach“), John Scofield (převážně v doprovodných partech), dokonce Carlos Santana („Humprey´s Mood“) a Jimi Hendrix („Tika Is Hunting“).

S řeckou saxofonovou hvězdou Thanosem Athanasopoulosem natočil pod hlavičkou ATHANASOPOULOS / PIN JAZZ QUARTET zatím dvě alba (rytmiku zde tvoří kontrabasista Paco Charlín a bubeník L.A.R. Legido). Především to druhé, „Modern Money Mechanics“ (Free Code Jazz Records 2010), přináší na ploše 58 minut sevřený tok živoucí hard-bopové muziky s free-jazzovými ostrůvky v podobě 4 volně improvizovaných miniatur. Ty mají nápadité tituly: „Don´t Drink the Blackwater“, „Unlike a Rolling Stone“, titulní a „Banker´s Suite (Burned Nicely…)“. O zbylých osm kompozic se autorsky podělili oba kapelníci. Pin přispěl příjemnou baladou ve valčíkovém rytmu „Waltz For Melina“, v níž se zaskví nádherně vyšperkovaným a harmonicky bohatým sólem. „Swing Flu“ je svižná bopovka, která parádně uhání a oba sólisté ji ještě dokáží vygradovat svými sóly. Nejzářivější perlou celé desky je bezesporu úžasně vystavěná (a také nejdelší kompozice – 9:50) „Bagheera´s Dilemma“, inspirovaná jednou ze zvířecích postav v Kiplingově knize Mauglí. Ústřední motiv připomíná Geshwinovu Summertime, avšak kompozice je bohatě členěná, znějí tady i groovy, probleskují povědomá kytarová funky témata, sopránka je plnokrevně shorterovská. V druhé polovině pak všichni přímočaře útočí na jazzovou slavobránu.

MARCOS PINV roce 2012 vycházejí Pinovi dokonce dvě CD. Nejdříve s pozměněným ORGANIC COLLECTIVE „Groovy Meditation“ (Sonaxe Records). Z původní sestavy zbyl pouze bubeník Carlos López, oba muzikanty doplnila baskytaristka Juansy Santomé a tenorsaxofonista Xosé Miguélez. 39 minut hutného fusion, syceného funky groovy, tak by se deska dala charakterizovat. Překvapením byl nepřeslechnutelný autorský vklad Lópeze, jenž z osmi skladeb napsal tři, a dokonce nejrozměrnější. V nejdelší „Los Inspectores“ (6:55), jejíž struktura je volnější, a tudíž proměnlivější, exceluje Pin nejen bohatým sólem, ale také vytvořením až meditativní kytarové plochy. Následující „From Hell With Love“ (6:25) je naopak řádná odvazovka, vystavěná z lámaných groovů, dynamického, rytmického, zvukového a instrumentálního „obžérství“ (v tom dobrém slova smyslu, pochopitelně).

Marcos Pin aneb Portrét galicijského jazzmanaZatím posledním albem Marcose Pina je „Barbanza“ (Free Code Jazz Records), které natočil se svým desetičlenným ansámblem FACTOR E-RESET, to jest v sestavě: Ton Risco (vibrafon), Manolo Gutiérez (piano), Juansy Santomé (kontrabas), Max Gómez (bicí), Xosé Miguélez (tenorsax), Toňo Otero (tenorsax, barytonsax), Pablo Castanho (altsax, flétna), José Luis Miranda (trombon, euphonium) a Javier Pereiro (trubka). Barbanza je region Galicie, vyznačující se „všemi krásami světa“, zemi mezi horami a mořem. Bezmála čtyřiapadesátiminutové CD obsahuje 6 Pinových kompozic a jednu převzatou, slavnou Coltraneovu „Moment´s Notice“. Album otevírá nová verze „Bagueera´s Dilemma“, nejdelší položka CD (8:30), s výborným vibrafonovým sólem a téměř bigbandovými sazbami. Kapelník i v dalších skladbách nechává více sólového prostoru spoluhráčům, opravdové kytarové sólo najdete vlastně jen v morriconeovské baladě „Where Are They?“. Především dechová sekce exceluje, a to v neobyčejně pestrých sazbách a souzvucích, např.v ellingtonovském duchu („Bico de Mar“, „Noite de Sereas“) či s mingusovskou hutností a vypjatostí („Escarabote´s Blues“ – tedy Blues mořské pláže v La Coruňa). Skladba „San Finx“ je zase plnokrevná hard-bopovka s erupcemi bubeníka a´la Art Blakey.

Zapamatujme si jeho jméno: Carlos Pin! Jsem přesvědčen, že za pár let bude jeho jméno jazzový svět skloňovat ve všech pádech…