Díky americkému labelu Alternate Side Records vyšlo nedávno páté album francouzsko-amerického tria REVERSO. Jeho titul zní „Shooting Star / Étoile Filante“ (Padající hvězda) a je inspirováno hudbou skladatelky Lili Boulanger, představitelky francouzského impresionismu…
Trio v neobvyklém nástrojovém složení klavír, trombón a violoncello na svých předchozích albech „Reverso – Suite Ravel“ (s hostujícím bubeníkem Jeffem Ballardem, 2018), „The Melodic Line“ (2020), „Live“ (2021) a „Harmonic Alchemy“ (2022) od počátku pracovalo s fúzí jazzu a vážné hudby. Reflektovalo díla francouzských skladatelů 19. a především 20. století (např. Gabriel Fauré, Maurice Ravel, Darius Milhaud či Francis Poulenc). Novinka připomíná tvůrčí osobnost Lili Boulanger (1893-1918), která zemřela bohužel v pouhých 24 letech. Její sestrou byla mimochodem slavná Nadia Boulanger, skladatelka, klavíristka a především pedagožka. Lili zanechala po sobě hluboce podmanivou a inspirativní hudbu, jež se doposud nesetkala s takovým uznáním, jež si bezpochyby zaslouží.
A kdo se tedy skrývá za triem Reverso? Za klavírem je to Frank Woeste, původem Němec, od roku 1997 žijící v Paříži. Hrál se spoustou jazzových osobností, spolupracoval i se šansoniérkou Juliette Greco či s představitelkou world music Natachou Atlas, hrál i s Bretaňským národním symfonickým orchestrem. Ovšem nejtěsnější umělecké partnerství ho pojí s hvězdným trumpetistou Ibrahimem Maaloufem; Woeste byl od roku 2011 u nahrávání takřka každé Maaloufovy desky. Je též mistrem a inovátorem hry na elektrické piano.
Americký trombonista Ryan Keberle se dosud objevil na sedmi albech oceněných Grammy; spolupracoval třeba s Davidem Bowiem, Alicií Keys, Sufjanem Stevensem, Wyntonem Marsalisem a Marií Schneider. Vede vlastní soubory Ryan Keberle & Catharsis, Collectiv do Brasil, Ryan Keberle & All Ears Orchestra a Big Band Living Legacy Project. Podílí se jako instrumentalista na broadwayských muzikálech a na filmových soundtracích např. u Woodyho Allena.
Francouzský violoncellový virtuóz Vincent Courtois vedle hraní a nahrávání kupříkladu s Michelem Godardem, Marcem Ducretem, Yvesem Robertem či Sylvií Courvoisier zhusta spolupracuje s kapelami Rabih Abou Khalila a Louise Sclavise.
A tato jedinečná trojice instrumentalistů opět vytvořila skvostnou hudbu. Autorsky se na kvalitativně vyrovnané kolekci deseti skladeb podíleli všichni tři; avšak plnou polovinu repertoáru má na svědomí Woeste, třikrát je zastoupen Keberle a dvakrát Courtois.
Všechny skladby mají společné výtečnou práci s melodií, harmonií, dynamikou, nástrojovými hlasy a strukturou. Lyrické melodie vesměs ponorně i vzletně impresionistického obsahu (ozývá se tu i podmalba Keberleho vokálem) jsou mistrně gradovány, takže získávají intenzivní naléhavost; děje se tak hned v úvodní „La Muse“, zpěvné a nabluesovělé „Resilience“ s vynikajícím klavírním chorusem, melancholické „Nocturne“ a „Shine“ s úchvatným trombonovým sólem. Nechybí ani gershwinovsky staromilská „Lill´s Blues“. Druhým výrazovým pólem budiž svižnůstky se spodními ostinaty, taktéž ovšem dynamicky bohaté – „Obstination“ se strhujícími sóly violoncella a trombónu, emotivně zahuštěná „En Avant“ (s parádními sólovými jízdami violoncella a piana). A pak je tu trojice skladeb, jež pro mne představují osmitisícové vrcholy! „Ma Jolie“ v sobě živí zpěvnost, dokonce s názvukem židovského lamentu, perlivost i projasněnost na straně jedné, na té druhé zahuštění postupy avantgardního jazzu. Sedmiminutové (což je nejdelší stopáž na albu) „Requiem“ se svojí tklivostí a jímavostí doslova zavrtává pod kůži a nemilosrdně atakuje krajinu srdce. A konečně finále v podobě „Dernier Moteur“ je ve znamení klavírního minimalismu a melodie, kterou s omamným účinkem prohlubují společně violoncello a trombón…
Úžasná komorní fúze lavinové síly!
